úterý 5. listopadu 2019

knihovna - M. Gracias: Všude samá voda

Lovíme. lovíme v jihočeském rybníce!

Další kousek od Kknihy.cz a opět česká autorka – tleskám si, plácám se po ramenou – jdu do sebe! Vážně byl dobrý nápad vyhýbat se našim domácím vodám nebo to nebylo až tak od věci? Jak to máte vy? Čtete české autory, máte mezi nimi své oblíbence? A než mi odpovíte (stejně zase jenom Janinka :D zlato moje!), jdeme se podívat na zoubek dnešnímu ebooku!

zdroj obrázku klik


Očekávání:

Napínavý detektivní román s prvky thrilleru, kde hned na začátku nebudu tušit vraha.

Skutečnost:

V lese je nalezen oběšený muž a poblíž žena s vážným poraněním hlavy. Nemluví, na nic si údajně nepamatuje. Kdo je ve skutečnosti její manžel, k němuž necítí žádnou náklonnost, a jak s případem souvisí Rumcajs, jehož děsivý obraz jí probleskuje v hlavě?… celá anotace např. tady.

Baví mě jít proti proudu. Zas a znovu. Nečtu to, co masa bookstagramerek a recenzentek na instagramu i jinde. Mluvíme teď o dnešní knize. Samozřejmě, že sem tam podlehnu, nejsem svatá. Jsem jenom člověk, reklama na mě působí plus mám své oblíbence i mezi „velkými“ autory. Přesto se mi líbí objevovat takové řekla bych… perličky!

Všude samá voda se tváří neuvěřitelně nenápadně až neutrálně. Obal ve vás může vyvolat úplně jiný dojem než kniha, která se vám dostane do ruky, a s ní text, který bude ubíhat před očima. Hlavní postava vůbec není mladinká slečna… ale dáma skorem padesátiletá a za to tleskám, neb to není tak častý jev. Ono celé pojetí příběhu se mi líbí. Mrazí z něj. Podněcuje zvědavost. Nikdo neví, jak to vlastně bylo. Spolu s hlavní postavou nás autorka vede mezi stromy v lese a hrajeme si na honěnou s tajemným Rumcajsem.

„.„Panebože, za co?!“ slyšela jsem Fuxu naprosto zřetelně, než se usadil za volant. Vyčítavě se po mně podíval, já jsem se co nejmileji usmála. Nastartoval a rozjel se. Odklopil opěrku pod svou pravou rukou a vyndal z ní nějaký malý hranatý předmět.
„Máte ráda dechovku?“ zeptal se a začal se smát, když jsem se otřásla, jako by mi ukázal mrtvou myš…“

Jenže to není vše, vyšetřování vraždy není to jediné, oč v příběhu jde. Jsou tam i další motivy a otázky, témata… vztahy s lidmi, rodina, láska v pozdním věku, policejní přístup k obětem násilných činů naprosto odlišný u jednotlivých policistů a samotná psychika oběti, která se ve všem ztrácí, protože je toho na ni moc. Práci s pozadím a s charaktery včetně dialogů zvládla autorka tak, že mít klobouk, smeknu bez váhání! Jo a neptejte se mě, proč jsem si celou dobu myslela, že knihu napsal muž. Holt jsem blond, jinak si to vysvětlit nedokážu!


 Takže – v této situaci bych řekla, že si kniha zaslouží pět z pěti, ALE! Kamenem úrazu jsou vykřičníky. Ne, nesmějte se, já s nimi občas hýřím jak studenti se sprostými slovy, ovšem kam se hrabu na autorku! Už zase, dejte mi přes prsty. Já chápu, že vykřičník (pokud to chápu špatně, dejte mi vědět) má značit důraz. Jenomže, vážení, dát ho na konec každé přímé řeči? Názorný příklad, kdy mi to vážně způsobuje cukání:

„…„Stačí mi voda!“ špitla jsem…“ Tak herdek – jsem divná nebo jakmile někdo špitá, vykřičník tam fakticky není na místě?!

A přesně toto bude knihu stát půl bodu dolů, čili dosáhne jen na čtyři a půl. Musím být spravedlivá. Pořádek je nutný, i když inteligent zvládá chaos. Shrnu vše následovně: Všude samá voda je neuvěřitelným překvapením. Hltala jsem každou stranu, užívala si dialogy. Zamilovala jsem se do Fuxy i do Ježka. Andreu jsem neuvěřitelně obdivovala a nechtěla se s ní s poslední stranou rozloučit. Postavy mi nečekaně silně přirostly k srdci a já gratuluji za tak krásný, podařený a především nepřeslazený příběh, který by si zasloužil vejít do širšího povědomí, aby k němu našli cestu další čtenáři! Tak a vykřičník na to!!!

PS: neodpustím si ještě jednu technickou věc: Jak správně rozdělíte slovo VYNDAL? Já: vyn-dal… v knize: vy-ndal – kdo z nás má pravdu? Nerýpu, fakticky mě to zajímá.

Autor:  Marie Gracias
Nakladatelství:  KKnihy.cz (web – klik)
Žánr: detektivní
Rok vydání: 2019
Počet stran: 284 (ebook ve formátu mobi  mě neuvěřitelně pobavil, neb podle mé čtečky 1205 stran)


Výborných knih není nikdy dost – velké díky panu Pavlu Kohoutovi z nakladatelství KKknihy.cz  a těším se na cokoli dalšího!

6 komentářů:

  1. Určitě se píše vyn-dal, to se učí vytleskávat děti ve druhé třídě. Vím to, vytleskávala jsem taky :D.

    OdpovědětVymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Píše mi to, že komentář byl odstraněn autorem, ale na mailu ho vidím, nicméně se neuvěřitelně těším na jakoukoli Vaši další knihu, protože i přes de facto jednu výtku jsem byla naprosto nadšená a čtení si užívala :)

      Vymazat
    2. Ani nevíte, jak jste mne zaskočila a zároveň potěšila. Pro svou další tvorbu potřebuji slyšet kritiku, bez ní bych se nikam neposunula. Jo a další titul se jmenuje Rohatá svatozář, jen co projde lektorací, zapracuji na korektuře (tu si dělám sama, jelikož nejsem milionář), odstraním drobné gramatické chyby (vyskytují se mi v textu zcela vyjímečně) a také zmizí přebytečné vykřičníky. Děkuji Vám za přízeň a přeji mnoho zdaru v životě!!!

      Vymazat
    3. Já jsem za sebe neuvěřitelně ráda, že se moje recenze dostane i k autorovi a mám i já zpětnou vazbu, i když jsem měla výtku. Ono na druhou stranu přesně - konstruktivní kritika je přínosná a co si budeme povídat, já tam ty vykřičníky taky občas sekám jako Baťa cvičky - držím pěsti a na novou knihu se neskutečně těším!

      Vymazat

Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)