knihovna - G. Clima: Dobré ráno, žabko

Beletrie má chvíli pauzu...

Proč? Nemám na ni kapacity. Fyzické, ani časové. Jde to ztuha. Bez ohledu na situaci venku, která nepomáhá. Ale člověk se snaží přijít na jiné myšlenky a tak rekonstruujeme, montujeme, natíráme, upravujeme zahradu a pokoušíme se zachovat klid a rozvahu. Dnes tu máme dětskou knihu primárně určenou od jednoho roku, ale je doporučená věková hranice rozhodující?

zdroj obrázku klik

Příroda umí vyprávět nádherné malé i velké příběhy, které nás dokážou dojmout i překvapit jako opravdová dobrodružství. Tak jako ten o žabí mamince a jejích malých žabkách, které rostou, rostou a rostou a každý den objevují… anotaci najdete zde.

Není. Stejně jako při výběru knih pro sebe, i u těch dětských platí, že určený věk je pouze orientační. Každé dítko je jiné. Jinak vnímá, jindy se rozmluví, v jiném rozsahu a množství si knihy užívá. U žabky mě/nás baví několik věci:

1. Interaktivní vnitřek s výřezy, kdy může mrně zapojit i hmat
2. Příběh pojatý tak, že osvětluje nenásilnou a nepřehnanou formou životní cyklus žabiček. Dítko se tím pádem seznámí s pulci, s jejich přirozenými nepřáteli a dalšími věcmi.
3. Barevnost, bytelné zpracování a krásné ilustrace

Už za tu multifunkčnost a hned několik přínosů si Ocelot zaslouží oba palce hore. Rovněž mě u nich baví pestrost a široký záběr. Nebojí se ničeho a tomu fandím. Zvlášť, když odvádějí výbornou práci. Nechválím jen tak pro nic za nic. Však mě znáte. Klidně si od plic zanadávám nad knihou a paradoxně se mi ty negativnější recenze píší lépe.

Člověk má tak nějak víc co říct. Je rozohněný a zdravě nakopnutý. V dnešním případě mám naopak pocit, že se mi nedostává slov a neustále se opakuji. Kniha je skvělá… hm, to si to teda shrnula a co si mám z recenze jako odnést navíc? Neumím rozebírat děj řádku za řádkem. Podobný styl recenzí mi vadí a rovněž vás neodbudu třemi větami. Na internetu i instagramu najdete spoustu různých verzí a způsobů uchopení hodnocení.

Povzdechla jsem si nad svou neschopností vyjádřit se a jdeme zpět k Žabce: Dostala se mi do rukou další dětská kniha, která si zaslouží pozornost. Je jich ale kolem nás tolik, že kdyby je člověk chtěl mít všechny, skoro by si mohl otevřít veřejnou knihovnu. V nabídce najdete i další dvě varianty: Dobré ráno, červenko a Dobré ráno, zajíčku… u nás aktuálně mezi zvířátky vedou, mezi jinými, i žabičky, proto jsem zvolila a nelituji. Malá mi tu skáče jako žabák, knihu si bere, díky silnějším stranám v ní zvládne v pohodě listovat, aniž by muchlala papír.

Za nás tedy rozhodně krok správným směrem a skvělý počin, který zaujal jak mámu, tak dítko. Ke knize se neustále vracíme a užíváme si ji. Myslím, že autor si ani nemůže přát víc! Jen nám tu řádilo několik zlobivých šotků na webu – více info ve věcných údajích níže.

Autor:  Gabriele Clima (a vzniká nám tu další hokej – na webu je jako autorka uvedena ilustrátorka)

Nakladatelství: Ocelot (web – zatím jsem nenašla, až najdu, doplním) 

Žánr: pro děti (na webu Megaknih opět zařazeno mezi romány, novely, povídky – nechápu)

Rok vydání: 2020 (originál vydán v roce 2018) (a jsme u šotka číslo tři – na knize je jako rok vydání uvedeno 2019)

Počet stran: 11

Série: ve stejném duchu se nesou další dvě knihy zmíněné výše

Ilustrace: Agnese Baruzzi

Překlad: Barbora Veselá

Pokud vás kniha zaujala, pořídit ji můžete např. na stránkách Megaknihy.cz a já děkuji Haničce s Lucinkou za další recenzní kousek!