knihovna - P. Bosch: Jméno této knihy je tajné

Novinka od Joty!

Bez mučení přiznám barvu – od tohoto nakladatelství se ke mně zatím dostaly jen knihy z pera Christiny Lauren čili eroticko romantická knihovna. Přišel čas rozšířit si obzory. A jak o mně zajisté víte, pokud jste tu častěji, jsem hlava otevřená. Ne, že by mi snad někudy táhlo do mozku. Spíš bych měla použít spojení otevřená mysl, abych vás záměrně nemátla. On se o dost matení postará vypravěč dnešní knihy – jdeme na ni!

zdroj obrázku klik

Varování: Tuto upoutávku autor knihy Pseudonymous Bosch nenapsal ani neschválil.

I když by Pseudonymous Bosch nejraději vychválil svou knihu až do nebes (je to totiž docela ješitný člověk), vůbec ho netěší, že jste se o existenci jeho statečných jedenáctiletých hrdinů, tedy o Kas a Maxu Ernestovi, dozvěděli. Dost mu také vadí, že se v jeho příběhu dočtete o tom, jak tajemný kufřík plný ampulek, nazvaný Symfonie vůní, způsobil, že se neohrožená dvojice vydala pátrat po neznámém kouzelníkovi, jenž se za mimořádně záhadných okolností ztratil ze svého domu. (A vězte, že celý případ jeho zmizení vážně dost „smrdí“, a to doslova.)…celou anotaci najdete zde.

Nerada přiznávám, že teď sjíždím výlučně recenzní výtisky/ebooky a na vlastní knihovnu se moc prostoru nedostává. Ono upřímně, ani ta knihovna ještě pořádně nestojí. Sotva její pětina, takže většina knih se stále tísní v krabicích v garáži. Teď jsem si decentně postěžovala a můžeme přejít konečně k tématu.

Jméno této knihy je tajné… vzbuzuje ve vás název zvědavost? Ve mně rozhodně i navzdory faktu, že je kniha prvoplánově určena dětem. No tak, co si budeme nalhávat, v každém z nás je přece stále kus dítěte. Větší či menší! A dostávám se ke svému oblíbenému slůvku… PŘECE… jestli mám na něco alergii, tak na jeho komolení a záměnu s nespisovnou a prakticky neexistující variantou PŘECI… jednou to přejdu, ale jak se objeví víckrát, začnu vrzat zuby. A že tady se víckrát objevila. To jen taková poznámka ke kosmeticky spisovné stránce.

„…Knihy v člověku vzbuzují city. A city můžou někdy vést k ještě větším trablům než nápady. City vedou lidi k tomu, že dělají nejrůznější věci, kterých pak litují – třeba… hodí po někom knihu…“

Primárně je tedy určující věková kategorie 8-12 let. Zapojím-li matematiku, musím svůj věk vydělit 3, abych se do skupiny vlezla. Nicméně už jsem zmínila výše (a v dřívějších recenzích) – věková hranice představuje spíše doporučení než podmínku, přes kterou nejede vlak. Za sebe přiznávám, že navzdory stresu a pracovnímu vytížení jsem si děj neuvěřitelně užívala. Rovněž mi vyhovují větší písmenka, neb jsem slepýš!

Jistě, věkově i čtenářsky průměrná lama (můj oblíbený slovný obrat, pardon, narvu ho s chutí všude) dokáže sem tam předvídat děj, ovšem autor nám vše podává tak příjemnou formou, že tento fakt nepůsobí nijak rušivě. Na zábavě ze čtení to nijak neubírá. Čímž se dostáváme k způsobu, jakým je nám příběh podáván. Obecně mám raději ich formu, tady nás však provází vypravěč – třetí osoba, seznamující nás s postavami, dějem, podrobnostmi, která sem tam mudruje nad nutností zůstat v utajení, a filtruje, co smíme a nesmíme vědět. Další zábava navíc. Plus je tím podporována a udržována zvědavost.

„…„Takhle vypadají děti pokaždé, když se vrátí z venku domů?“ obrátila se na Maxe Ernesta jeho máma.

„Děti jsou děti, nebo snad ne… děti?“ vypadlo z otce.

„Ano, mami. Máš pravdu, tati,“ odpověděl Max Ernest a dal si práci s tím, aby se obrátil na každého rodiče zvlášť…“

Dost bylo rozebírání a okecávání. Jaký ze všeho vyplývá závěr? Pominu-li nadužívání „nebo“ na straně 19, jedno písmenko navíc na straně 184 a několikrát mé neoblíbené přeci, nemám knize co vytknout. A upřímně – do bodového (kachničkového, protože jsem starý infantil) hodnocení se předchozí uvedené nijak nepromítne. Kniha odchází s krásnou a kulatou pětkou, protože byla zábavná, napínavá, čtivá a beru-li v potaz, že je primárně určena dětem, smekám před kvalitou, která se mi dostala do ruky. Vytvořit napínavý a zároveň zábavný příběh tak, aby si udržel zejména dětskou pozornost, není lehká věc. Názvy kapitol by mohly být vyvedeny barevně a ne černobíle, nicméně to už vysloveně rýpu a hnidopišně doluji, co by se dalo zmínit.

„…„Když něco ukradnete, musíte s lupem odcházet pomalu, poradil nám, „jinak na sebe jenom upozorníte.“…“

Autor:  Pseoudonymous Bosch (autorův web – v angličtině - a Instagram)

Nakladatelství: Jota (web) 

Žánr: pro děti (náhled do kategorie)

Rok vydání: 2020 (originál vydán v roce 2007)

Počet stran: 384

Série: Tajná série, díl první

Překlad: Vanda Senko Ohnisková

Pokud vás kniha zaujala, pořídit ji můžete např. přímo na stránkách Joty za 238,- Kč a já děkuji Lucce za příležitost i důvěru!