knihovna - Ch. Beigel: O chameleonovi, který hledal svou maminku

Co myslíte, našel?

Máte pocit, že v poslední době knihy výlučně chválím? Na dnešní recenzi si názorně ukážeme, jak dopadne příběh, který mě vytočí. I když mám dojem, že jsem se ještě držela slušně zpátky. Je něco, co dětským knihám neodpustíte? Na co jste vysloveně vysazení?

Máme tu jeden z dílů edice Příběhy slepičí babičky. Proč ne. Já vyrůstala na Příbězích ovčí babičky, pokrok jde kupředu, máme tu slepici. A rovnou ve čtyřech dílech – následující tři si rozebereme v dalších recenzích. Název zněl vcelku lákavě. Sliboval příběh s ponaučením, obálka pro změnu líbivé ilustrace. Pořizováno ve výhodné akci 1+1, kdy jeden kus vyšel na 95,- Kč. Značka ideál? Mezi námi, dát plnou cenu 199,- Kč, asi si vyrvu zbytek svých prořídlých vlasů!

Za dobu, co se aktivně setkávám s dětskými knihami coby máma skoro pětileté cácorky, jsem si utvořila základní pravidla:

1. Neřeš reálnost. Chameleon může v pohádkách kamarádit s liškou, ale běda, jak někdo vyobrazí ježka jako vegetariána! Přes to nejede vlak. To je můj strop.
2. Prim hrají ilustrace. Je jedno, že tobě se jeví text jako nedostatečný. Dítě vnímá hlavně obrázky. Rozvíjí jeho fantazii a podporují poznávání, remcej potichu.
3. Zapoj fantazii i ty, dítě bude mít miliardu doplňujících otázek, na které ti autor neodpoví. Musíš si vystačit sama.
4. Rýmy… že se ve skutečnosti nerýmují, je zřejmě nějaký nový současný a tobě neznámý trend.

 Šla jsem do čtení dobrovolně. Nikdo mě nenutil a stejně vidím rudě. Celou recenzi najdete ↓↓↓