knihovna - V. Fiedlerová: Pozdravy záhrobí

Duchařská detektivka na jedničku s hvězdičkou!

Spojte dohromady duchařinu s detektivkou a já budu vrnět blažeností ještě víc než u dobrého duchařského hororu. Tedy za předpokladu, že se mnou autor nevyběhne a nepůjde jen o pohádku pro děti, která mě nijak neohromí.

Pracovní náplní Benedikta Klausnera je odhalovat pojistné podvodníky. K jejich dopadení používá neobvyklé metody – vidí do minulosti a rozmlouvá se záhrobím. Své schopnosti úspěšně tají až do chvíle, kdy podnikatel Mlynář zabije svou dobře pojištěnou manželku. Usvědčení vraha pak přestává být otázkou peněz a stává se pro Benedikta osobní záležitostí.

S Veronikou Fiedlerovou se setkávám poprvé a musím smeknout imaginární klobouček. Zdálo se to snadné. Vezměte pojišťováka, dejte mu nějaké ty nadpřirozené schopnosti, šup s ním do terénu a voilá – materiál máte na světě. Jenže takhle jednoduché to vážně není. Autorka to vymazlila tak neuvěřitelným způsobem, že jsem se nedokázala odtrhnout od příběhu. A po jeho skončení se do něj chci vrátit zpátky! Kam? Za Benediktem a vyšetřovat klidně další případy! Cokoli.

Čeká na vás malá bichlička, která čítá 356 stránek. Děj je rozdělen do čtyř částí. Ty nejsou samostatné, navazují na sebe a je potřeba pořadí dodržet. Kdyby nějakou lamu napadlo, že bude přeskakovat, zaslouží za uši a naprosto si pokazí zážitek nejen z děje, ale i z vývoje postav a vztahů.

"...„Já vím, jako přitažené za vlasy.“

„Ne. Jako za vlasy přivázané ke splašené kobyle. Je to nesmysl! Už teď předstírám, že tě neznám.“..."

Anotace naznačuje, že se setkáme s panem podnikatelem, který má zatraceně dlouhé prsty a vlivné konexe. Benedikt Klausner sice není policista, pracuje pro pojišťovnu, ale má v rukávu jiné eso. Je Nekromant. Vidí duchy, komunikuje s nimi, umí vytvořit portál, zaskočit si do záhrobí, vyvolat mrtvé… bez rizika spoilerů vám toho víc prozradit nemohu. Celou recenzi najdete na webu Knižní díra!