Hurá do Londýna - na West End!
Že nevíte, co to je? West End je čtvrť v Londýně plná (nejen)divadel! Nádherné místo, zejména večer, kdy vše svítí. Ráj pro lovce autogramů. Pokud tedy nemáte smůlu jako kdysi my, o čemž si můžete přečíst a spolu se mnou zavzpomínat přímo tady. A protože má slabost pro Londýn už je profláknutá, nemohla jsem odolat. I když obálka by mě v knihkupectví moc neoslovila (i když je hezčí než originál), růžové kolečko s nápisem Londýnské celebrity a z něj vyplývající příslib série to vyrovnaly!
Co konkrétně? Kde
jen začít? Lucy Parker si libuje v dlouhých kapitolách. Což není
úplně průšvih, dá se s tím rozhodně žít. Co už průser je (a ne malý), je
naprosto nelogické skákání – v pohledech a v osobách. Vysvětlím: Děj
je vyprávěn ve třetí osobě. Skáčeme sem a tam mezi Richardem a Elaine. To není
nikterak ojedinělý jev, zejména v romantických či erotických knihách.
Ojedinělé však je, když tento skok není nijak označen ani oddělen.
Další problém je
právě ona třetí osoba vyprávění čili er-forma. Sama o sobě mi ničím nevadí,
jenže sem tam se v textu z ničeho nic objeví věta či dvě v osobě
první. Opět nijak odděleno – viz ukázka pod tímto odstavcem. Chápu, že jde o
zachycení myšlenek a postřehů postavy – takové nenápadné výkřiky do tmy. A
možná mají své místo, jenže kdyby alespoň byly napsané kurzívou či tučně.
Jakkoli zvýrazněné, aby to nepůsobilo jako chyba, omyl, nedopatření. Aby to
opakovaně nemátlo čtenáře. Možná se na tento prvek dá zvyknout, mě však
neskutečně rozčiloval.
„…Rozhodla se udělat
z toho žert a čtverácky mu zamávala. To už se vysloveně zamračil. Nejradši
bych mu teď ještě poslala vzdušný polibek, explozi lidské hlavy jsem ještě
neviděla, ale musím se trochu krotit. Na pokraji smíchu tedy zavřela, zamkla a
vydala se po vrzajících schodech…“
Každá kapitola je
uvedena krátkým postem – tweetem – toto ozvláštnění mám ráda a beru ho jako
milé zpestření. Děj jako takový je typická ukázka hate to love romance čili od
nenávisti k lásce. Tak moc se nesnášeli a nemohli vystát, až z toho
vznikla láska jako trám. Nicméně neplivu tady ironii, Lucy Parker se
toho zhostila s grácií. Postavy srší humorem, napětí mezi nimi nenásilně
jiskří, samozřejmě narazí na nejeden konflikt či spor. Vývoj je nepatrně přes
kopírák a má stejný vzor jako jiné příběhy, ovšem omáčka okolo a dialogy
výrazně zmírňují škody. Maličko nakouknete do zákulisí přípravy divadelního
představení, ale zase ne nijak extrémně, aby to začalo být nudné. Že jsou obě
hlavní postavy herci, je spíš třešinka na dortu, která příběhu dodává jakýsi lesk
a punc lákavosti spíš, než všude omílaní kravaťáci. I když ani tady nás nemine
klišé aneb borec bohatý tak, až by to snad mělo být trestné!
„…Ta sudička, co přiděluje krásu, měla u nich
dvou záchvat nepříčetné štědrosti. A cestou k nim asi zašlápla sudičku se
slušným chováním…“
Jinými slovy
nečekejte něco, co vás ohromí či něčím šokuje. Není tu k vidění nic nového
nebo závratně napínavého. Prvních 50 stran je dokonce trošku krkolomných a měla
jsem potíže (zřejmě kvůli mé vlastní aktuální roztěkanosti) se začíst. Prostě
to zahrej stojí za pozornost. Zejména, pokud rádi nakouknete do zákulisí
světa divadel a herců. Pokud vás baví intriky, dobře vystavěné vztahy, kdy
spolu dva hned neskončí v peřinách, uvěřitelné emoce a chování postav plus
k tomu lehká romantika. Erotiky je tu jen lehounký ždibíček. Přes počáteční
skepsi a problémy spíše technického rázu jsem s knihou nakonec nad
očekávání spokojená.
Počet stran: 336
Překlad: Ina Leckie
Knihu můžete
zakoupit na webu nakladatelství
Jota za 302,- Kč.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)