Recenze - V. Ferrari: Amelia chce zůstat nad vodou

Mé srdce kachničkofila zaplesalo!

O pořízení či výběru knihy někdy rozhodují naprosté prkotiny. Mohou se týkat anotace, autora, ale i obálky. Tak je tomu přesně v dnešním případě. Jsem sice sběratel kachniček na odpočinku, avšak to mi nebránilo nechat se spící závislostí zlákat ke knize neznámé autorky. Pojďme se tedy podívat do Itálie a poprat se s menší existenční krizí!

Amelia byla pilnou a zodpovědnou holčičkou, pak pilnou a zodpovědnou puberťačkou a dnes je rozčarovanou, zato pořád pilnou mladou ženou. Za sedm dní jí bude třicet a její nejnovější kratochvílí je sestavování seznamů vlastních neúspěchů. Ten poslední je delší, než by čekala:

• Bydlí u rodičů ve sklepě,
• aby se uživila, píše trendové články do hipsterského magazínu,
• který ale moc neplatí, takže musí taky třikrát denně venčit psa své sousedky…
• a dělat číšnici v baru plném opilých teenagerů v centru města.
• Její známí jsou šťastně zadaní, mají rozjetou kariéru, berou si hypotéky a plodí děti, zatímco ona neví, jakým směrem by se měla v životě ubírat.
• Její přítel je chudý básník, bydlí u své maminky a v dohledné době na tom nehodlá vůbec nic měnit.

Odpočiňme si dnes od sladkých příběhů, od mužů s naditými poklopci i bankovními konty, ale i od strašidelných domů, zákeřných vrahů a temných lesů. Amelia chce zůstat nad vodou je zvláštní exkurze do hlavy mladé ženy na prahu třicítky, která citelně vnímá tlak okolí, který jí způsobuje nejednu vrásku či panickou ataku.

Každý den se při placeném venčení schází v parku s partičkou důchodců, kteří nešetří sarkasmem, vzájemným popichováním i vážně myšlenými útoky. Charaktery v této knize jsou reálné, nijak nepřebarvené a ani nepřehnané. Najdete tu celou řadu konfliktů, nejenom ten zásadní a sice: Je mi třicet a nic jsem nedokázala.

„…Člověk by neřekl, jak deprimující mohou být rozhovoru třicátníků, dokud se jich nemusí účastnit. Problémem nejsou ani tak samotní třicátníci, jako to, co obnáší společensky akceptovatelný život člověka tohoto věku. Vydělávej, najdi si dům, vdej se, přiveď na svět dítě, kup si větší auto, naplánuj si další dítě, pak letní dovolenou… a tak dále až do soudného dne…“

Líbí se mi, jako cestou Valentina Ferrari šla a že dokázala příběh udržet v nepřeslazené linii. Přesto musím přiznat, že mi první polovina knihy přišla chaotická a roztěkaná. Na druhou stranu se sluší vyzdvihnout, že druhá polovina svištěla jedna báseň. Aby ne, však jde o poměrně tenký bonbonek, který čítá pouhých 200 stran. A myslím, že to je rozsah úplně akorát, aby se zachytila podstata a čtenář se nezačal nudit.

Celý děj je zasazen do Říma a vyjma atmosféry města je skvěle zachycena i povaha a myšlenky hlavní hrdinky. Docela mě zarazilo, že Valentina Ferrari zvolila vyprávění ve třetí osobě a nikoli v první, což by příběhu podle mě o něco víc prospělo. Celý dojem z knihy naprosto trefně vystihuje myšlenka na straně 96:

„Já na okamžik ztratila niť. Ale myslím, že jsem zachytila podstatu proslovu.“

Občas jsem se maličko ztratila v marastu a zoufalství, protože Amelia měla sklony trochu přehánět, zveličovat a plácat se ve věcech o něco víc, než se mí zdálo na její věk příhodné. Ale to je o povaze. Každá jsme jiná, proto ji nesoudím až tak přísně. Svou roli hraje i výchova (a že třeba její matka je případ – nechápejte mě špatně, ona není zlá, jen hodně svérázná). Vzato kolem a kolem jde o osvěžující změnu a čtení nelituji, i když jsem se v první části knihy trochu zasekla, než jsem se dokázala začíst. V textu se navíc, vyjma nástinu článku, který se Amelia pokouší sepsat do práce, aby nedostala výpověď (a úzce souvisí s kachničkami na obálce), objevují i přiznané škrtance a já se stále nemohu rozhodnout, zda se mi tento prvek líbí či nikoli.

Hledáte-li knihu, která vám ukáže, co může spískat tlak okolí na ženu těsně před třicítkou (nebo třeba ještě mezigenerační rozdíly), a která bude mít rozumně stránek, Amelia chce zůstat nad vodou by vás mohla oslovit. Nejde na to přehnaně filozoficky, vážnost je říznutá špetkou humoru, nádechem zmatku a opravdu maličkou špetičkou romantiky. Máte-li ovšem rádi epilogy a uzavřené konce, hrozí, že na závěr pocítíte jemný závan hořkosti. Ale žádný strach, rozdýcháte to bez obtíží a výsledný dojem po přečtení zůstane pozitivní. 

Počet stran:  200

Překlad: Simona Reseková

Knihu vydalo nakladatelství Metafora a zakoupit ji můžete přímo u vydavatele na webu grada.cz a věděli jste, že ke každému nákupu u Grady si můžete z dárkové nabídky vybrat knihy (pokud kupujete ebooky, tak potom ebooky) ve stejné hodnotě, jakou jste naházeli do košíku? Mně to většinou vychází tak, že objednám pět knih a pět jich vybírám jako dárky – aktuální nabídku (pravidelně ji obměňují) najdete vždy tady! Navíc se vyplatí sledovat jejich Instagram nebo facebook, protože velice často mají slevy (25, ale i 30%) na celý sortiment či jeho část! Konec reklamního okénka :-P