Recenze - A. Gabriel: Děkuji, pane Diore

Když kniha vzbudí zvědavost jinak, než autor nejspíš počítal

První verze titulku v mé hlavě zněla: Děkuji, pane Diore neurazí, ale ani nenadchne. Jenže mi posléze došlo, že to vlastně není tak docela pravda. Kniha mě nadchla, jen trochu jiným způsobem, než zřejmě Agnės Gabriel zamýšlela.

Celéstine Dufourová se vydává do Paříže, aby unikla před svou minulostí a životem na malém městě. Při hledání práce narazí na inzerát, který ji zavede do domácnosti módního návrháře Christiana Diora. Celéstine ho inspiruje svou přirozenou ženskostí a stane se jeho múzou. Z Diorovy nové kolekce je mezinárodní senzace a Celéstine se ještě více pohrouží do práce v okázalém módním světě. A přestože se kvůli předchozím zklamáním uzavřela před láskou, i na ni čeká vytoužené štěstí.

Naše kroky tentokrát směřují do Francie dva roky po druhé světové válce. Země se vzpamatovává a s ní i její obyvatelé. Hlavní roli v tomto příběhu, který je nám podáván v průměrně dlouhých kapitolách v er-formě, sehraje náhoda. Ta tomu chce, že se Celéstine dostane do domu Christiana Diora a její život nabere jiný směr, než kdy doufala.

Agnės Gabriel nešetřila jmény ulic, popisy míst a ani jídla. Skoro máte pocit, že na jazyku cítíte chuť kávy a výborného zákusku. Zvolený jazyk je velmi spisovný a místy až noblesní. V knize nenajdete žádnou erotiku nebo snad dokonce vulgarismy. Lehce naivní hrdinka hledá své místo ve světě a její nejlepší kamarádka pro změnu neustále loví ideálního, nejlépe bohatého, manžela. Osud má však pro obě jiné plány.

Jde o poutavý román s romantickým nádechem, v jehož středobodu je velké jméno – Christian Dior. A tak v mém případě došlo k zajímavému paradoxu. Děkuji, pane Diore se výborně čte. Stránky ubíhají jedna báseň, jenže místo příběhu Celéstine (a potažmo i Marie, její přítelkyně) mě zajímal právě Christian. V pasážích, kde nebyl, jsem se trochu nudila a měla tendence brblat, že mi obě ženské postavy lezou na nervy. Jedna svou naprosto příšernou naivností a druhá přelétavostí a povrchností.

Zní vám to až hanlivě? V žádném případě! Knihy v nás přece mají vzbuzovat emoce, mají nás inspirovat, probouzet zvědavost. Po dočtení mám chuť vyhledat si cokoliv dalšího o panu Diorovi a znovu o něm číst. Tím mne Agnės Gabriel dostala. Na reálné postavě a událostech vystavěla fiktivní příběh, který má své kouzlo. Čte se s lehkostí a v podstatě nemá hluchá místa. Dialogy ubíhají, atmosféra vás obklopuje, obohatíte si slovní zásobu, užijete špetku romantiky i emoce. Za mě tedy naprosto ideální koktejl všeho bez zbytečných a přehnaných dramat. A že mě oslovila jiná než hlavní postava? To přece ničemu nevadí a není to podmínkou u žádného příběhu. Klidně můžu hlavního hrdinu nesnášet a stejně bude kniha výtečná. 

Děkuji, pane Diore představuje příjemnou sondu do života mladé ženy, která nemá úplně na růžích ustláno. Navíc na vás dýchne kouzlo Paříže. Toto město je charakteristické nejen svými kavárnami a uměleckými čtvrtěmi, ale i módou a luxusem. Všechny toto prvky dokázala Agnės Gabriel zachytit na úrovni a se zvláštní lehkostí. Takže možná nebudete, jako já, odcházet ohromení či nějak šokovaní, ale i tak vás tento laskavý romantický příběh dokáže uspokojit.

Počet stran: 304

Překlad: Michaela Škultéty

V roce 2022 vydalo nakladatelství Domino, patřící pod Albatros Media. Recenze primárně publikována na webu Knižní díra.