Recenze: K. Callihan - Drahý nepřítel

Já si nedám pokoj!

S čím? S novými autory! Dnes tu máme Kristen Callihan a její knihu, která mě zaujala nejen nenápadným obalem – sorry, ale těch chlapských ksichtíků a pekáčů buchet je všude kolem tolik, že beru jakoukoli změnu a osvěžení – tak i anotací. Rovněž i počtem stránek, protože co si budeme nalhávat, mám raději jednorázovky než série a takový průměrný počet stran u romantiky či erotiky se zpravidla pohybuje lehce pod třemi stovkami. Nakročeno tedy máme více než slibně!

V dětství se nenáviděli. Macon Saint byl hezoun, avšak Delila vždy věděla, že je učiněný ďábel. Na klidu jí nepřidávalo, že chodil s její proradnou sestrou Samanthou, a když se rozešli, Delile se splnil sen: Už nikdy se s ním nemusí vidět. O deset let později jí dávný nepřítel poslal textovku. Delilina sestra ukradla Maconovi, nyní vycházející hollywoodské hvězdě, cenné dědictví a on udělá vše, aby ho získal zpět. Problém je, že se po Sam slehla zem.Delila chce před svou matkou zatajit, co její sestra provedla, a Maconovi navrhne dohodu. Sestřin dluh splatí tím, že bude pro Macona pracovat jako osobní kuchařka a asistentka. Macon souhlasí, přestože tuší, že si tím zadělává na potíže. Delila ho očividně nenávidí, už dávno však nejsou děti a hořká rivalita se může změnit v něco příjemnějšího. Něco, co možná přetrvá navěky.

Mám dojem, že ukázkovějšího zástupce z romantické kategorie hate-to-love čili od nenávisti k lásce nenajdeme. Drahý nepřítel tento základní prvek zmiňuje již v anotaci a drží se ho značnou část knihy. Drží se ho dokonce urputně a tak dlouho, až vám to poleze na nervy. Ne, nepřeháním. Delila a Macon (jehož jméno jsem celou dobu v duchu četla jako Macron nebo Malcolm, protože mi nesedí) se v minulosti plácají tak dlouho a vehementně, až se mi kolikrát chtělo zařvat: „Už se přes to, sakra, přeneste!“

„…Podle detailního seznamu instrukcí, který jsem od něj obdržela, vstává Macon rád každý den za svítání. Což je podle mého názoru jednoduše úchylné – kdyby měli lidi vstávat za úsvitu, zatemňovací závěsy by nikdy nespatřily světlo světa…“

Jejich slovní přestřelky jsou ovšem lahůdkové. Humor sedí, ironie se sarkasmem odkapávají, chemie funguje, avšak erotika o kousek méně. Je spíš průměrná, ničím nevybočuje a ani se nijak nevymyká. Buď jsem rozmlsaná, nebo mi jednoduše autorčin styl nesedl. Tady bych se bez těch několika erotických scén klidně obešla. Nebyly ani nijak dlouhé, ani ničím výjimečné.

Co zajímavé ovšem bylo, jsou zápletky/dramata a psychologie postav. Ano, měla jsem s nimi problém, jenže to je hodně individuální. Nicméně hlavní hrdiny nemusím milovat, abych si knihu užila. Mám-li hodnotit spravedlivě a s nadhledem, uchopila to Kristen Callihan za správný konec. Snažila se mít děj i charaktery s hloubkou. Nic plochého, uspěchaného a plytkého. Tomu fandím a umím to ocenit a je to jeden z faktorů, který knize slušně zachraňuje zadek.

„…„Musím s Maconem souhlasit. Opravdu to na mě udělalo dojem. Jednotlivé chody nejsou okázalé a nic nepředstírají, ale přesně o to jde. Nechci přemýšlet, co to jím, ale vychutnávat si každé sousto a uvažovat, proč jsem si nikdy předtím neuvědomil, jak dobré mohou jednoduché ingredience být.“…“

Dokonce se snažila vyhnout pravidelnému střídání pohledů muže a ženy na děj po kapitolách. Občas se nám tu totiž Delila s Maconem vystřídali i v rámci kapitoly. Označeno je to přehledně, ich forma hodně pomáhá a text doplňují a oživují textovky plus v závěru se přidají i dopisy. Děj jako takový se drží klasického scénáře nenávidí se tak moc, až to mezi nimi jiskří, že by zapálili les. Chvíli otálejí, tápou, než se shodnou na tom, že to dají dohromady, načež se na scéně odehraje drámo, milá dámo, a za chvíli zazvonil zvonek a pohádky je konec.

Drahý nepřítel je návykově čtivý a přichází se zajímavými momenty. V některých místech je rozvláčnější a utahanější, ale jindy vám to vynahradí příjemnou slovní přestřelkou nebo emotivní vsuvkou. Kristen Callihan má potenciál, proto od ní ráda vyzkouším cokoli dalšího, rozhodně nejde o adepta na černou listinu s podtitulem Nikdy více. Hodnotím jako lepší průměr, protože sečteno podtrženo rezervy tam jsou, ovšem stejně tak naděje na zlepšení. Postavy se chvílemi lehce plácaly na místě a některá témata si zasloužila více pozornosti, nicméně i přesto spokojenost a palec hore!

Rok vydání: 2022 (rok vydání originálu 2020)

Série: oficiálně není – nicméně v říjnu se chystá Sladký nepřítel – podle anotace nejde o pokračování, ale o samostatných příběh postavy, která se v tomto dílu mihla ;-)

Počet stran: 432

Překlad: Zuzana Ľalíková (poznámka – pokud máte oblíbeného překladatele či překladatelku, na webových stránkách Baronetu máte možnost snadno a rychle si zobrazit knihy právě podle tohoto kriteria!)

Protože horlivě podporuji nakupování knih přímo u vydavatelů, tady máte odkaz na eshop Baronetu, kde můžete pořídit jak ebook, tak klasickou knihu za výhodnější cenu!