Recenze - P. Ward: Anti-přítel

Nečekané překvapení?

Co máme dnes na menu? Dáme si bonbonek průměrného ražení nebo pralinku, kterou si budeme pamatovat ještě za rok? Toť otázka. Penelope Ward psát umí. Dokáže si hrát s atmosférou, vystavět příběh, rozehrát dialogy. Občas trochu drhne chemie či mi vadí některé detaily, nicméně naštvaná jsem od jejích knih ještě neodcházela. Ano, dávám přednost, když spolupracuje s Vi Keeland, ale nevadí!

Nejdřív mě můj soused Deacon rozčiloval. Vypadal sice skvěle a byl přátelský, ale často jsem se kvůli němu nemohla vyspat. Bydleli jsme totiž vedle sebe a zdi byly dost tenké, takže jeho „hrátky“ s přítelkyněmi jsem slyšela skoro každou noc. Jako svobodná matka jsem to neocenila. Brzy se však situace obrátila – když dcera jednou v noci nepřestávala naříkat, pan Děvkař mi zaklepal na dveře. Jako zázrakem jeho hlas Sunny uklidnil, a konečně přestala plakat. A když ji objal, usnula mu v náručí. Navenek byl drsný, ale uvnitř? Po té noci se z nás stali přátelé. Časem jsme se sblížili, až jednoho večera jsme překročili hranici. Naše přátelství se změnilo v naprostý chaos. Zamilovala jsem se do kluka, který se zapřísahal, že nechce žádný vážný vztah a nikdy nebude mít děti…

V první řadě tleskám hned několika osvěžujícím prvkům. Nemáme tu dnes klasické kravaťáky alias vztah nadřízený/podřízená. Jistě, nejde ani o nic originálního, protože sousedské vztahy jsme si už taky několikrát prošli. Naposledy třeba v knize Milovaný soused a zdaleka není jediná. Nicméně jako další prvek je tu malé dítko. A sluší se podotknout, že Sunny není jen tak obyčejná a spolu s ní a její maminkou otevíráme (na červenou knihovnu) i poměrně závažné téma. A to nejen s ohledem na to, že je Carys samoživitelka. V rámci spoilerů vám však neprozradím víc.

Co už je jakýmsi standardem a opakuji to celkem často, je nahlížení na děj očima obou hlavních protagonistů. Musím se přiznat, že mi tento prvek začíná docela vadit, neb se z toho stal nudný stereotyp. Vše je krásně a přehledně označené, nadpisy jednotlivých kapitol jsou po dlouhé době vymazlené a kniha tak hned působí po vizuální stránce o něco příjemněji.

Nikdy by mě nenapadlo, že Carysin bývalý milenec ve mně může vzbudit nové odhodlání jít si za svým a bojovat za to, co chci. Ale možná největší lekce přicházejí od těch, kteří si tím prošli, kteří ztratili něco nebo někoho, co už nikdy nemohou získat zpět.

Už jsme si tedy naznačili, že pokud vám v příběhu vadí malé děti, tady rozhodně v žádném případě nezvítězíte. Nemáte-li s tím problém, představuje Anti-přítel příjemný, něžný, čtivý a především citlivý příběh o křehkém vztahu dvou zklamaných lidí. Láska se sice zrodí rychle, ovšem se vztahem jako takovým už to tak přímočaré není a to kvituji nejen s povděkem, ale i s nadšením.

Penelope Ward vstoupila na poměrně tenký led a výsledek patří z mého pohledu k jejím lepším počinům. Nebála bych se dokonce říct, že se řadí mezi ty nejlepší. Příběh byl jak vtipný, tak vážný. Sprostý, úsměvný, trapný, humorný, reálný, jemný, hluboký i povrchní – nabídl jednoduše od každého špetku a nepůsobil na mě nijak přeslazeně nebo uspěchaně. Jistě, s epilogem bych si víc vyhrála, ale na ty jsem jednoduše vysazená a je to taková má soukromá úchylka. V podstatě nemám jedinou výtku, a že dovedu šťourat. Jenže tento citlivě pojatý příběh si nic takového nezaslouží. Smekám, děkuji a uvidíme se u dalšího kousku!

Rok vydání: 2022 (rok vydání originálu 2020)

Počet stran: 320

Překlad: Ivana Čejková (poznámka – pokud máte oblíbeného překladatele či překladatelku, na webových stránkách Baronetu máte možnost snadno a rychle si zobrazit knihy právě podle tohoto kriteria!)