Advent 2023 - Noční můry II.

O druhé adventní neděli pokračujeme...

Ve světě Harryho Pottera nejsou jen postavy oblíbené, důvěrně známé, ale naopak i ty trochu opomíjené, upozaděné nebo možná i svým způsobem záporné či strašidelné. Pojďme se dnes společně podívat a zavzpomínat na něco trochu... děsivého!

Šedo… mlhavo… chladno, až tuhne krev i svaly… létat svobodně vzduchem a užívat si tu ponurou nádheru. To pro mozkomora představovalo učiněnou radost. Lebedil si v prostoru, končetiny mu volně plachtily a nasávaly chlad… hábit kolem něj povlával a vydával krásný třepotavý zvuk. Relaxoval, odpočíval, nabíral sílu i spal. Za letu se dalo dělat tolik věcí.

Z ničeho nic mu ostrý zvuk proletěl hlavou… smích… radost… kolem něj bez varování vířily barvy. Jeho hábit nebyl lahodně a depresivně černý. Ne, byl… kostkovaný… složený z ústřižků látek všech barev a ne hrubý na dotek, ale s různými povrchy, které šimraly, hřály a nic z toho se mu nelíbilo!

Slétl k vodní hladině, která k jeho zděšení nezamrzla. Ba co víc… na hlavě se mu v odrazu místo kápě, která zpravidla skryla vše potřebné, vysmívala rudá kudrnatá kštice a rudý nos! Zaúpěl zděšením, vypadal naprosto otřesně! Na břehu spatřil kořist… zamířil k ní, letěl vzduchem poháněn vztekem a nenávistí, chtěl, aby se ho báli, aby pocítili strach, který nadevše zbožňoval, který ho naplňoval a poháněl.

Toho se však nedočkal. Odměnou mu byl smích a jásot, který mu kroutil vnitřnosti a způsoboval neuvěřitelnou migrénu. Odsával z něj zlo a uvnitř ho naplňoval teplem a... radostí! Zaúpěl, jak nejhlasitěji mohl a dal se na úprk. Letěl tak vysoko a tak rychle, jak jen se odvážil, aby unikl a zachránil se. Kam se na tohle hrabe Patronovo zaklínadlo!

Ano, to byla příčina, omráčilo ho, narazil do stromu a spadl do houští. Teď přišel k sobě a rozhodl se vzít nohy na ramena – ne doslova. Ta trocha strachu, kterou z toho zoufalce vysál, nestála ani za zmínku, natož za ten pocit hladu a neuspokojení, který mu tělem právě procházel!

zdroj obrázků: pixabay.com