Recenze - kolektiv autorů: Krev, monstra a cukroví

Už máte dost vánoční masáže všude kolem? Krev, monstra a cukroví vás vysvobodí!

Kdo má kliku, valí se na něj vánoční serepetičky, čokolády a melodie teprve od začátku října. V některých oblastech jsou však tyto šílenosti k vidění už na přelomu srpna a září. Pokud si od té sladkosti a kýče chcete odpočinout, mám pro vás úchvatný tip! Komu mé slovo nestačí, prohlédne si obálku z dílny Lukáše Tumy, která dnešní antologii dokonale vystihuje a je úchvatná.

Ano, skutečně vám jako lék na vánoční humbuk a masáž ordinuji tento sborník fantastických vánočních povídek. Že to nemá logiku? To se vám jen zdá. Michaela Merglová a Petr Brožovský dali společně dohromady záležitost, u které vám garantuji, že na veškerou sladkost a přesycenost zapomenete.

My píáristi jdeme k vám,

Štěstí, zdraví vinšujem vám.

Kampaň chystáme z daleka,

Možná však začne paseka…

Společným tématem jsou (pozor – šok) Vánoce, nicméně autoři se rozhodli, že nás velmi mile překvapí a pokusí se pohladit naše zvrhlé a unavené duše něčím dokonale odlišným, než co se do nás valí ze všech světových stran. Šéfredaktor časopisu Pevnost, Martin Fajkus, se ujal slova úvodem a v podstatě vám řekne to samé, co já, jen poněkud sofistikovaněji.

Potom už není důvod otálet a můžete se ponořit do 616 stran, které jsou naplněné ironií, sarkasmem, vylepšenými vánočními koledami, sněhovými vločkami (grafická stránka knihy je naprosto famózní) a to vše od devatenácti českých autorů. Vyjma povídek se samozřejmě dočkáte i propracovaných medailonků, aby bylo jasné, s kým máte co dočinění.

A jasně. Tonda to znal v menším měřítku, ale měřítko není v konečném důsledku důležité. Jakmile se při akci na začátku posere jedna věc, serou se všechny ostatní s velkou pompou dál.

Povídky jsou ideální formát, pokud za sebou máte dlouhé dny, chcete číst, avšak pozornost neudržíte extrémně dlouho. Antologie se dá perfektně dávkovat a umožňuje poznat neuvěřitelnou škálu žánrů, stylů i témat. Ano, to hlavní je dané, nicméně žádné z kousků si nejsou ani špetku podobné.

Najdeme tu zloděje, magii, kouzelné tvory, umělou inteligenci, návštěvu vesmírné stanice, cestování časem, bioroidy, čarodějnice, virtuální realitu, posednutí, zombie a mnohé další. Jednotlivé kousky jsou přemýšlivé až jemně nostalgické, stejně jako vtipné, dramatické, akční, satirické nebo dokonce zvrhle ujeté.

Ze všech bych jako své oblíbence vypíchla následující: Martin Paytok a jeho Pranostiky, kdy se lupiči ocitli ve špatný čas na špatném místě, a nám se naskytne úchvatný masakr ze současnosti. Do top pětky se propracoval i Filip Koryta a jeho zombie jízda Veselé vánoční hody, který je psaný formou deníkových zápisků a já se tlemila jako už dlouho ne.

Koleda, koleda, Štěpáne,

Co to neseš ve džbáně?

Nesu, nesu koledu,

Zírej, co s ní provedu!

Na hloubavější notě se veze kratší kousek Patrika Bangy Erža. Naprostý skvost představuje Štěpán Kopřiva – Co pro mě znamenají Vánoce a vulgárně zvráceně trhlý výlet do Betléma, který by si zasloužil víc stránek. To samé je Vilém Koubek a Ozdoby – nápad opět tak prostý a jednoduchý, až je to úsměvné a přitom geniální aneb nikdy nevíte, co si se stromečkem z lesa vlastně domů přinesete.

Říkala jsem top pětka? Mám problém ji vybrat, protože se málokdy stává, aby mi v antologii svým způsobem sedla většina povídek. Sbírka Krev, monstra a cukroví se však podařila takovým způsobem, že všichni autoři se svého nápadu zhostili s grácií a připravili nám tak luxusní odlehčenou nenucenou a nepřeslazenou medicínu.

Řekl jsem ťuk ťuk,“ bránil se turban. „To se dá považovat za dostatečnou verbalizaci klepání.“

„Jo? Takže když řeknu bum čvacht těsně před tím, než ti přerazím sanici a rozmačkám koule, budeš to považovat za dostatečnou verbalizaci odchodu z mýho baráku?“

„Nerozčiluj se, Pepo,“ řekla Marie.

„Hele, tak za prvý tahle stáj nemá dveře,“ zasáhl do diskuse bělovousáč. „To se pak těžko klepe, to sám uznáš. A za druhý, kámo, uprostřed obýváku ti stojí osel s volem, takže si nemyslím, že bys měl bejt nějak zvlášť cimprlich, co se les bonnes maniéres týče.“

Sluší se podotknout, že nejde o nic pro citlivé duše a mladší čtenáře. Krev, monstra a cukroví se tak možná nemusí na první pohled zdát, ale obsahuje násilí, sprostá slova a místy i velmi drsné scény. Jde o nádherný pelmel, který jsem si užila od první do poslední stránky. S jistotou mohu říct, že se k víc jak polovině příspěvků za rok zase vrátím a s chutí si je zopakuji, protože své kouzlo neztratí. Jsou nadčasové, originální a zatraceně výborné!

Recenze byla primárně sepsána pro web Knižní díra.