Recenze - M. Dubucová: Jeden po druhém

Milý komiks pro tříleté i prvňáčky

Přivést děti ke čtení mnohdy není snadná věc. Písmenka mohou dělat potíže, najít vhodné téma rovněž. Dnes tu máme jemně dobrodružný kousek s polidštěnými zvířátky, který není nijak křiklavý, má poselství i ponaučení a ukrývá tak nečekaný potenciál.

Čtyři kamarádi objeví opuštěné vajíčko. Budou se o něho starat! Ale jak? Pěkně jeden po druhém. 

Být knihomol a zároveň máma s sebou nese nejedno úskalí. Takovým největším je nekonečná touha předat tuto závislost a vášeň ke knihám i svému potomkovi. Cácorka má tak neuvěřitelné množství podnětů z různých žánrů a já naopak způsob, jak zjišťovat, co na ni zabere a co nikoli. Naše názory se často rozcházejí. Vždy je velmi zábavné pozorovat, který příběh si ji získá a který naopak ne. Jeden po druhém nejdříve přešla s naprosto neutrálním výrazem.

Rozumím, barvy nejsou nijak křiklavé ani výrazné a ilustrace svým stylem budou vyhovovat především dětem menším, než je sedmiletý prvňáček. Stačilo však knihu otevřít a dětská zvědavost zvítězila. Zároveň se konal velký jásot nad zjištěním, že jde o komiks a bubliny jsou psány velkými písmenky. Ať žije genetická metoda, které velmi fandím, neboť dnes a denně pozoruji, jak může právě malá varianta abecedy děti potrápit. Marianne Dubucová volbou pouze velkých písmen malým knihomolům neuvěřitelně pomohla.

Medvěd, zajíc, želva a myška pečují o zatoulané vajíčko. Ano, máme tu polidštěná zvířátka a ano, v příběhu najdeme i pár nelogických nesmyslů. Např. jak se medvěd napasuje do maličkého domečku myšky? Ale dětský svět fantazie na logice nestojí. Vsadím se, že jen minimum dětí se nad touto nesrovnalostí pozastaví. Příběh je prostý a ukazuje sílu přátelství, vzájemnou podporu a sdílení zkušeností. Nejde tak o žádnou komerční záležitost, která nemá hlavu ani patu a postrádá jakýkoli smysl.

Dílem Jeden po druhém mi Marianne Dubucová udělala obrovskou radost. Vyjma textu se ujala i ilustrací a na svět tak přišel krásný a navíc nadčasový příběh, který nepodléhá trendům ani reklamním strkanicím o to, kdo bude v dětské oblibě právě tento rok. 56 stran je rozsah naprosto dostačující a překladu Evy Sládkové nemám co vytknout.

Vydalo nakladatelství Host v roce 2024

Recenze byla primárně sepsána pro web Knižní díra.