Recenze - H. Vojtíšek: V zapomnění

Čtivé s nápadem, pointou i špetičkou bizáru

Honza Vojtíšek je chameleon. Svou hororově laděnou básní mě dokázal rozesmát až k slzám (O čem sní noční můry). V knize Bezejmenná touha mě ohromil propracovaností, čtivostí i lidskostí. V dětském leporelu Bafni na něj udělal radost i mé cácorce (a i já si listování i nápaditá okénka užila do sytosti). Jeho povídky se objevily např. v antologiích Jihočeský horor, Kronika smrti či České temno. Dnes je tady lákavá hororová jednohubka:

Knížka nese název V zapomnění. Vyšla v edici Zrnka temnoty a vezme nás na jih Čech do blízkosti hranic s Rakouskem. Tam se totiž přestěhuje hlavní hrdina Radek se svou rodinou, aby začali znovu a opět si k sobě našli cestu. Na samotě uprostřed lesů rekonstruují dům, který vykazuje silné japonské prvky, aby také ne – vzhledem k jeho historii. Ale pšt, žádné spoilery. Tak dobře, jeden malý – jestli se vám na zahradě začnou z ničehož nic objevovat okurky, rozhodně zbystřete!

Mrazit v zátylku bude nejen hlavní postavy, ale i čtenáře. Atmosféru dokázal Honza Vojtíšek zachytit naprosto výjimečně. Díky tomu, že má příběh 84 stran, nedojde na žádná hluchá místa a slupnete ho jako malinu. S notnou dávkou nostalgie bych to přirovnala k mé oblíbené stařičké hororové sérii Stopy Hrůzy a je mi naprosto jasné, že edici Zrnka temnoty s chutí prozkoumám podrobněji.

Díky tomuto počinu máte možnost okoštovat známé i neznámé autory v rozumném rozsahu. Prostor navíc dostanou i příběhy, které nevydají na samostatnou knihu a do povídkových antologií jsou třeba naopak příliš dlouhé. Tento formát poskytuje jedinečnou příležitost se vyřádit – autorsky i čtenářsky.

V zapomnění je čtivé, má nápad, pointu a nechybí i špetička bizáru. Opět jsem se musela smát, ale zároveň jsem se před spaním bála zhasnout! Děkuji za krásný čtenářský zážitek a těším se na další, protože Honza Vojtíšek rozhodně nezahálí.

5*

Vydalo nakladatelství Golden Dog v roce 2024