neděle 21. června 2015

Interview se Snapem - díl 1.

Máme tu neděli. Blacklistu minulý týden zazvonil zvonec a dnes startuje nová Snamionka. Poprvé se pouštím do zveřejňování, aniž by povídka byla dokončena. Držte mi pěsti, ať to zmáknu bez prodlev ☺ 

párování: Severus Snape/Hermiona Grangerová - Snamionka
počet kapitol: zatím šest sepsáno, celkem tak 12?
počet slov: bude doplněno, jakmile dokončím ;-)
betace: Wixie 
rating: zatím ne, s největší pravděpodobností bude na jednu nebo dvě kapitolky
shrnutí: Hermiona Grangerová klesla poměrně hluboko. Šlo by to i níž, ale zatím se drží. Jak to dopadne, když se kvůli práci setká se Severusem Snapem, aby nakonec zjistila, že pomoc člověk najde tam, kde ji nejméně čeká? O dalším ani nemluvě...

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.


***část první***


Ani v těch nejdivočejších snech by ji nenapadlo, že skončí právě takhle. Hermiona Grangerová bulvární novinářkou. Příčily se jí metody Rity Holoubkové a teď byla prakticky na její úrovni. Ptáte se, proč není bystrozorkou, úspěšnou právničkou nebo pracovnicí na některém odboru ministerstva kouzel?

Inu, to máte tak. Po válce bylo Zlatého tria všude plno, a když je něčeho všude plno, lidé se toho přejí. A kouzelníci nejsou jiní. Společně s Harrym, Ronem a ostatními sice zachránili kouzelnický svět před nadvládou Smrtijedů v čele s lordem Voldemortem, ale sami si tím zavřeli dveře, velkou spoustu dveří. Hermiona vyzkoušela snad úplně všechno, co ji napadlo, aby dala svému životu směr a nakonec skončila u Denního věštce. Doufala, že se dostane k seriózním článkům, využije své kontakty, známosti, a když to ne, pak se spolehne na své znalosti, vědomosti a schopnost najít v knihách prakticky cokoli. Jenže její nadřízení měli jinou představu, a pokud chtěla mít na nájem, neměla na výběr.

Než se mě zeptáte, proč by měla platit někde nájem, vysvětlím vám to rovnou. Harry bydlel na Grimbauldově náměstí s Ginny, Ron se vrátil k Levanduli a žili kdesi ve Skotsku. Hermiona zůstala sama, rodiče poslala před válkou do Austrálie a vymazala jim paměť, vzpomínáte? A najít je a kouzlo vrátit? Nepřipadalo v úvahu.

Proč? Zaprvé vrátit dané kouzlo zpět není tak snadné, může to mít kupu nežádoucích účinků. Zadruhé po válce je na přemístění mezi kontinenty potřeba povolení ministerstva. A zatřetí… prostě protože proto.

Práce pro Denního věštce fungovala následovně: Každý týden dostala Hermiona a její čtyři kolegové seznam témat, případně konkrétní jména osob, které by bylo záhodno vyzpovídat. Každý si vybral, co se mu líbilo, a pustil se do práce. Když byla společenská sezóna, nebyla o inspiraci nouze, ovšem s příchodem května skončil kolotoč divadelních premiér, ministerských akcí, plesů všech možných institucí a zavadit o zajímavý námět se prakticky rovnalo nalezení pokladu.  V takovou chvíli platilo heslo: Čím dřív přijdeš, tím míň debilní téma máš.

Dnes Hermiona poprvé za celou svou dvouletou kariéru, dalo-li se tomu tak říkat, zaspala. A kdyby jen to… přišla úplně poslední. I Arnie, věčný opozdilec a totální outsider, přišel dřív než ona. Určitě vás zajímá, jaké téma na chudáka Hermionu zbylo… nebudu vás tedy dlouho napínat. Jediný nepřeškrtnutý řádek nesl následující text: rozhovor se Severusem Snapem.

Nezdá se vám to divné, náročné, případně jakkoli zákeřné? Zamyslete se na okamžíček. Kdyby to bylo dobré téma, zůstalo by jako poslední neobsazené? Jako jsme se před malou chvílí zběžně seznámili s osudy tria, podíváme se na zoubek obávanému profesorovi v černém.

Zachráněn v poslední chvíli, potrestán Starostolcem jedním rokem v Azkabanu a desetiletým zákazem vstupu na pozemky Bradavic, nenáviděn a pronásledován kouzelníky i přes své nezpochybnitelné zásluhy. Zlomený a částečně zapomenutý kdesi na samotě v Cornwallském lese. Tak skončil náš hrdina. Jednou vrahem, navždy vrahem. Smrt Albuse Brumbála mu svět neodpustí, i kdyby jeho zkázu odvrátil stokrát.

Proč tedy šéfredaktor napsal jeho jméno? Protože má zvrácený smysl pro humor a pro bulvární část Denního věštce není žádné kontroverzní téma špatné. A vyzpovídat někoho Snapeova kalibru? To byste v našem světě nazvali sólokaprem!  Hermiona samozřejmě mohla námět odmítnout. Ovšem v souladu s podepsanou smlouvou by jí hrozila výpověď. A my jsme tak zpět u pomyslné rovnice: článek + výplata = střecha nad hlavou.

Hermiona vynadala sama sobě všemi sprostými slovy, které byla schopná dát dohromady, takže to byl vlastně celkem krátký monolog. Ale z čistě výchovného hlediska vám je tu ani tak nebudu vyjmenovávat. A vydala se na ministerstvo. Severus Snape byl v kouzelnické variantě naší podmínky, čili měl hledáček, který by měl Hermioně usnadnit jeho nalezení. Ovšem úřednický šiml nerozlišuje kouzelnický a mudlovský svět. Úředníci a nařízení jsou všude stejně postavení na hlavu. Hermioně bylo suše sděleno, že bývalý profesor Snape se toho času nachází na území panství Cornwall, kde kdesi v lese vlastní blíže nepopsanou nemovitost. Přesné místo úřednice sdělit nemohla, neboť spis je zapečetěn a slečna Grangerová nemá potřebné oprávnění k nahlédnutí.

Jestli vás zajímá, jak rozlehlé jsou cornwallské lesy, zeptejte se strýčka Googla, milerád vám tuto informaci vyhledá. Alespoň myslím. Hermiona se přemístila na polní cestu stranou od zvědavých očí a doufala, že bude mít štěstí. Ještě před odchodem si v knihách vyhledala informace o historii rodu profesora Snapea. Podle všeho kdysi vlastnili mlýn u potoka Cardy*. Bylo více než pravděpodobné, že právě tam se bude Severus Snape skrývat. Otázkou bylo, kde přesně mlýn leží, protože mapy, které Hermiona narychlo našla, nebyly úplně přesné a lokalizační kouzlo použít nemohla. Navíc bylo téměř stoprocentně jisté, že Snape svůj současný domov zabezpečil a vzhledem k jeho zkušenostem, čeká Hermionu těžký den.

Mlýn potřebuje vodu, potok stále existoval a jeho tok, pokud měla správné informace, neprošel žádnou radikální změnou. Proto se logicky rozhodla vydat po břehu a dřív nebo později na to stavení musí narazit. Logická úvaha, která nemohla směřovat jinam než ke kýženému cíli. Ale protože Severus Snape byl bývalý Smrtijed a já jsem autor sadista, čekala Hermionu pořádná štreka. A kdyby jen to.

Ono se řekne – jdi podél břehu a mlýn nemůžeš minout. Potok ovšem teče všude možně a především ne rovně. Jaké překážky na Hermionu čekaly?

Prohnilá lávka, ve které prošlápla prkno a při snaze o vytažení nohy z díry skončila její bota ve vodě. Bláto maskované zelenou trávou, v němž utopila botu druhou. Větev dubu, kterou přehlídla a způsobila si parádní bouli. Trny divoké růže, o které si potrhala kabát. Kouzelnice si s tím vším sice hravě poradila, ale komplikace to byly. A když jí do cesty postavíte skálu, musí se buď přemístit, nebo skálu obejít, případně na ni vylézt. Detaily jako roští, trny, šlahouny planých ostružin, syčícího hada, který v anglických lesích nemá co dělat, přesto tam byl, nemusím snad podrobněji rozvádět. Celá tahle rádoby opičí dráha trvala pět hodin. Úmorných, otravných 300 minut, než konečně stanula před rozpadlou budovou, která vzdáleně připomínala cosi, co přibližně před dvě stě lety bylo zříceninou mlýna.

S úlevou vydechla, kouzly upravila svůj ušpiněný zevnějšek a vydala se hledat znovu, tentokrát vchod.

„Haló?“ zkusila zavolat, leč bezvýsledně. „Pane Snape?“ Žádná odezva. „Tady Hermiona Grangerová, jste tu?“ Jestli se doteď neozval, tak zrovna poslala svou zbývající šanci k šípku. Procházela mezi rozpadlými zdmi, podlaha pod jejíma nohama vrzala a praskala. Kolem se nesla ozvěna a vítr. Nic nenasvědčovalo tomu, že tu někdo žije. Dokud nenarazila na kovový kruh, připomínající klepadlo. Špičkou boty odhrnovala prach, mech a vrstvu suti, aby odhalila obrys nějakého poklopu, jež obvykle ukrývá schody do… temnoty. Hermioně přeběhl mráz po zádech. Dřepla si a pokusila se víko zvednout. Šlo to až podezřele snadno. Z mezery se vyvalila vůně bylin. Evidentně tu byla správně. Svědčil o tom i poplašný hvizd, který se o vteřinu později pokusil o zničení jejího sluchu.
„Táhněte odsud!“ zařval důvěrně známý hlas a ze tmy se vynořila postava Severuse Snapea. Hermiona neslyšela, co říká, protože jí neuvěřitelně hučelo v uších. Podle nasupeného výrazu v obličeji ovšem soudila, že ji nevítá s velkým nadšením. „Grangerová, co tu chcete?“
„Udělat s vámi rozhovor,“ odpověděla popravdě a zatřásla hlavou ve snaze zmírnit následky nepříjemného hukotu.
„Copak, píšete memoáry a chybí vám kapitola o Smrtijedech?“ sjel ji nepřátelským pohledem.
„Ne, pracuji pro Denního věštce,“ odvětila a pokoušela se nedat najevo strach.
„Šprtka ve službách největšího braku na stáncích,“ nevěřícně zakroutil hlavou. „Svět se řítí rovnou do prdele.“
„Myslíte, že byste mi mohl odpovědět na pár otázek?“ zkusila, dokud ještě žije.
„To záleží na tom…“ odmlčel se a nespouštěl z ní oči. V hlavě měl zajisté nějaký nápad a Hermiona tušila, že se jí nebude líbit.
„Na čem?“ Zvědavost byla silnější než zdravý rozum.
„Jste ještě panna?“ Dalo by se to brát jako vtip, ale jestli si něčím byla jistá, pak tím, že Severus Snape nežertuje.
„Proč?“ vyhrkla okamžitě.
„Beru to jako ano,“ ušklíbl se a otočil se k odchodu. Poklop nechal otevřený, což Hermiona pochopila jako pozvání dál. Pokusila se ho následovat, ale schody byly neuvěřitelně kluzké a použít Lumos se bála, takže jí podjela noha a větší část cesty sjela po zadku.
„Jestli se hodláte zabít, udělejte to jinde, odmítám uklízet vaši mrtvolu,“ zavrčel. „I Longbottoma by napadlo použít hůlku, aby viděl pod nohy.“
„Můžeme se vrátit k tématu?“ tázala se a doufala, že její hlas zní dostatečně klidně.
„Které máte na mysli? Vaše interview nebo mou narážku na váš neexistující sexuální život?“ Opřel se o stůl, zkřížil ruce na prsou a vyčkával. Ano, ten postoj je klišoidní, ale co – mám ho posadit do houpacího křesla?
„Mám pocit, že to spolu bude úzce souviset,“ řekla a nespouštěla z něj oči. Dalo jí hodně práce věnovat pozornost výhradně muži v obligátní černé a ne rozhlížení se po okolí.
„Výborně, váš mozek úplně nezdegeneroval, jak chvályhodné,“ pronesl ironicky.
„Profesore, pane,“ opravila se, „evidentně něco chcete. Navrhuji přestat chodit kolem horké kaše a přejít k věci.“
„Uznávám, že je zábavné sledovat strach ve vašich očích,“ pousmál se, respektive ušklíbl. „Ale nemusíte se bát, rozhodně nemám v úmyslu vás deflorovat. Takže vy máte otázky, já odpovědi, za každou z nich chci kapku vaší krve. Berte nebo jděte.“
* vymyšleno pouze pro potřeby této povídky, nezakládá se na pravdě


11 komentářů:

  1. A jaj! Aby nám po dlhej debate neostala Herma odkrvená, ako po zásahu grófky Báthoryčky.
    Njn, panenská krv je cenný artikel, ale kde berie Severus tú istotu?
    Takže uvidíme, ako sa dej vyvinie :-D
    nad

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neboj - Severus si ten vzácný zdroj bude hýčkat ;-)
      Doufám, že se to bude vyvíjet dobře a bude vás to bavit ♥

      Vymazat
  2. Jé, super, konečně další Hermionovské peripetie. Dnes jsi mi udělala radost, ani nevíš, jakou! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta holka si o průšvihy prostě říká :D Vážně? Pak mám radost i já 8-)

      Vymazat
  3. Tedy já se bavila! Prý: chcete vědět víc? Strejda Google vám řád poví... Stejně jako uvedení do příběhu je i styl psaní pěkně čtivý, těším se na další díl.
    Liz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Další velmi potěšující komentář ♥ Pokusím se čtivost udržet i nadále ;-) díky

      Vymazat
  4. Teda, první kapitola velmi slibná, jdu číst dále :-) To je mi otazecka :-) třeba casem dojde i na ty pletky, jen se netvar Severusi :P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak snad se bude líbit i zbytek ;-) Sama jsem zvědavá, jak povídka působí, když se to čte hned za sebou a ne s týdenním odkladem :)

      Vymazat
  5. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  6. Tedy, první kapitola mě navnadila - čtivá, svižná, vtipně napsaná. Fakt líbí, díky!
    denice

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vítej, jsem ráda, ať se líbí i pokračování :)

      Vymazat

Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)