Už nikdy víc nebudu pít - ADVENT 2015 - část šestá

Jak si vede naše partička nedobrovolných vězňů? Přijdou na to, kdo to celé zařídil a jak se dostat ven nebo má náš škodolibý stařík v záloze ještě něco dalšího? :)

Počet kapitol: 11-13

Obsazení: Albus Brumbál, Severus Snape, Hermiona Grangerová, Lucius Malfoy, Raymond Reddington, Elizabeth Keen, Vendi, Nadin, Wixie, Liz, Janinka

Rating: Neblázněte - NE
Betace: Wixie ♥

Klíčová slova: mišmaš, všehochuť, předsváteční úlet, lék na shon, prostě ať je nějaká legrace!

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu i obrázků.

VI.

“Jako mě?” zarazil se překvapeně Raymond. Žádný třetí muž v místnosti nebyl, ale proč ho to individuum v černém označilo za staříka, když je dost možná sám starší?

“Ne, vy ne, můj bývalý nadřízený,” osvětlil Severus, že svého neznámého nedobrovolného společníka rozhodně urazit nechtěl.

“Tohle spískal Albus?” zarazila se Hermiona. Je pravda, že pokud v tom měl prsty Brumbál, dost by se tím vysvětlovalo. Ten stařík měl svého času bystrou mysl, ale jako stratég měl i tehdy pár nedostatků. Coby obyvatel obrazu měl sice omezené možnosti, ovšem fantazii o to poťouchlejší. “Jak by tohle dokázal?” tázala se na něco, co si prostě žádalo odpověď.

“Už zaživa uměl přimět lidi, aby udělali, co on chce a potřebuje. Proč by to po jeho smrti mělo být jiné?” ušklíbl se Severus. Jestli měl pravdu, jakože na sto procent měl a tečka, pak jsou v pořádném průseru.

“Snažíte se nám tu říct, že nějaký mrtvý smyslů zbavený stařec nás sem všechny čtyři dostal?” probodla je oba pohledem Elizabeth, které i přes Raymondovo sako bylo chladno a docházela jí trpělivost. “Štípni mě, protože tohle je špatný vtip,” otočila se na Reda.

“Hlavně klid, vrásky ti nesluší,” objal ji Reddington kolem ramen a na čelo vtiskl polibek. Hermionu píchla žárlivost, neboť oni byli očividně dál než ona a Severus.

“Bez hůlky na Albuse nevyzrajeme. Co tím mohl sledovat?” snažila se zapojit svou pověstnou bystrost.

“Až se dostanu zpátky, tak mu na plátno přidám draka, který v pěti minutových intervalech spálí ten jeho všetečný zadek!” zaklel Severus po svém. “Co tím sledoval? Odmítl jsem jít na naši schůzku, protože si myslím, že jsem ztracený případ a chtěl jsem dodělat předání školy pro Minervu, takže se zřejmě rozhodl nás někam zavřít, abych přišel k rozumu,” vydedukoval Snape, co by se mohlo za celou tou situací skrývat. A de facto měl celkem pravdu.

“Ten drak je málo,” mrkla Hermiona a navzdory vážnosti situace se začala smát. “Něco mi říká, že nejlepší bude, když si teď sedneme, v klidu se najíme a prostě počkáme,” pokrčila rameny a pobídla Severuse, aby usedl na jednu ze dvou židlí u stolu. Raymond se raději na nic dalšího neptal. Měl hlad a hladovému mu to nikdy moc nemyslelo. S plným žaludkem to půjde lépe. Posadil se a Lizzie si usadil na klín. Snape po jeho vzoru natáhl ruku k Hermioně. Byl to nezvyklý pocit, ale zřejmě nebude toho večera první. V tichosti pak naše nesourodá čtveřice večeřela a vyčkávala.

“Kéž by tady byla postel,” vzdychla Liz a přitulila se k Raymondovi. Touhle dobou už mohli dávno… spát! Místo toho vězí neznámo kde s párečkem cvoků na drogách, protože na kouzla prostě věřit odmítá! Jako by ji zákon schválnosti chtěl potrestat, Red z ničeho nic zmizel. “Rayi!” vykřikla, ale muž už se neozval. Zády se opřela o zeď a horko těžko přemáhala záchvat úzkosti. A hledaný Raymond Red Reddington? Ten se zhmotnil v obývacím pokoji u naprosto neznámé ženy.