Už nikdy víc nebudu pít - ADVENT 2015 - část sedmá

Kampak se poděl Raymond? Jedna záhada stíhá druhou a překvapení jde s překvapením aneb Albusi, Albusi, ty dostaneš jistě za uši, až tohle skončí!

Počet kapitol: 11-13

Obsazení: Albus Brumbál, Severus Snape, Hermiona Grangerová, Lucius Malfoy, Raymond Reddington, Elizabeth Keen, Vendi, Nadin, Wixie, Liz, Janinka

Rating: Neblázněte - NE
Betace: Wixie ♥

Klíčová slova: mišmaš, všehochuť, předsváteční úlet, lék na shon, prostě ať je nějaká legrace!

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu i obrázků.

VII.

Sedím si tu ve svém sexy spacím overalu, ve kterém by mi i panáček Michellin mohl závidět mé luxusní oblé tvary, a koukám do notebooku. Televizi mám puštěnou coby zvukovou kulisu, píšu si… povídku, jak jinak a najednou mám pocit, že v tom vaječném koňaku, který usrkávám, je víc alkoholu, než avizují na obalu.

“Jak se jmenujete?” promluví sametový hlas, z něhož mi u obrazovky vždycky přejede mráz po zádech vzrušením.

“Momentálně si nejsem úplně jistá a vy?” odpovím své domnělé halucinaci na otázku. Soudě dle výrazu v obličeji muže v košili a vestě, sako chybí, jsem mu moc nepomohla.

“Raymond Reddington a vaše jméno?” odvětí a tentokrát pro změnu nepomohl on mně, protože tenhle člověk prostě nemůže stát přímo přede mnou. Nemůže. Popírá to veškeré fyzikální zákony.

“Teď jsem si ještě méně jistá než před minutou,” pousměji se. Musím napsat výrobci, protože se jim do lahví zřejmě přimíchalo něco toxického. Bohužel, než stihnu cokoli dodat nebo fešák v neúplném kvádru, zase zmizne. Zkouším se napít znovu, zda třeba… ne… hm… zajímavé.

Raymond toho měl vážně dost. Ne vlastní vinou nechal Lizzie samotnou, potkal se s nějakou hysterkou, která si zřejmě slušně lízla neznámo čeho, a on byl zase uprostřed mlhy, která ho nesla kamsi ke všem čertům. Už to ani nebylo vtipné.

“Rayi!” vyhrkla Elizabeth, když se o dvacet minut později její vyvolený zase objevil před ní a skočila mu kolem krku. Pevně ji sevřel a doufal, že už se to chýlí ke konci. Začínal být unavený. Pro změnu z ničeho nic zmizel Severus.

Unavená brunetka tou dobou seděla skloněná nad svým pracovním stolem a probírala se množstvím barevných papírků laděných do všech odstínů žluto oranžové, které jste schopni rozlišit. Už jí z toho šla hlava kolem a to měla ještě spoustu práce před sebou. Ze soustředění ji probral mužský hluboký hlas, který jí přišel důvěrně známý.

“Snape?” zvedla hlavu a nevěřila vlastním očím. Dívala se na muže v černém. Jediného muže v černém, kterého si vybavíte, když se řekne knoflík.

“Když už, tak profesor Snape!” sjel ji přísným pohledem. Za tohle mu Brumbál zaplatí a on osobně se postará, aby jeho zúčtování stálo za to. “Kde to jsem?”

“U mě v pokoji,” odpověděla zcela bezprostředně. Tak normálně - čtyři zdi, postel, okno, stůl, skříň, dveře… prostě pokoj. Co mu jako měla říct?

“Díky, to vím i bez vás, myslel jsem město, stát, hodinu, čas, budovu, čtvrť… prostě cokoli konkrétního, vy tele,” zavrčel. Měl toho tak akorát. Vtipné to bylo možná prvních pět minut, po víc jak hodině už se nebavil ani omylem a někdo mu za to zaplatí. Proč jen nemá svou hůlku!

“Česká republika,” zvládla ze sebe vysoukat, neboť tváří v tvář nepříteli se špatně hledá pohotovost.

“A to je kde?” zavrtěl hlavou. Jestli mu to mělo něco říkat, tak neříkalo. Mohl být klidně na Marsu a vyšlo by to nastejno.

“Nemáte v Bradavicích zeměpis?” pousmála se a sama se divila, kde se v ní ta drzost bere. Zelený záblesk mohl přijít každou vteřinou. Nepřišel. Namísto toho se nevítaný návštěvník vypařil přímo před jejíma očima. Mohlo se to označit za halucinaci z přepracování.

“Tohle už vážně přestává být legrace!” zaklel Severus zatím slušně, když se objevil za Hermionou, která se jeho hlasu tak lekla, až nadskočila.