Už nikdy víc nebudu pít - ADVENT 2015 - část čtvrtá

Albus naší čtveřici parádně zavařil. Přijdou na něco? A nebude to moc testosteronu na jednom místě?

Počet kapitol: 11-13

Obsazení: Albus Brumbál, Severus Snape, Hermiona Grangerová, Lucius Malfoy, Raymond Reddington, Elizabeth Keen, Vendi, Nadin, Wixie, Liz, Janinka

Rating: Neblázněte - NE
Betace: Wixie ♥

Klíčová slova: mišmaš, všehochuť, předsváteční úlet, lék na shon, prostě ať je nějaká legrace!

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu i obrázků.

IV.

Severus se zhluboka nadechl. Ten chlap se mu nelíbil. Vyzařovala z něj arogance. Ovšem mezi ním a sympatickou brunetkou to jiskřilo. Hermiona si všimla pohledu, který “její” profesor věnoval neznámé dámě a zamračila se.

“Takže shrnutí,” spustil zatím ještě současný bradavický ředitel. “Netušíme, kde jsme. Žádná okna, žádné dveře, žádný nábytek. Čtyři holé dřevěné stěny, stará podlaha a strop,” zvedl pohled vzhůru. “Všichni čtyři jsme si zrovna chystali připít a napít se alkoholu, když se všechno zvrtlo a neznámo co nás přeneslo sem. Odkud byl ten váš koňak?” zeptal se Severus druhého muže v místnosti.

“Dar od přítele za uzavření velmi lukrativního a zásadního obchodu,” odvětil popravdě Raymond a zaměřil se na Lizzie, do které se dala zima. “Tu máš,” svlékl si sako a dal jí ho přes ramena.

“Díky,” pousmála se a na okamžik se schoulila v jeho náruči. Měli za sebou oba dlouhý den a ona se těšila pod horkou sprchu a do postele. “Dostaneš nás odsud?” tázala se ho s dětskou upřímností. Vždycky se dokázal dostat ze všeho, alespoň zatím.

“Udělám pro to maximum,” přislíbil a políbil ji na čelo. Nikdy nepřestane mít potřebu ji ochraňovat. Hermiona si najednou připadala zbytečná. Ti dva k sobě měli evidentně blízko. A ona a Severus? Stáli na samém začátku, pokud se tomu tak vůbec dalo říkat. A navíc nebylo jasné, čeho to vlastně počátek byl. Zatím se zdálo, že kardinálního průseru.

“Jeden můj ruský přítel vždycky říkal: Zkus to silou. A když to nepůjde silou, zkus to ještě větší silou,” prohlásil Raymond rusky a vzápětí to společnosti raději přeložil, neboť na něj koukali jako na kolosálního blázna. Klouby začal poťukávat na dřevěné zdi v různých místech. Mohly tu být skryté dveře, otvor, prakticky cokoli. Rozhodně tu nebude stát jako tvrdé y a čekat na zázrak.

“Co je tu k smíchu, slečno Grangerová?” obrátil se Snape na mladou Nebelvírku, která se začala dost nevhodně pochechtávat. Nejspíš jí z toho všeho už přeskočilo, napadlo Severuse ironicky.

“Jen mě tak napadlo, že kdybys přišel do té restaurace, tohle by se nestalo,” pokrčila rameny a snažila se chovat dospěle. Šlo to ztuha. Pan mistr Vím-dobře-co-je-pro-tebe-nejlepší si musel hrát na zodpovědného, chladného a neústupného. Tak tu máš, ty hrdino, a ukaž, co v tobě je!

“Jestli to má být vtip, tak já se nesměji,” probodl ji pohledem. Co tím, zatraceně, sledovala? Už tak byli v parádní kaši a s cizinci, kteří očividně neměli o kouzlech ani ponětí. Což se potvrdilo hned vzápětí.

“Jedno mi ale nedává smysl. Teleport ještě nikdo nevynalezl, tak jak nás něco, cokoli, mohlo jen tak z ničeho nic přenést sem?” zeptala se najednou Lizzie. Byla agentkou FBI a jediné, čemu věřila, byla fakta a důkazy. Plus Raymond Reddington, ale to bylo největší tajemství.

“Fakticky je několik možností, Elizabeth,” prohlásil Red a pohladil ji po zádech, neboť se k němu stále tiskla. “Zaprvé jsme si ten koňak dali, a protože je to slušná značka a skvělý ročník, máme z toho nepatrně halucinace nebo divoké sny. Zadruhé je to nějaká psychologická hra, které v dané chvíli nerozumím ani já a že jsem schopný pobrat kde co. No a zatřetí budeme muset začít věřit na kouzla. My jsme se po dopadu sháněli po zbraních, které máme zpravidla neustále u sebe. Oni,” ukázal na druhý pár, “hledali hůlky. Nekulhají, takže, vážení, na co hůlky?” tázal se narovinu.