čtvrtek 3. ledna 2019

knihovna - T. M. Fraizer: King

Mimořádná nabídka!


Rok 2019 začneme královsky s Kingem. A ne, pozor, neplést se Stephenem Kingem. Dnes to bude o knize tohoto názvu. Dobré je, že ho není potřeba překládat. Takže… vynecháme obvyklou omáčku neboli předkrm a vrhneme se rovnou na hlavní chod. Dezert dneska nejspíš vynecháme!

zdroj obrázku klik



Brantley King. Zuřivý, vášnivý a odhodlaný. Vyrůstal v nelítostném světě a vždy žil na hraně zákona. Dnes je umělecký tatér, ale také kariérní kriminálník a drsný alfa samec, který byl právě propuštěn z vězení. 

Doe. Naprostý protiklad. Její vlastní minulost je jí záhadou. Poté, co se probudí v popelnici celá potřísněná krví, není schopná vybavit si jedinou vzpomínku na to, kým je a odkud pochází. 

Náhodou se potkají na párty, kterou pro Kinga uspořádá jeho kamarád Preppy jako oslavu Kingova propuštění z vězení. A oběma toto setkání změní život.


Autor:  T. M. Fraizer
Nakladatelství: Ocelot (web – zatím jsem nenašla, až najdu, doplním)  
Žánr: erotické
Rok vydání: 2018 (originál vydán v roce 2015)
Počet stran: 264
Série: King – díl první (aktuálně v originále vyšlo 9 dílů – více na goodreads.com)
Překlad: Kamila Bělohorská


Očekávání:

Máme tady prvotinu z nakladatelství Ocelot – podařilo se mi vypátrat, že zatím vydávají pouze Hutnické listy a King je tak první kniha, za kterou stojí. Zvolili dobře? Jaký výsledek dali na trh? Očekávání? Byla nejprve velká – King a recenze na něj se začaly objevovat všude. Potřebovala jsem ho na chvíli odložit k ledu, protože jinak bych byla zaujatá a nekompromisní. Nemám podobnou mediální masáž ráda. Prospěl mi odstup?

Skutečnost:

Začneme – v mailu od Megaknih byl King avizován jako thriller. Dejme tomu, i tak by se to dalo brát. Primárně jde o… no vlastně… teď jsem dostala sama sebe – řekla bych kombinace thrilleru a erotického románu. Rozhodně by se slušelo na úvod varovat, že jde o 18+ a nedělám si legraci. Vulgarismy, drsnost, styl mluvy, násilí, agrese, sex… tohle by dětem do ruky přijít nemělo, i když v dnešní době internetu je to diskutabilní. Primárně však je minimálně upozornění na místě.

Odstavec číslo dva věnujeme obalu. Málokdy – velice zřídka – se stává, že ten český v souboji s originálem vyhraje. A tady? Upřímně? Náš obal dal tomu původnímu pořádně na zadek. Propracovaná dokonalost! Text na zadní straně by mohl být maličko výraznější, aby s ním slepejši jako já neměli problém a nemuseli mžourat, ale jinak? Nádhera!

„…“Každý spor má dvě strany. Dva způsoby, jak se mýlit. Dva způsoby, jak mít pravdu,“ prozpěvoval si, když jsme míjeli ohniště…“

Teď chvíli jásat nebudeme. Avšak ani nadávat. Máme tu celkem neobvyklou věc. Ocelot přišel s velmi zajímavým uspořádáním – rozumějte odstavce, řádkování, okraje. Vložím fotografii pro názornou ukázku. Nemůžu se rozhodnout, zda se mi něco podobného líbí či nikoli. Vadí mi přímá řeč rozdělená mezerami stejnými jako odstavce. Může to stěžovat orientaci v textu. Jinak tomu tleskám, protože taková úprava na druhou stranu napomáhá přidat důraz tam, kde ho přidat chcete. Kde byste rádi něco vypíchli. Tomu rozumím a smekám.



Ještě k těm okrajům – několikrát se stalo, že text šel příliš nízko a pohltil číslo stránky. Nevím, zda je tomu tak u všech výtisků nebo se jedná jen o chybu u toho mého, nicméně na to by se měl dávat pozor. Opět vložím foto pro ilustraci. No a pak tu máme jednoho překladatelského šotka. Nalijme si čistého vína, chyby se objeví všude. Jsme lidé, ne stroje. Takže tu nebudu hnidopišit a rýpat se v hovadinách a vypíchnu jen tu jednu věc, která mě zaujala, aneb když si nejsem jistý, je lepší použít Google.


„…Rudovláska měla zavřené oči a King jemně poklepával nohou do rytmu písně Lynnyrd Skynnyrdové, která se linula z reproduktorů…“ Já se málem zadusila, jak mi zaskočila slina – Lynnyrd Skynnyrd! Jde o skupinu, nikoli o zpěvačku, děkuji! Legenda – kdo nezná, gůglí taky!

Teď k ději jako takovému. Chemie mezi postavami funguje. Atmosféra příběhu se drží již avizované drsnosti, erotiky a thrilleru, i když kdo má něco načteno, považoval by to za slabý čajíček. Já osobně bych to celé označila za rozjezd pro další díl a upřímně doufám, že se Ocelot nezařadí k vydatavelstvím, která série nevydají celé. King podle všeho slaví úspěch, a proto věřím, že Tyrant na sebe nenechá dlouho čekat, protože King a Doe zdaleka neřekli poslední slovo a ve stylu hlavního hrdiny: Tohle se ku*va nedělá, takže navalte pokračování!  V rychlosti jsem prolítla anotace některých dílů, a jestli jsem koukala dobře, minimálně dvojka bude nutná! T. M. Fraizer píše zvláštně. Rozhodně čtivě. To jí upřít nemůžu. Děj vás taky zaujme svou popleteností a nejasností a za co tleskám zvlášť – nepředvídatelností. Něco možná vytušíte. Něco si domyslíte, ale i tak přijdou momenty, které vás usadí. Rozesmějí, rozbrečí, pobaví, nase…štvou a podobně! 

„…Hloubka jeho pohledu mě přikovala k sedadlu. “Štěně, ve vězení jsem se naučil, že všichni jsme jenom mravenci.“
„Jak to myslíš?“
„Myslím tím, že všichni pobíháme sem a tam a staráme se nedůležitý sračky. Máme k dispozici jen jeden život. JEN JEDEN. A my věnujeme tolik času píčovinám, který nestojí ani za řeč. Já už v tom nechci pokračovat.“…“

Za mě je to krásných tři a půl hvězdičky potažmo kachničky. Proč jedna a půl dolů? Protože laťka je vysoko. Čtenáři se podle všeho dělí na dvě strany – absolutní zamilovanost a čistá nenávist a chuť hodit knihu do kanálu. Stojím někde uprostřed. Nechala mě kniha chladnou? Ne. Posadila jsem se z ní na prdel? Ne. Střed jako vyšitý. Paradoxně se mi styl, jakým je napsaná/přeložená líbil. Je to zase něco nového, originálního. Podobný styl textu nečtete každý den. Jestli ano, nebudete překvapení, já byla. Učaroval mi obal. Zaujal mě King. Zajímá mě, co bude s Doe. Bavil mě Preppy a culila jsem se na Beara.

Ocelotu v jeho další práci rozhodně fandím stejně jako týmu v Megaknihách. Mají skvělý web, je s nimi parádní domluva, pokud se vyskytne problém a že u mě se při dodání vyskytl.

Jak si tu tak shrnuji pozitiva, chce se mi hodnocení zvednout na čtyřku. Zvolený styl mluvy postav koresponduje s prostředím, v jakém se pohybují. Přesto mi to místy přišlo možná až moc. Protože všeho dobrého škodí a platí to i pro drsné, hrubé a násilné. S úpravou se stále peru a každou stranu jsem se řadila na tu či tu… stranu. Jak originální, ale určitě mi rozumíte. Za sebe doufám, že se s tou partičkou drsných zločinců ještě potkám, protože… vy víte – ten konec! Tak jo – dávám čtyři! Svrbí mě ruka na pokračování, a jestli nevyjde, budu ho louskat anglicky a to nechcete!

Za zaslání recenzního výtisku mnohokrát děkuji Hance z teamu Megaknih a těším se na případnou další mimořádnou i nemimořádnou spolupráci.

Knihu si můžete zakoupit zde:






2 komentáře:

  1. Nic pro Janinku :D. To řádkování je vskutku velice zvláštní, ale asi se mi i líbí :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D já slibuju, že ti vytřu zrak s Agathou! :D Jako - já se vážně nemohla rozhodnout, chvíli se mi to líbilo, chvíli mi to šíleně lezlo na nervy - zvlášť, když mi tak někdo rozděloval přímou řeč! :D

      Vymazat

Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)