knihovna - K. Center: Jak ti zmizet ze života

Prospěje mi změna žánru?

Díky Danče tu mám v rekordně krátkém čase další kousek od Domina. Výběr je pestrý a já jsem ráda, že mi doporučila právě dnešní knihu. Občas neškodí změnit žánr. Pokouším se o to často. Plus stavět před sebe překážky a výzvy je velmi dobrý nápad. Thrillerů a erotiky už jsem byla jemně přesycená, aniž bych o tom věděla. Jak ti zmizet ze života je tedy vítaným zavátím čerstvého větříku do knihovny. Jdeme přivřít, ať nás neofoukne průvan a koukneme se na to podrobněji!

zdroj obrázku klik

Autor: Katherine Center

Původní název:  How To Walk Away

Nakladatelství:  Domino (web)

Žánr: román

Rok vydání: 2019 (originál – 2018)

Počet stran: 344

Série: není

Překlad: Jana Vlčková

Očekávání:

Ještě teplý kousek z třináctého března tohoto roku. Bavíme se o očekávání? Odpočinek. Skromné? Možná. Neurčité? Ještě lépe. S velkým očekáváním přichází velká šance na zklamání. Líbil se mi námět. Obálka je něžná a nijak dramatická a… to si necháme na recenzi.

UKÁZKA

Skutečnost:

Margaret hledí do budoucnosti s oprávněnými nadějemi: má snoubence, kterého zbožňuje, skvělou práci, zkrátka všechno, o čem si kdy snila. Pak ale dojde k nenadálému zvratu. Den, který měl být jedním z nejšťastnějších okamžiků jejího života, se zvrtne v pravý opak… celá anotace klik.

Ať nechodíme dlouho kolem horké kaše – obálka. Velmi mě potěšilo, že vychází z děje. Ono je neuvěřitelně snadné prsknout na přebal objímající se pár nebo nahatého svalovce či vražedný nástroj, ze kterého odkapává krev, ať se nebavíme výlučně o erotické literatuře. Obal má podle mě, stejně jako anotace, navnadit. Nalákat. Ne nadarmo se říká, že obal prodává. Zároveň by ale neměl být tuctový, podbízivý a stejný či podobný jako celý regál dalších. Kateřina Coufalová odvedla na obálce výbornou práci. Nevím, zda se autoři obálek/přebalů seznamují důvěrněji s dějem nebo se inspirují originálem, ale smekám. Docela by mě toto téma zajímalo – co vás?

„…„Tak nám nic nepomůže?“

Přikývla. „Prostě zemřeme.“ Výmluvně luskla prsty.

„Ty to říkáš, jako by to bylo tak jednoduché.“

„Zemřít je hračka. Fušku dá zůstat naživu.“

„V tom máš určitě pravdu.“

Zavřela oči. „Proto jsem mozkem téhle rodiny.“…“

Prvních padesát stran se knize nedá upřít čtivost a poutavost. Vznikají tak ideální podmínky, které jako čtenář miluji. Příběh vás vtahuje, seznamujete se s postavami, vytváříte si vztah a začíná se rýsovat názor. Vše teprve začíná a musím přiznat, že ono spojení s hlavní postavou – zde tedy Margaret – zatím pokulhává. Čím to je? Náš vztah je zatím neutrální, protože se nijak neprojevuje. Pozitivem je, že mi neleze na nervy. Bohužel ve mně nedokáže vzbudit ani nadšení, mrazení či cokoli tomu podobnému. Je děsivé, že vzhledem k ději, cítím právě takové rozpoložení.

Dalším paradoxem, který mne během čtení knihy trkl, je jistá skutečnost: Může v životě nastat chvíle, kdy vám nejvíce pomohou lidé, od kterých nejméně čekáte. Případně nečekáte vůbec nic. Nebo s nimi dokonce nechcete mít vůbec co dočinění. A na druhou stranu vás zklamou ti, kteří vám měli stát po boku. Od nich jste čekali nejvíc a opak je pravdou. Tvrdá realita, která se nevyhne ani naší hlavní hrdince.

Oceňuji, že příběh není plochý. Svou hloubkou obsáhne nejen Margaret, ale i její nejbližší a vy máte možnost sledovat více souvislostí a vztahu, což je rozhodně velkým pozitivem. Najdete si své oblíbence a stejně tak postavy, kterým chcete zakroutit krkem. Rovněž nic nepůsobí strojeně, násilně, nevhodně. Děj je reálný, uvěřitelný a přes počáteční rozpaky mi bylo až líto, když jsem došla k poslední stránce.

Tentokrát schází i ona pomyslná hořkost z nedotaženého konce. Dani, měla jsi skvělou ruku při výběru a doporučení tohoto kousku. Mnohokrát ti děkuji, protože se opravdu povedla. Kniha. Rozhodně. Vůbec se nestydím dát pět z pěti, protože tady není co vytknout.

„…Bylo to stejné jako provokovat stráž v Buckinghamském paláci. Skutečnost, že mi Ian neodpovídal, mě ponoukala znovu to zkoušet. Prubla jsem šok. Otestovala jsem moment překvapení. Vychrlila jsem na něho každý vtip, na který jsem si vzpomněla. Jeho bezvýrazná tvář mě lákala čím dál víc. Sice na mě nereagoval, ale poslouchal mě, a jak dny plynuly, přistihla jsem se, že si googluju bláznivé věci, abych měla dost materiálu, až se zase uvidíme…“

Dialogy fungují. Chemie mezi postavami rovněž. A to nemluvím o chemii sexuální, ale té klasické, normální, lidské. Detailů není ani málo, ani moc. Děj stejně jako postavy prochází vývojem. Uvolněně plyne a vy se stáváte jeho součástí stejně samozřejmě, jako přes den děláte kteroukoli běžnou věc, jaká vás napadne. Miluji knihy, které takové věci dovedou. Vtáhnout vás zcela mimoděk, jako kdyby to snad ani neměly v úmyslu. Vetřít se vám pod kůži, spojit vás s postavami a přenést do jejich světa. Nádherná práce a neuvěřitelná spokojenost!