knihovna - L. Polívka: Detektiv

Podruhé s Lubošem!

Ano, zní to trochu familiérně, ale když mě pan Kotleta nepřišel rozsekat za to, že s ním a jeho knihami „randím“, tak mi snad projde i tohle aneb druhá povídková kniha od Luboše Polívky a já se nemůžu dočkat, jaká bude. Budu se bavit? Bude mě bavit? Objeví se nějaká výtka? Neusnu?

zdroj obrázku klik

Autor:  Luboš Polívka

Nakladatelství:  Alfa-Omega (web)

Žánr: povídky

Rok vydání: 2016

Počet stran: 138

Série: ne

Očekávání:

U Svět podle Goata jsem si povídky rozdělila do tří skupin. Tady je pouze pět kousků a celá kniha je o něco kratší. Název naznačuje, že půjde o věci detektivní, proto očekávám zajímavé případy/příběhy a hlavně… humor, neb v předchozím kousku mi autorovy hlody dělaly obrovskou radost!

Skutečnost:

Pět případů svérázného a hlavně samozvaného detektiva, který se za časté asistence dvou kriminalistů, alkoholu a silných analgetik snaží dostat z role životního lůzra.… celá anotace např. tady.

Smích prodlužuje život. Nevím, zda je to i vědecky podloženo, ale řídím se tím a umět se zasmát, třeba i sám sobě, to je vždy prima. Proto jsem ráda, že díky Lubošovi se mi život teoreticky o nějaký ten den prodlouží! Opravdu. Jeho autorský smysl pro humor mi neuvěřitelně sedí a miluju každý hlod v textu.

I když je hlavní postava tak trochu sešlý trouba závislý na kde čem a smůla se mu lepí na paty, má i detektivní střevo a šestý či sedmý a osmý smysl – prostě policejní čuch a i když to často odnese, závěru se dobere. Někdy mě bavil, jindy mi ho bylo líto a sem tam mě docela štval. Ale jinak jsme si spolu vytvořili moc krásný vztah a bude se mi po něm stýskat!

„…Jmenuji se Polívka, jsem soukromý detektiv a mám obrovský penis. Zrovna teď sedím ve vyšetřovací vazbě. Mám na sobě svou obvyklou kostkovanou košili, hnědý klobouk s poněkud širší obrubou, seprané džíny a farmářky v barvě hořčice. To jen tak – pro představu… Jsem středně vysoký, nosím plnovous, náramkové hodinky s koženým páskem po svém dědovi…“

Zjistila jsem celkem zajímavou věc: Nepředstavitelně mě iritují a rozčilují zmínky názvů písní v příběhu. Ruší mě to, leze mi to na nervy a neumím vám vysvětlit proč. Má to někdo podobně? Klidně se smířím s tím, že jsem opět za cvoka, ale skutečně by mě rozuzlení této záhady zajímalo.

Jinak… jak avizuje anotace – pět povídek – tentokrát delších. Mám vybrat tu nej nej nej? Tedy já hlasuji pro Skandál v Bergkjavíku. Za mě jednoznačný top. Nejnapínavější, nepropracovanější, nejzajímavější! Za ni bych zařadila Bez dechu, protože i ta měla skvěle nakročeno. Skutečně se snažím nepopisovat děj. Víte, že to nedělám nikdy. Rozebírám svůj názor na knihu z několika pohledů, ale ani v jedné z recenzí nebudu podrobně rozpitvávat děj.

Proč: Dlouhé recenze nikoho nezajímají. Tohle není čtenářský deník a nakonec si každý musí názor udělat sám. Já můžu pouze vypíchnout, co mě zaujalo. Zmínit nedostatky, shrnout své pocity a dojmy. Od toho podle mého recenze je. Ne dlouze rozebírat a charakterizovat.

„…“Jistěže, detektive. Je tu kompletní vyžití: hospoda, kostel…“

„Mmm…“ loudím ze sebe uznání.

„Bordel…“

„Mmm…“

„A moc dobrej bordel. Musím o tom něco vědět – stará tam dělá.“

Jsem zaražený.

„Dělám si srandu!“

„Ha-ha.“

„Dělá tam céra.“…“

Tak, která byla nejslabší? Za mě asi William Goat je mrtev. První dvě čili Srdečné pozdravy z Haiti a Freiterovo zmizení jsou krásná zlatá střední cesta jinak tedy řečeno průměr. Za propadák nejde označit ani jeden kousek. Bavil mě každý jeden z nich.

I to je důvod, proč si tentokrát autor odnese krásných 4,5 hvězdy potažmo kachny. Nádherná práce. Skvělý kousek a upřímně v zimě s kakaem a cukrovím si zalezu pod deku a ke knize se vrátím. Natolik mě bavila a dostala.

Plus se sluší zmínit, že tentokrát se korektura povedla. Neříkám, že se nenašla chybička nebo dvě, ale už nebyly tolik do očí bijící a i to je potřeba po porovnání zmínit, aby hodnocení bylo kompletní.

PS: málem jsem napsala Do očí bYjící, čili jsem asi ten poslední, kdo by měl hodnotit gramatiku! :D