pondělí 29. dubna 2019

knihovna - R. Kaur: Květy slunce

V rámci zkoušení novinek další kousek


Je mi jasné, že se příšerně opakuji a těch rádoby novinek je hned několik za sebou. A protože opakovaný vtip přestává být vtipný, zkusím to příště začít jinak. I když, co tak koukám na případné adepty pro dohlednou dobu – žádné velké překvapení se nekoná. Myslím tím co do žánru. O zbytku zatím nemůžu hovořit, teprve na přečtení čekají. Nicméně zpátky k… Poezii!

zdroj obrázku klik


Autor: Rupi Kaur

Původní název:  The Sun and Her Flowers
Nakladatelství:  Knihy Dobrovský
Žánr: poezie
Rok vydání: 2019 (originál – 2017)
Počet stran: 256
Překlad: Petr Teichmann


Očekávání:

Upřímně – na první „díl“ respektive knihu od Rupi Kaur (Mléko a med) je všude pěna nevýslovná chvála a skoro až ódy. Čtenáři se dělí na dvě hlavní skupiny (je to teď poměrně častý jev). Jedni milují a nadšeně vychvalují a druzí si ťukají na čelo a volají do Bohnic, jestli jim neutekla celá grupa pacientů. Za sebe mám tedy velké pochybnosti. Jak se popasuji s něčím, od čeho se obecně vzato hodně očekává, čili už předem mám chuť dát ruce pryč (pak nechápu, proč jsem si knihu brala, že?) a za další… lze považovat za poezii něco, co se vlastně nerýmuje?

Skutečnost:

Rupi Kaur, autorka bestselleru #1 podle New York Times Mléko a med, přichází se svou dlouho očekávanou druhou sbírkou poezie. Živá a transcendentní cesta růstu a zahojení… celá anotace klik sem.

Ne, nešvihlo mi. Skutečně jsem se pustila do moderní poezie. Tak se tomu teď vzletně říká. Za nás byla Cestička k domovu a Křišťálová studánka… melodické, hluboké, krásné a hlavně co? Hlavně se rýmovaly! A já se tak dostávám k první věci, která mě rotovala. Respektive ke druhé.

Jaká byla ta první? Rupi Kaur už jednu sbírku vydala – ano, vykradu sama sebe a sdělím něco, co jsem rozebrala o dva odstavce výš. Nese název Mléko a med a kdo sleduje byť jen pár bookstagramerů (jo, má to vlastní stáj… pardon, název!) či nějakou tu skupinku na facebooku či jinde, určitě mu tahle černá a na pohled krásná kniha neunikla. Bafala na mě tak často, až mi začala lézt na nervy stejně jako připravovaná novinka od E. L. James (ano, autorka Odstínů nemá dost a valí na trh další kousek – dámy prominou, fakticky mám na tu dámu pifku)a já s přesvědčením ujišťovala sama sebe, že ta mi tedy domů nesmí. Potom přišla nabídka na sbírku číslo dva. Říkám si… nedělej to. Budeš naštvaná. To nebude k tomu, Kateřino!

a co když už není čas
abych jí mohla splatit všechno
co pro mě udělala
myslíš
že když poprosím nebesa
vrátí se duše mé matky
v těle mé dcery
abych ji mohla hýčkat
tak jako ona hýčkala mě
po celý svůj život

 A Kateřina neposlechla a? A dobře udělala! To koukáte, co? No, já koukala též! Musím říct, že mě autorka dostala. Naprosto a kompletně. Jestli je to poezie, když schází rým, to ponechám k diskusi odborníkům. Mně to poetické přijde svým obsahem, myšlenkami, postřehy a moudry. Založila jsem hned několik lepíků v pasážích, které mě dostaly a oslovily. Už teď vím, že až bude chuť a odpovídající nálada, přečtu si některé části nebo rovnou celou knihu znovu.

Co byl další nezvyk, tak chybějící interpunkce (ano, sem tam se objeví tečka, ale to je tak vše) a velká písmena. O těch autorka neslyšela nebo je to schválně zvolený formát a jen já na toto podání koukám jako tele na nová vrata. Oceňuji, že ilustrace jsou taktéž dílem autorky. O to jsou trefnější, místy až naivní, přesto sdělné a krásné.

Pokračujeme dalším prvkem, který mi vrtá hlavou… autorka dává názvy (u některých básní, některé je nemají) pod text básně. Já, stará konzerva, jsem zvyklá, že je název umístěn nahoře. Otázkou však je, zda jde vůbec o název. Spočítejte, kolikrát jsem v tomto odstavečku použila podstatné jméno název! Ukázka:

jak jde čas zjišťuji
že to co mi na tobě nejvíc chybělo
jsi vlastně nikdy neměl
- zamilovala jsem se do přeludu

Tak a teď – kdo mi poradí? Je to za pomlčkou pojmenování úryvku či jakési shrnutí, vyvození závěru a podobně? Dá se to totiž podle mě chápat oběma směry a oba jsou správné. Každý si to může přebrat po svém a to je další věc, která mě na knize a textu samotném doslova uchvátila. Každý si ho může interpretovat sám podle sebe a tím pádem bude mít kniha pro jiného čtenáře jiný význam. Dokonalost!

Zajímá vás, zda si pořídím Mléko a med? Upřímně, mě též. Zatím si říkám, že ne. Stejně jako na první sbírku i na tuto se názory různí. Ono se stává poslední dobou poměrně často, že vznikají dva extrémní tábory – Geniální a Odpad. Lidé žijí v extrémech a zapomínají na starou dobrou zlatou střední cestu. Neříkám, že všichni a vždy! Jen mé poslední dojmy z hodnocení knih.

naučila jsem se že nikdy není tak zle aby to nespravila
zmrzlina posypaná mátovou čokoládou

Osobně Květy slunce hodnotím velice pozitivně a dávám plný počet. Mě kniha dojala, pobavila, donutila k zamyšlení a ponoření do myšlenek, vzpomínek a dalších intimnějších věcí, které tu skutečně rozepisovat nebudu, proto se tomu říká intimní. Zároveň mě přesvědčila, že je dobré nedržet se striktně starého a osvědčené, ale nebát se zkusit něco, co neznám. I když si na první pohled myslím, že se mi věc nebude líbit, opak může být pravdou. A tím bych to pro dnešek uzavřela. Jak to máte s poezií vy? Jste také stará škola jako já a na tuto „novotu“ by vás nikdo nenalákal nebo vám naopak padla do oka a ta zmiňovaná stará klasika vás prudí a nudí? 


Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku a těším se na případnou další spolupráci ;-)




2 komentáře:

  1. I nerýmované básně jsou poezie, ale je to odvětví, kterému moc nerozumím, já raději ty rýmy. Asi jsem naočkovaná z dětství :-).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Píšu si, že i nerýmované jsou poezie :) Hele, tak tomu nerozumím, ale některé myšlenky - hodně velká část knihy, jsou trefné a docela hluboké :) ovšem ty staré, klasické z dětství, to je prostě něco, na co sáhnout nenechám - klasika je klasika :)

      Smazat

Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)