knihovna - S. Messenger: Exillium (Strážce ztracených měst 2)

Na skok za elfy!

Názorně se ukazuje, že nejedu jen v erotice. Totiž… pšt… já ji čtu, ale zpravidla to zjistíte jen za předpokladu, že mě sledujete na Goodreads.com nebo ČBDB.cz, neb ne všechny knihy, které mi projdou rukama (a hlavou) se ocitnou i na blogu. Mým stěžejním žánrem tedy budiž thriller a erotika s občasnými odbočkami podle příležitosti, chuti a materiálu. I tak jsem přišla k Strážci ztracených měst od nakladatelství Ocelot, které stále nemá webové stránky, nebo je minimálně nejsem schopná najít. A když už zmiňuji erotiku – kdy bude pokračování Kinga, vy zlobilové? No, nic, popojedeme k dnešní recenzi, co vy na to?

Sophie se postupně sžívá s elfím světem, do kterého přišla ze světa lidí. Po zdárném dokončení prvního roku studia na Foxfireské akademii a po zotavení z únosu, při kterém s Dexem téměř zemřeli, si naplno užívá prázdnin. Všechno se konečně zdá být v pořádku a Sophie dále rozvíjí své schopnosti při výcviku jediné samičky křídlorožce, Silveny. Ovšem její únosci jsou stále na svobodě. Sophie nachází nové stopy vedoucí k záhadné skupině Černá labuť, které ji vedou k vysvětlení mnoha nezodpovězených otázek. 

Ano, otázek jsme po dočtení prvního dílu měli, stejně jako Sophie, bezpočet. Na některé odpověď dostaneme, na jiné ne a celá kopice dalších se vynoří. Tak už to u dobrých příběhů bývá. Autor si v rukávu schovává nejedno eso a nikdy zcela nevyloží karty na stůl. Navíc mu/jí/jim klidně můžete koukat přes rameno a stejně nebudete moudří.

Někde na mě bliklo, že jedna ze čtenářek považuje Strážce ztracených měst za sci-fi. Lidi, já chápu, že je v těch žánrech celkem zmatek. To máme young adult, contemponěco, thrillery, postapo, steampunk, new adult a co já vím, co ještě dalšího. Jde mi z toho hlava kolem a to ještě nezabředávám mezi zkratky typu tbr, dnf a bla bla bla, protože to vás dneska skutečně nezajímá. Aby však bylo jasno – Exillium je fantasy!

Fascinuje mě, stejně jako u první knihy, vytvořený svět, který si podle mého mohou užít třináctiletí puberťáci stejně jako pětatřicátník. Záměrně bych se ráda vyhnula srovnávání s Harry Potterem. Jiná doba, jiná čtenářská základna… osobně mám ráda oboje, i když svět HP dost ohrožuje sama autorka svým prezentováním se na veřejnosti a svými názory a to sem zase pletu úplně jinou diskusi. Co to se mnou dneska je? Takže Sofie není Hermiona, Foxfire nejsou Bradavice. Neplést, nesrovnávat!

Obávala jsem se, že se u čtení příběhu zaseknu a bude mi trvat nějakou dobu se jím prokousat. Opak byl pravdou. Chvíle na rozjezd a jak jsem se začetla, tak příběh jel jako namydlený blesk aneb zvědavost je mocná čarodějka.

Potěšila mě krátká vsuvka o J. R. R. Tolkienovi a celkově se mi dvojka líbila o něco víc. Zaprvé už jsme v trochu známém světě a zadruhé byla laťka nasazena vysoko a já jsem nadšená, že byla udržena a chvílemi i překonána. Vše není jen barvité, fantasy, elfí, čarokrásné a veselé. Jsou tu i další emoce… negativní, se kterými se pereme dnes a denně. Strach, výčitky, nejistota, vinna, obavy, tápání, přátelství i nepřátelství, začlenění se do rodiny, zapadnutí do kolektivu, vztahy ve všech možných i nemožných podobách. Nejde o žádnou přehnanou a přeplácanou pohádku, ale něco silného, osobitého a krásného. Tleskám.

Opět to tedy bude pět z pěti (šestku nemám) a stejně jako u prvního dílu: Ocelote, proč nemáte logo na přebalu? Hej, máte tak krásné a ani na hřbet knihy, ani na hřbet přebalu ho nedáte? Škoda! Obrovská, obrovská škoda! Ostudy! Což je samozřejmě potřeba brát jako nadsázku nikoli seriózní výtku. Za další chválím jistý paradox – zpravidla se v sériích počet stran jednotlivých dílů snižuje, jindy zůstává vyrovnaný a v některých případech, jako tady, narůstá!

K mému zděšení se v originále připravuje díl číslo devět s vydáním příští rok. Trochu mi z toho naskakuje kopřivka. Nicméně nezbývá, než doufat, že se dočkáme nejen pokračování v češtině, ale i knihy, která bude důstojným následovníkem prvních dvou. (A taky, že autorka pozná, kdy má skončit a že méně je někdy více) Za mě, jak by jistě pochopil i naprostý ignorant, se dostavilo okouzlení, radost a především spokojenost, že je tu další nadčasový svět/příběh, který ani s léty neztratí své kouzlo. Díky za taková díla, která mohou číst jak rodiče, tak jejich děti.

Za zaslání recenzní knihy mnohokrát děkuji Hance a Lence z teamu Megaknih a těším se na případnou další mimořádnou i nemimořádnou spolupráci.

Autor:  Shannon Messenger

Nakladatelství: Ocelot (web – zatím jsem nenašla, až najdu, doplním) 

Žánr: fantasy

Rok vydání: 2020 (originál vydán v roce 2013)

Počet stran: 479

Série: Strážce ztracených měst - díl druhý

Překlad: Radka Kolebáčová

PS: FanArt neboli ilustrace v recenzi jsou ze stránek autorky, kam se prokliknete ↓