knihovna - A. Rayner: Jsem zlodějka?

S dětmi o vážných věcech

Na každé téma teoreticky přijde jednou řeč a jsou taková, ze kterých nám vstávají vlasy hrůzou preventivně. Jiná nás třeba ani nenapadnou, protože přiznejme si – děti nás umí rozhodit, překvapit a šokovat i několikrát denně. Lze se na vše připravit? Ne. Je však dobré vědět o existenci knih a příběhů, které tu jsou, a my po nich můžeme sáhnout rovnou a nečekat, až nastane ona pověstná příhodná chvíle.

Když Eliška uvidí na stole ve třídě zelený třpytivý kámen, její srdce poskočí radostí. Je přesně tak krásný a tak veliký a tak zelený, jaký vždycky chtěla. Nemůže bez něj být, nemůže bez něj žít! A tak jej ukradne! Z velké radosti je ale najednou velká tíha. Co se to stalo? Eliška chce diamant vrátit, ale co když ji někdo uvidí?! Elišce za zády stojí špatné svědomí. Upřímný a veselý příběh o krádeži a o odvaze udělat správnou věc pro děti od 5 let. (Na zadní straně knihy stojí: pro děti od 4-7 let)

A příhodná chvíle nastala i Elišce, hlavní hrdince, jak už z anotace vyplývá. Dnešní kniha se řadí do kategorie „vypravěči, zapoj představivost“. Ke kouskům, kde je text spíše vzácností a převládají ilustrace, se zpravidla stavím dost rozpačitě. Jenomže, jak mi objasnila Kačenka z Portálu, která je mou konstruktivní zpětnou vazbou co do kvality hodnocení a další spolupráce, zejména menší děti potřebují větší množství ilustrací v knihách (a rozhodující je i styl ilustrací, ale o tom příště). Umožňuje jim to snadnější a lepší nejen pochopení děje, ale i začlenění sama sebe do příběhu, jeho pochopení, povzbuzení snahy o vlastní kresbu a tvoření…

Díky jejímu upozornění se na tyto kousky, kde je méně textu, dívám jinýma očima. Pokud by vás na toto téma zajímalo více, bylo mi doporučeno, podívat se po teorii o enkulturaci (zaznělo jméno Klára Smolíková) a tomu se můžeme věnovat u některé z dalších recenzí. Schválně, jak by zněla vaše odpověď na Eliščinu otázku, zda jste v životě něco ukradli? Já bych musela přiznat, že ano. Byli jsme menší, na sídlišti ve volném čase dělali hovadiny, navzájem se hecovali a ukrást něco v obchodě bylo, stejně jako v jednom dětském filmu A zase ta Lucie (jestli se nepletu, případně Lucie, postrach ulice), vrcholem odvahy a dobrodružství. A taky kardinální průser. 

Kniha vám nedá návod, jak se krádeži vyhnout. Děti jsou děti, vyzkouší ledacos. Co se zdá jako klukovina, banalita nebo zdánlivě nevinná výpůjčka, může přerůst v něco horšího. A proto je potřeba mluvit i o tom, co je zodpovědnost, následky a jak se dají věci napravit, protože i když se to jeví katastrofálně, nejde o konec světa. Nikdo není dokonalý a poučit se můžeme v každém věku. Udělat správnou věc není nikdy pozdě. Obrázky vám dávají neuvěřitelně prostorné pole působnosti. Děti mají možnost se ptát, zajímat a otvírat další a další témata. Především jim však stránky mohou ukázat, že nejsou na nic samy. Za mě osobně ve výchově vyhrává otevřenost, upřímnost a důvěra a jak jinak toho dosáhnout než dialogem.

Zlodějka si odnáší plný počet. Ohraná písnička, opakovaná slova chvály a víte co? Zaslouženě. Možná knihu nevyprovází z tiskárny masivní reklamní podpora a přemrštěný marketing, který je často na škodu, ale vyniká svým provedením, přínosem, tématem a nápadem. Otevírá diskusi. Ať už doma, u prarodičů nebo ve školce a nenásilnou formou pomáhá formovat hodnoty. A na tom záleží!

Autor: Abigail Rayner

Ilustrace: Molly Ruttan

Nakladatelství:  Portál (web)

Žánr: dětské (náhled do kategorie)

Rok vydání: 2020

Počet stran: 40

Překlad: Daniela Krolupperová

Děkuji mé jmenovkyni (Kačence) za zaslání recenzního výtisku – co kousek, to originál! Knihu můžete aktuálně koupit se slevou za krásných 212,- Kč.

Abigail Rayner je novinářka a autorka dětských knih, pochází z Anglie a v současnosti žije v USA.

Molly Ruttan pochází z USA a je vystudovaná grafická designérka a ilustrátorka.