knihovna - C. Läckberg: Ženy bez slitování

S Camillou potřetí!

Aneb zarazila mě délka, ale zaujala anotace. Zvědavost zvítězila nad smíšenými pocity z dualogie Faye! Autorka proto dostává další šanci a uvidíme, zda poslední či nikoli. Jak to máte vy? Ať už se severskými autory nebo konkrétně s touto spisovatelkou? Baví vás? Míjejí? Nezajímají? Štvou? Nudí? Já jsem s nimi trošku na štíru, ovšem nevzdávám se…

Ingrid se vzdala slibně rozjeté kariéry, aby podpořila svého manžela. Teď však zjistila, že ji podvádí. Birgitta se vyhýbá lékařským prohlídkám. Jen tak si nikdo nevšimne modřin, které na jejím těle zanechaly manželovy rány. Viktoria se přestěhovala z Ruska, aby si vzala muže, kterého potkala na internetu. Její nový manžel je ale úplně jiný, než čekala. Tři různé ženy, tři manželství plná chladu a násilí. Vyřeší to tři dokonalé vraždy?

Na úvod mě začíná rozčilovat přidávání ová k příjmení zahraničních autorek. To je jako kdyby nám pro změnu to ová odebírali, kdykoli se ocitneme za hranicemi, ať už jsme spisovatelkami či nikoli. Můžeme si to nechat na samostatný příspěvek, dnes se jdeme věnovat knize. I když nazývat tento kousek knihou mi rovněž přijde nepatrně přitažené za vlasy.

136 stran? Jako vážně? Dobrá, mou častou stížností bývá, že je příběh cíleně natahován a násilně rozdělen na dvě a více částí, přičemž by k dokonalosti stačil jen jeden díl. Zde se naopak setkáváme s opačnou situací, a sice: Stran je až podezřele málo.

„…Venku na dvoře zaburácela motorka. Viktoria sundala nohy ze stolu a podívala se z okna. Motorka v porovnání s Malteho objemnou tělesnou schránkou vypadala maličká, jako by Godzilla přijela na poníkovi…“

 Za sebe mohu soudit, že rozsah spíše delší povídky příběhu prospěl. Vzato kolem a kolem – nápad jako takový je geniální, i když vzdáleně připomíná starý film Cizinci ve vlaku. Oceňuji přesto snahu přijít s něčím novým a neotřelým. I charaktery a dialogy byly správně, čtení ubíhalo, závěr si možná zasloužil pár odstavců navíc, nicméně jsem se i zasmála, tak proč mám neustále takový divný pocit?

 My si s Camillou úplně nerozumíme. I když mě její knihy baví číst, po dočtení cítím, že nic necítím. A v tom je ten zásadní háček. Chybí jiskra. Přestože mě dokáže zaujmout a lapit do sítí svých řádků a stránek, není schopná dostat se mi pod kůži. Jako kdyby její psaní bylo zvláštně seversky chladné… věcné, strohé, přímé. Máme tu tři ženy těžce zkoušené životem, měla bych vnímat nějaké emoce a ono – řečeno slovy klasika – hov*o, hov*o, milý soude!

 Přesto si dnešní jednohubka odnese čtyřku! Navzdory tomu, že nejsem nadšená, rozhodně jsem spokojená. Příběh měl vše. A že je kratšího rozsahu? Kde je psáno, že vše, co se nám dostane do rukou, musí mít stejný nebo přibližně podobný rozsah? Nikde. Jde o ideální kousek na jeden večer (pro zdatnější čtenáře), který splní svůj účel, pokud máte rádi thrillery nepříliš krvavé a brutální s reálným tématem a bez zbytečných kliček a vytáček.

PS: Rozhovor s autorkou na webu/blogu Palmknih - Knihaha.cz

Autor: Camilla Läckberg 

Nakladatelství:  Motto (web)

Žánr: thrillery

Rok vydání: 2020 (rok vydání originálu 2018)

Počet stran: 136, ebook ve formátu epub 145

Edice: Detektivky Camilly Läckbergové – podrobnosti zde

Překlad:  Vendula Nováková

Za zaslání recenzní eknihy mnohokrát děkuji eshopu Palmknihy.cz ! Věděli jste, že nově prodávají i klasické knihy?