knihovna - A. Tuomainen: Palm Beach Finland

Severské literatuře třikrát zdar!

No…nazdar! Přiznejme si, že očekávání jsou občas pekelně na draka. Nejen v oblasti knih, jenže těm se tu věnujeme primárně, takže… se podíváme na obálku, přelítneme jedním okem anotaci (to kvůli případným spoilerům) a příjemně nalákáni sáhneme po knize, ve které se prý Fargo setkává s Pobřežní hlídkou! A pro tu já mám nostalgickou slabost...

Mistrovské dílo černého finského humoru, ve kterém se potkává Fargo s Pobřežní hlídkou. Detektiv helsinské policie Jan Nyman je inkognito vyslán do nového plážového rezortu, aby vyšetřil podezřelou vraždu. Ve skutečnosti jde o ospalé maloměsto, v němž místní podnikatel zřídil přímořské letovisko, které si podle něj nezadá s Karibikem či Thajskem. Hlavní výhodou je, že se tam tak hrozně nezpotíte. Olivia Koskiová se po neúspěšných vztahových peripetiích rozhodne vrátit do rodinné vily na pobřeží, usadit se zde a dům zrekonstruovat. Trochu jí do toho ale hodí vidle mrtvola, která se nečekaně zjeví v její kuchyni. Je to náhoda, nebo po ní někdo jde?

Antti Tuomainen napsal zábavnou grotesku o tom, jak je na finské pláži zima na koupání. Varování: po přečtení hrozí nečekaná touha pořídit si nafukovacího růžového plameňáka a vyrazit k vodě!

Jonas Jonasson se svou Analfabetkou, která uměla počítat nasadil humornému čtivu laťku proklatě vysoko. Najít další podobně ironicky a sarkasticky vtipný román je neuvěřitelná dřina. Od Palm Beach Finland jsem si proto slibovala hodně. Na vině nebyla ani tak má vášeň pro plameňáky, protože ten na obalu mě jednoduše zaujal, nýbrž čirá touha prostě se od plic zasmát. Což úplně nevyšlo.

 „...Muži byli jako klouzačka: sjedete po ní a na konci zjistíte, že jste cestou přišli o peněženku…“

Tím však netvrdím, že vám tu dnes představuji špatnou knihu. Vůbec ne. Černý humor tu najdete v každém případě, groteskní scénky rozhodně a jako bonus i pěknou dávku detektivní práce. Navíc umí rozmotávat zamotaná a zašmodrchaná klubka. Úspěch knihy se bude odvíjet od vaší nálady a smyslu pro humor. Postavy jsou nastavené dobře, příběh rozdělen do tří částí a na závěr krátký epilog.

 „…Nohy se mu třásly pod náporem sportovního vypětí. „Vyrazil jsem na projížďku,“ ukázal na kolo. „A jel jsem náhodou kolem.“

„Po zastrčené pěšince, která nevede nikam jinam než sem?“…“

Prostředí je rozhodně zajímavé a celkem neotřelé. I základní zápletka stojí na velmi dobrých základech. Jenže… představte si, že zapálíte provázek, doutnák či jak se tomu u bomby říká. S napětím se díváte, jak plamínek hoří a blíží se k té černé kouli. V očekávání masivního výbuchu (smíchu, překvapení, čehokoli) si zacpete uši a tetelíte se… a ono to jen pšoukne. Tečka.

 

Velké překvapení se nekoná, hurónský smích nebo, ať nežeru, alespoň nějaký smích rovněž ne! Nepočítám tři hodně chabá pousmání, kdy už těch absurdit bylo na můj vkus trošku přes čáru. Jo, touha pustit si Bruce Springsteena a Erica Claptona! To je hlavní, co jsem si z knihy odnesla. I když převládá rozčarování, zůstává i pocit, že vlastně nešlo o zas tak špatné čtení. Autor udržel mou zvědavost až do samotného konce. A kdyby ho trochu víc vymazlil, dosáhl by úplně s přehledem na čistou čtyřku, možná i o kousek víc.

„…Holma se na ni podíval. Napadlo ho, že za jiných okolností by tu debatu krapet urychlil. Jen mít o trochu víc soukromí a dostatečně ostrý nebo těžký předmět…“ 

Ano, konec je ve stylu „Něco tam plácnu, ať už to mám z krku, oni to přežijou.“ Divně utnutý, pointa žádná, což mě nakrklo maximálně. Nejde náhodou o spoiler? Neřekla bych. Zastánci hodně černého humoru si přijdou na své tak jako tak. Milovníci kvalitních detektivek budou s největší pravděpodobností skřípat zuby, touto cestou bych primárně nešla. Palm Beach Finland je taková perlička a vymyká se nejen morbidně kontrastní obálkou. Ničím vás nešokuje, avšak bude napínat, bavit, zlobit, rotovat, fascinovat a na konci mi buď budete nadávat, nebo se prostě usmějete a přejdete k další knize.

„…Na požáru sauny bylo pokaždé něco neoddiskutovatelného a jasně srozumitelného. Chceš-li Fina na něco upozornit, sdělit mu něco podstatného a zásadního, tak mu prostě podpal saunu. S takovou nikdy nešlápneš vedle. Nejefektivnějším možným způsobem mu vzkážeš, že jsi pronikl na jeho pozemek a nectíš jeho soukromé vlastnictví, takže ti ve vztahu k němu není svaté prakticky nic…“ 

Mé hodnocení dokonale vystihuje můj vztah k severské literatuře. Dost se jí vyhýbám, ale když po ní sáhnu, vždycky mě naštve a překvapí zároveň, takže si dám pár měsíců oddech, abych posléze zase něco vypíchla. Ono se mi to jednou povede a najdu kousek, který bude naprosto perfektní!   

Autor:  Antti Tuomainen

Rok vydání: 2021 (rok vydání originálu 2017)

Počet stran: 312, ebook ve formátu epub 302

Překlad:  Ema C. Stašová

Na eshopu Palmknihy.cz můžete aktuálně pořídit ebook za 229,- Kč a klasickou knihu za 321,-Kč, protože ano – Palmknihy rozšířily sortiment i o knihy v běžné podobě ;-)