Deset jednohubek k namlsání!
V první řadě je důležité si uvědomit, zda povídky čtete rádi. Ono je to s nimi trochu ošidné. Někdo je má rád coby lehké oťukání a seznámení se s autorem. Jiný prostě proto, že je slupne jako malinu a co jsme si, to jsme si. Pak je tu partička čtenářů, kteří povídkám úplně nehoví. Proč? Protože poskytují málo prostoru, aby se děj rozvinul a bylo z něj něco kloudného.
To máte jako s jednohubkami. Když je odfláknete, namažete na ně pomazánku a víc nic, sice je slupnete, ale akorát si rozdráždíte tasemnici. Mlsná vás bude honit stále. Já mám povídky ráda. Bez ohledu na žánr. Občas si prostě chci vyzobávat malé chuťovky, aniž bych musela louskat 200 a více stran, než se doberu k pointě či rozuzlení.
Tady mi navíc anotace slibovala erotiku, horor, různé autory… no dejte sem ten tác, a já se do něj s chutí pustím! 224 stran, 10 povídek, medailonky autorů, rok vydání 2019. To jsou základní proměnné, se kterými se v útlé paperbackové knížce setkáte. Nejvtipnější a nejlepší za mě byly Zásnuby od Jana Vavřičky. Nejen proto, že působily reálně aneb co se může všechno stát, když chcete svou vyvolenou pozvat na společnou cestu životem, avšak plány vám zhatí technika, která se naprosto zblázní. Hurá na výlet do doby, kdy si sami prakticky ani neutřeme zadek, fotoaparáty budou mít vlastní identitu, a o účes vlasů i podvozku se nám postará multifunkční stroječek. Jednoduše byly trapně úsměvné, z celé knihy asi nejrealističtější, a zároveň stále dostatečně sci-fi.
Na paty jim šlapou Vlaky, draci, strach a lebky od Jiřího Walkera Procházky. Ty byly hodně fantasy, chvílemi až nečekaně pohádkové, přitom stále děsivé. Tento kousek je rovněž rozsahově nejdelší. Uznejte, kdo by nechtěl mít magické schopnosti? A když vás navíc prudí berňák a jeden agresivní umanutý policista, je jen otázka času, než to v jinak hodném a neškodném výrobci filmových rekvizit bouchne!
O něco hůř si z mého pohledu vedla ženská posádka. Darklady hledá hrdinu od Haniny Veselé byla fantasy zase z jiného soudku. Mladá autorka prchá do fiktivního světa a hledá svého vysněného hrdinu. Nervy jí pije zdatný protivník a čtenář chvílemi neví, jestli se právě nachází v reálném nebo smyšleném světě. Přitom začala velice lákavě, měla potenciál být i celkem zvrhlejší, jenže kouzlo se ztratilo někde uprostřed zmatenosti. Převládl chaos, a po závěrečné pointě se mi chtělo akorát zamrkat, utrousit nějakou nadávku a zavrtět nesouhlasně hlavou.
Kompletní recenze na vás čeká na webu Knižní díra!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)