knihovna - R. Čapek: Uč jako umělec

Do prkenný ohrady!

Občas se ani mně výběr nepovede. Nějakou tu chvíli jsem měla celkem kliku a volila knihy, ke kterým jsem měla co říct. Ať už jejich hodnocení mělo jakýkoli počet hvězd (já tedy uděluji kachničky, ale princip je tentýž), dokázala jsem přijít na – snad – smysluplné argumenty a podělit se s vámi o dojmy ze čtení a názory. V případě Uč jako umělec jsem ovšem narazila. Na co? Pojďme společně zjistit kámen úrazu!

Co takhle proměnit školní třídu v dílnu plnou radosti a spojit vzdělávání s pozitivními emocemi? Kdo to může udělat? Vy, učitelé! O reformě školství se bude debatovat ještě roky, ale do moderní výuky se můžete pustit i bez ní. Třeba hned zítra. Nastal čas, abyste začali učit jako umělci! Zkoušení u tabule? Ztráta času… Monotónní výklad? Nuda, která se do paměti neuloží… Biflování? Otrava… Tomu všemu odzvonilo!

Čím víc se blíží nástup cácorky do první třídy, tím častěji mě přepadají otázky typu: Jaké bude mít učitelky? Sednou jí? Budou do ní pod tlakem valit nesmysly a zbytečnosti jako do nás? Pokud si občas zaskočíte k Janince do Její mozkovny, kde se dělí nejen o zážitky z našeho školství skrz své dva klučiny, zjistíte, že mé obavy nejsou vůbec liché. Naopak – jsou dost na místě! 

„…Já nechci, aby mi žák „odrážkově“ vyjmenoval, co se za vlády Karla IV. postavilo! Karlův most, Karlova univerzita, kostel Panny Marie Sněžné, Nové Město pražské, to není k ničemu. Já bych rád, aby žák vysvětlil, co to znamená „být patronem české země“ a jak se Karel IV. staral o rozkvět země…“

I proto mě lákala kniha Uč jako umělec. Neptejte se mě, na co jsem při výběru myslela. Prostě mě zajímalo podívat se na titul, který je primárně a zcela jasně určen právě pedagogům. Pro laika, neučitele je poměrně… náročná. Nebo takhle, nejsem úplná lama, abych textu nerozuměla, přesto jsou v něm odborné výrazy, postupy, teorie a věci, pro které nemám základy. Čili čtu, rozumím, chápu, vnímám, avšak cítím, že sem tam mám mezeru, neboť nejsem studovaný pedagog, nýbrž obyčejný smrtelník.

Ve školství, stejně jako kdekoli jinde, narazíte na lidi, kteří svou práci dělají s nadšením, posláním, humorem, nadhledem a především citem. Potom narazíte na ignoranty, agresivní a sobecká individua, která vidí jen svou pravdu a nic než to neexistuje. Člověk tak nějak doufá, nejspíš marně, že těch horších bude zrovna v jeho škole méně, ale prošla jsem několika stupni vzdělávání a můžu vám s klidem říct, že právě naopak. Těch horších bude víc. Svítá na lepší časy? Přinese omladina do českého školství novou krev nebo se naopak hodně rychle naučí manýry staré školy a máme, lidově řečeno, po ptákách a děti se stále budou biflovat to, co hravě kdekoli vyhledají, a psát tuny poznámek, které posléze skončí – v tom lepším případě – na půdě? 

„… někdy to ale bývá ještě horší. Učitel používá moc a represe nebo přímo realizuje onen trapný bonmot o bohu, který umí na jedničku, učiteli, jenž umí na dvojku… a většina třídy je na čtyřkách a bojuje o přežití. Copak nikoho nenapadlo, že pokud má tolik žáků špatné známky, vypovídá to především o prašpatné práci daného učitele?…“ (Schválně, kolik učitelů používalo tento argument? Já si bez většího vzpomínání vybavím hned tři!)

Schválně, kdo s chutí hodil do prvního prázdninového táboráku po skončení deváté třídy nebo úspěšné maturitě nějaký ten sešit? Šokovalo mě, kolik materiálů jsem v rámci stěhování vytřizovala a vyhazovala – sešitů, přednášek, vytištěných prezentací, podkladů a to už byl internet na světě! V mnoha myšlenkách a názorech se s autorem naprosto shoduji. Některé si neumím absolutně představit. Především proto, že jsem laik a do sborovny a školní třídy vidím jen skrze své vzpomínky, občasné přímé přenosy, protože nově bydlíme naproti budově prvního stupně a to je tak vše. Mrně chodí zatím do školky (teď ne, jsou prázdniny) a v září nastupuje do předškolní třídy a už teď citelně vnímám rozdíl v přístupu jednotlivých učitelek a reakce dětí na ně.

Co v knize konkrétně najdete a další informace samozřejmě najdete na stránkách Jan Melvil Publishing. Já přemýšlím, jak knihu adekvátně ohodnotit. Nejde o to, že nejsem cílová skupina. To mi nikdy potíže nedělalo. U dětských knih taky ne, nemluvě o některých tématech v populárně naučné literatuře. Tady to však pociťuji zatím nejcitelněji. Ze svého pohledu mohu říct, že pokud by si byť jen každý desátý učitel odnesl něco z toho, co Robert Čapek píše, tak aleluja!

„…S jedním učitelem jsem vedl diskusi o nutnosti učit se fakta. On tvrdil, že „pokud člověk nemá nabiflované základy, neví, co hledat. Odpověděl jsem analogií: „Znamená to, že když člověk neumí kuchařku zpaměti, nedovede v ní najít recept?“ Kolega na to: „Pokud nemá žák nabiflováno: předkrmy, polévky, studená kuchyně… nebude vědět, kde hledat chlebíčky.“…“

Dám plný počet. Nemám jedinou odůvodnitelnou výtku. Mám tu nějakého pedagoga, který knihu četl? Nebo o ní alespoň uvažuje? Projděte si ukázky, poslechněte první kapitolu a doporučte knihu dál, ať se o ní ví. Ať se dostane do širšího povědomí a konečně se něco změní. Ano, jde o hodně naivní názor vzhledem k mému věku a zkušenostem. Nicméně se také říká, že naděje umírá poslední! Způsob vzdělávání se nezmění za den, ani za rok, možná ani za deset let, ale každý učitel, který sejde z té staré zkoprnělé cesty, představuje krok vpřed tím správným směrem… Popovídáme si o tom, jakou největší pitomost do vás hustili učitelé? Za sebe vykopávám tvrzení, že na naftu jezdí pouze nákladní vozy! 

Autor:  Robert Čapek (web/blog)

Ilustrace: Radek Petřík

Rok vydání: 2020

Počet stran: 240, ebook ve formátu epub 120

Ebook verzi můžete pořídit za 239,- Kč, klasickou knihu za 297,- Kč. Audiokniha – ukázku první kapitoly vám vložím níž – za 299,- Kč plus spousta variant výhodných balíčků a kombinací. Jak na co, ukázka, podrobnější popis včetně obsahu – to vše najdete tady!