knihovna - J. Douglas + M. Olshaker: Mindhunter - Lovci myšlenek

V zajetí trendu?

Aneb rozmáhá se nám takový „nešvar“ nebo by spíš sedělo označení trend. Americký online poskytovatel filmů a seriálů – Netflix – udává směr. Vnímám to negativně? Já vlastně nevím. Možná. Liší se to kus od kusu. Například popularita seriálu Bridgertonovi přinesla nevídaný zájem o knižní serii (vychází teď s novými obálkami), která je pro něj předlohou. Něco, co jsem zhltla přibližně před sedmi lety, teď hýbe sociálními sítěmi a já se tomu vyhýbám jako čert kříži, protože mi ten humbuk nedělá dobře. Seriál Mindhunter:Lovci myšlenek mi naopak naprosto unikl a pro změnu mě láká velice. Jsem divná nebo to má někdo z vás taky tak, že na něj reklamní nátlak působí spíš negativně? Pojďme ke knize:

John Douglas, agent FBI, se na konci 70. let ve snaze pomoci rozvoji kriminalistiky odhodlal ponořit do psychologie vraždy a přiblížit se znepokojivě blízko skutečným netvorům. Pátral po některých z nejznámějších a nejsadističtějších zločinců naší doby: po vrazích, kteří nechvalně prosluli jako „Trailside Killer“ v San Franciscu nebo „Atlantský vrah dětí“. Desítky sériových vrahů konfrontoval, vedl s nimi rozhovory a zkoumal jejich psychiku – patřili mezi ně Charles Manson, Richard Speck a mnozí další. Studoval je – vstupoval do jejich myslí – aby pochopil jejich motivy.

John Douglas je muž, který se stal předlohou legendárního filmového agenta FBI Jacka Crawforda v thrillerech Červený drak a Mlčení jehňátek, a muž, který předznamenal nový věk v behaviorální vědě a kriminálním profilování. John Douglas sloužil u policie přes dvacet let, a teprve když odešel ze služby, mohl konečně povyprávět svůj jedinečný příběh.

Seriál Mindhunter, který vznikl na základě této knihy, patří mezi jeden z nejsledovanějších a nejlépe hodnocených seriálů na ČSFD a podílel se na něm i známý režisér David Fincher (Sedm, Klub rváčů, Zodiac, Vetřelec 3).

Slyším ze všech stran, že tato kniha je předlohou ke stejnojmennému seriálu. Přiznávám, že mám velkou chuť si ho pustit právě proto, že je založen na skutečnosti. Nejen na skutečných a reálných detektivech, ale i projektu, který neměl úplně podporu a ze začátku se musel uskutečňovat prakticky tajně. Přitom jeho důležitost je naprosto neuvěřitelná!

„…Bez ohledu na to, jaké povolání vykonáváte, si teprve až v praxi začnete uvědomovat, co všechno podstatného i méně podstatného vás zapomněli naučit ve škole či při výcviku. Zejména co dělat s pistolí v nejrůznějších situacích, například na veřejném záchodku?…“

Na první dojem se může zdát, že je kniha beletrií. Tím se však nenechte zmást. Žánrově podle mě nejde o krimi, nýbrž o biografii. Dokonce bych použila i výraz autobiografie, protože svůj vlastní život nám zprostředkovává sám John Douglas ve spolupráci se spisovatelem Markem Olshakerem. Velmi chválím grafickou stránku knihy – přebal je výmluvný a stejně tak to, co je schováno pod ním. Krev se jeví jako opravdová.

A mrazit vás bude nejen z červených skvrn. Když si uvědomíte, že čtete o skutečných zločinech a máte možnost reálně si „gůglit“ konkrétní jména a v případě zájmu pátrat hlouběji, je to celé o dost děsivější. Tyto pasáže, ve kterých John Douglas líčí svá setkání, rozhovory nebo i střípky z jednotlivých vyšetřování, patří k těm sakra čtivým, která slupnete jako malinu. Potom je vystřídají trochu nudnější místa, kdy nakukujeme do zákulisí a zjišťujeme, s jistými rezervami, jak vlastně FBI funguje jako organizace a jak se postupem let vyvíjela nejen ona, ale i její útvary. Rovněž jsou nám poskytnuty podrobnosti z Douglasova soukromého života.

Nakladatelství Jota neuvádí, že by tato kniha byla součástí série, avšak jsem hodně zvědavá, zda vydají i pokračování, protože tohle se četlo jedna báseň. Jsou témata, která prostě a jednoduše táhnou. Nesejde na tom, zda nás ke čtení o vrazích motivuje zvědavost, touha porozumět zlu, snaha o pochopení a podobně – podstatné je, že tady uspokojení těchto „potřeb“ najdete jen z poloviny. Případy tu nejdou nijak do hloubky, nikdo vám nenaservíruje fotografie nebo krvavé detaily. Půjde o zkoumání motivů, o myšlenkové pochody a možnost díky zkušenostem najít vzorce a prvky, které pomohou v jiných vyšetřováních.

„…O spoustu věcí, které policejní důstojník dělá, se jen těžko může s někým podělit, dokonce ani s manželkou ne. Trávíte-li čas prohlížením mrtvých znetvořených lidských těl, zejména jde-li o děti, není to nic, co byste si chtěli odnést s sebou domů. Nemůžete třeba při večeři pronést: Dneska jsem měl fantastickou vraždu z vilnosti. Budu vám o ní vyprávět.“ To je důvod, proč si policisté tak často berou ošetřovatelky a naopak – berou si ty, s nimiž je v jistém smyslu spojuje jejich práce…“

Je to prostě pohled do zákulisí, který může chvílemi působit nezáživně, nicméně já si knihu užívala od první stránky po tu poslední. Vyhovovala mi ich-forma, ale chyběl mi nějaký ten doprovodný materiál jako třeba fotografie – něco, co by monotónní text špetku oživilo. Kapitoly jsou rozsahově nepatrně delší, než by mi vyhovovalo, avšak to jsou opravdu drobnosti. Zároveň je mi jasné, že pro veřejnost jsou některé věci upravené a vše není řečeno tzv. „na plnou pusu“. Jsem však ochotna nad tím přimhouřit oči, protože kniha sama o sobě je zpracována a přeložena výtečně. Výborný kousek pro milovníky detektivek a thrillerů, kteří touží nahlédnout pod pokličku.

Technická poznámka – pokud vám název knihy zní povědomě – už jednou vyšla, a sice v roce 1997 pod názvem Lovec duší (druhý díl má název Cesta do temnot) u nakladatelství Alpress a upřímně… tato verze od Joty je úplně jiný level – v dobrém slova smyslu. 

Počet stran:  421

Překlad: Josef Orel

Knihu můžete zakoupit na webu nakladatelství Jota za 318,- Kč.