knihovna - P. Boček: Hřbitov trpaslíků

Nenechte se zmást obalem!

Pestrá obálka totiž vykřikuje do světa, že přišel čas na nějakou tu zvrhlejší pohádku. A je jedno, zda mám na mysli zvrhlejší ve smyslu sexu nebo co do počtu ran lopatou po kebuli. Případně kombinaci obojího! V žádném směru nečekejte ani kýč jak bič. Ne, Petr Boček vás očůrá jako pes svůj oblíbený patník!

Co svede dohromady trpaslíka, kterému unesli přítelkyni, odborníka na hřbitovy a pohřbívání, sužovaného despotickou matkou, a zoufalého otce, jemuž někdo z hrobu ukradl tělo zavražděné dcery? Jakou roli v tom všem hraje mystický Lovec, ghúlové a trpasličí magie? Mohou mrtví zpívat „Holka modrooká“? Kdo je „vrahem andílků“? To vše se dočtete v černohumorně laděném hororovém románu Hřbitov trpaslíků.

To bychom měli anotaci a teď k věci! Vše odstartuje v noci z 1. na 2. listopadu, následně skočí zpět na 30. října a na 200 stranách se rozehraje cosi, co ve vás bude pár dní rezonovat. S bizarními věcmi se to totiž má zpravidla následovně: Znechutí vás, naprosto vás fascinují, případně vás tak naserou, že to potřebujete nějaký ten čas rozdýchávat. Hřbitov trpaslíků si na mně otestoval rovnou všechny tři přístupy. Protože proč troškařit! Dopřejte svému čtenáři neutuchající emotivní zážitek, potom mu jednu vražte, abyste ho následně poslali do říše snů pořádně procítěným francouzákem.

Petr Boček je prevít a to se, prosím pěkně, vůbec neznáme. Sledovat Odonovo amatérské detektivní pátrání byla radost. Ne až tak kvůli Odonovi, který tolik lpěl na své milované Helze. Aby ne, trpaslic – au, gnómek – je sakra nedostatek a když už ji našel, přece se jí nevzdá bez boje a zase si nebude ve sprše sám leštit bambus. Zdrojem smíchu byl převážně jeho sekundant Amos, který měl batoh narvaný asi jako Hermiona Grangerová svou magickou kabelku. Pro jadrný výraz nešel daleko a hlásil jako Švejk.

„…„Máme zbraně i vybavení. Říkal jsem ti přece, že jdu z práce.“ Pak provedl krátkou inventuru svého zavazadla, přičemž stále jedním okem nenápadně sledoval budovu. „Baterka, lano, houkačka, tu už znáš, foukačka, minikuše, boxer, paralyzér, slzný plyn, cigára.“

„A ruční granát by nebyl?“

„Blbe. V naší velikosti ho nemaj. Normální by byl pro našince jak atomovka. To bys měl z Helgy prejt, hochu.“…“

Zdatně přicmrndával tajemný profesor Květ i jeho matinka, trafikář i Richard Kustoš, který jak zasel, tak také sklidil. Aneb pomsta prostě nikdy není dobrý nápad. No, bez spoilerů je to fuška, takže se prostě připravte na detektivní pátrání ve světě, kde je možné prakticky cokoli a zvrhlosti se nekladou žádné meze. Hoďte do toho ještě pořádný ranec černého humoru, sem tam nějaké to sprosté slovo nebo cákanec krve a o zábavu budete mít postaráno. Pokračování recenze najdete na webu Knižní díra.