Recenze - D. Coates: Dům tajemných stínů

Zlatá střední hororová cesta

Darcy Coates si čtenáře získala svou sérií o Strašidelných domech (např. Duch domu Ashburnů), obálky nejsou extra řvavé, ale obsah za nimi ukrytý mívá hlavu a patu. Dnes v ruce držím osmý díl a hádají se ve mně dvě části. Tentokrát nepůjde o horor ze současnosti, takže pokud máte chuť na něco historického a temného, pojďte se spolu se mnou podívat na anotaci:

Sophiina rodina zbankrotuje a jí se zhroutí svět. Ještě se však ani nevzpamatovala a už se nabízí nečekané řešení – o ruku ji požádá bohatý cizinec pan Argenton. Sňatek s ním rodinu zachrání, ale Sophii odsoudí k životu v Northwoodu, rozlehlém a nepřirozeně temném sídle, vzdáleném hodiny cesty od civilizace. Sophie se snaží přizpůsobit svému novému postavení paní skličujícího domu. Příbuzní Josepha Argentona se chovají chladně a sídlo je něčím víc, než čím se zdá být. Den po dni se Sophie neodvratně blíží k děsivému poznání. Ve starobylých prostorách Northwoodu straší a muž, kterého si vzala – a kterého začíná milovat –, skrývá neodpustitelnou pravdu o sídle svých předků… a přízracích, které nyní pronásledují je oba.

Nezní špatně, což? Jenže si přiznejme, že ani originálně. Podobný námět už tady v knihách i filmech byl mockrát. Bohatou rodinu potká neštěstí a jediná cesta, jak příbuzné zachránit a udržet jim životní úroveň, na kterou jsou zvyklí, je sňatek s bohatým cizincem. Jupí!

Jedná se o sarkastický povzdech, pokud by snad měl někdo pochybnosti. Ale popořadě. Dům tajemných stínů je rozdělen do dvou částí. Mimo to je vše vyprávěno v ich formě z pohledu hlavní ženské postavy – Sophie, která je neuvěřitelně naivní, ale rovněž bystrá a tvrdohlavá. Stále jsem na vážkách, zda se mi zapojení výrazné romantické linky zamlouvalo či nikoli.

Někomu může přítomnost romance připadat rušivě, nicméně hlavu a patu to mělo, přiznávám. Příběh chvíli šlape jako švýcarské hodinky a chvíli se vleče a plácá na místě. Pár prvků (zejména kolem strašidelné atmosféry a duchů) se opakuje a působí špetku ohraně, takže to ruší a otravuje. Zvolené časové období není nijak konkrétně specifikováno, ale snadno si podle detailů odvodíme, že jde přibližně o devatenácté století.

Ponurou atmosféru Darcy Coates umí vystřihnout na výbornou a její knihy se skvěle čtou. Zpravidla k nim však často mívám výhrady (Duchové rodiny Folcroftů, Přízraky domu Carrowů, Tajemství sídla Craven Manor). Zároveň jí ale musím přiznat nápaditost a čtivost. Námět je ohraný, romantická linka ucházející, kombinace duchů, oživlých mrtvol s nadpřirozeným monstrem poutavý. Nekonají se žádné hektolitry krve a ani zbytečné násilí.

Dům tajemných stínů je prostě taková zlatá střední hororová cesta z poličky s duchařinami, která je dobrá na odpočinek mezi oblíbenými žánry. Staré domy a rozlehlá ponurá sídla pro mě mají své nezpochybnitelné kouzlo a vím, že další knize od Darcy Coates neodolám. Nesednu si z ní sice na zadek, ale její práce mě baví. Série Strašidelné domy je taková sázka na jistotu, pokud mám chuť přesně na tuto dobrotu. A jako bonus se v knize objevují vkusné ilustrace, což je velmi příjemný prvek.