Recenze - M. Skála: Vymazlené vraždy 3

Vymazlené vraždy se vrací se třetí nadílkou takřka dokonalých zločinů!

Po přečtení prvních dvou knih od Milana Skály a nakladatelství Golden Dog se stalo následující: přídavné jméno „vymazlené“ se mi zabydlelo ve slovníku a používám ho až nebezpečně často. Zároveň jsem velmi nedočkavě nakukovala na web nakladatelství, abych zjistila, jestli se náhodou nepeče pokračování.

Očekávání byla tedy bez diskuse na maximální možné úrovni. To s sebou často nese mnohá úskalí. Můžu vám však bez otálení říct, že Milan Skála dostál svým kvalitám. Jestliže jste předchozí Vymazlené vraždy(1 a 2) nečetli, souvislostem ve třetím dílu to nijak nevadí. V podstatě s nimi tedy můžete bez uzardění začít. Pokud vám autorův styl vyprávění sedne, směle předchozí knihy doženete.

„Ale kdyby se někde objevil doklad, dají nám hned vědět. Takže pro práci nám zbývá vražda, kterou vidím jako nejpravděpodobnější, a to je ostatně náš úděl. Uvítal bych, kdyby mě poslouchal i kapitán Hlušec a nemaloval si v bloku barevné čárky, co i zdálky vypadají jako sbírka kundiček.“

Milan Skála opět zvolil tři detektivní povídky (Lidem zážitky, Milovník Napoleona, Městečko U Prášilů), kdy každá představuje samostatný příběh/případ. Opakuje se pouze vyšetřující tým, který není v popředí. Prim hraje samotné vyšetřování a pídění se po důkazech a souvislostech. Vztahy na oddělení či v týmu nejsou rozebírané dopodrobna, přesto se něco málo řeší a já bych docela ocenila, kdyby to zašlo i do větší hloubky. Ano, mám v detektivkách ráda i tu omáčku na pozadí, nejen případ samotný.

Název Vymazlené vraždy už sám o sobě napovídá, že spolu s policisty budeme stát před opravdu vykutálenými vrahy. A protože Milan Skála nejede podle jednoho mustru, je závěr vždy nejasný. Víc vám bez spoilerů opravdu vyzrazovat nebudu.

Baví mě dialogy, různorodý tým, stejně jako pestrá škála postav i prostředí, do kterých se během vyšetřování a pátrání dostáváme. Máme tu svérázného influencera, který byl kdekomu trnem v oku včetně manželky a prostě zmizel. Nebo rod s hlubokou historií, jehož členové padají jako mouchy bez zdánlivých souvislostí. Do třetice se úspěšný stavitel stane obětí nastražené výbušniny ve voze a pachatel je nade vši pochybnost profík.

„Chytrá, spolehlivá, se smyslem pro legraci. Sakra! Ale rozdíl jedenadvacet let je moc. To ne. A navíc, co je v domě, není pro m. Moc rozumná zásada pro fungující pracoviště. Jen ten kretén kapitán Hlušec vykřikuje raně kapitalistický názor, že co platím, to klátím. Je to vůl.„

Božská vyladěná jednohubka o 186 stranách, která dělá čest detektivnímu žánru. Ano, opakuji se, neboť tato věta zazněla u obou předchozích recenzí. Netřeba okecávat, když Milan Skála udržel laťku, kterou si nastavil, a kvalita jeho díla nijak neklesá. Radost ze čtení trvá a spokojený čtenář je nadšený a chce prudit s otázkou, kdy bude čtyřka? Ano, s jídlem roste chuť. A když je to výtečné… však to znáte!

PS: Nedá mi to: Myslíte si, že existuje dokonalý zločin? 

Recenze byla primárně sepsána pro web Knižní díra.