knihovna – Z. Strachotová: Devět dní

Vždycky potěší, když vás osloví přímo autor! 

Když přišla nabídka na recenzi této knihy, nesáhla jsem po ní hned, ale chvíli jsem váhala. Zaprvé já a čeští autoři to je stejný příběh jako já a české seriály. Z valné většiny si do noty zpravidla nepadneme. Takže jsem si nebyla úplně jistá. Udolal mě obal, anotace a web (odkaz později v recenzi). Ta propracovanost, která byla ze všeho znát hned na první pohled, zaujala, takže… jdeme se pustit do Devíti dnů!

zdroj obrázku klik

kniha na: 

Originální název:  Devět dní

Rok vydání v ČR: 2017

Počet stran: klasická kniha 320 (čtečka ve formátu epub píše 345)

Žánr: sci-fi, postapo

série: devět dní

Vydal:  Fantom Print (web)

Přímo na webu vydavatele ke koupi klasická kniha za 223,- Kč – odkaz o řádek výš. Nebo u palmknihy.cz, kterým tímto děkuji za recenzní elektronickou verzi, za 189,- Kč (klikni).

Ukázka aneb prvních pět stran k přečtení tady!

Anotace z databazeknih.cz:

Věřit a nepochybovat. Lee Parker věří, Sera Trantorová věří – pouze každý něčemu jinému. Vleklé války nejen že měly fatální dopad na tvář přírody, ale rozdělily lidstvo na dva nesmiřitelné tábory. Životním krédem kněžích je askeze. Hlavními hodnotami jsou čistota, zbožnost a také absence citu. Proti této nesmyslné víře stojí Povstalci, kteří bojují za návrat původního světa. A jejich přesvědčení je neméně houževnaté, jak brzy na vlastní kůži pocítí Parker, nejlepší voják z elitní jednotky Jestřábů a vykonavatel kněžské vůle, který má jasný úkol: přivést do Citadely Povstalkyni Seru živou. Ovšem ani Seřiny pevně vštěpované morální zásady nezůstanou ušetřeny tvrdé zkoušky. Brzy však oba shledají, že uprostřed nezmapované divočiny budou muset čelit novému nebezpečí – záhadnému atmosférickému jevu známému jako Růžová bouře, z jejíchž purpurových blesků dosud nevyšel nikdo živý. Budou Sera s Leem první a budou to ještě vůbec oni? Otočil se snad svět naruby, nebo byl takový i předtím? Dva úhly pohledu, dvě přesvědčení. A pravda ukrytá někde úplně jinde.

Vendi, recenzent amatér:

Očekávání:

Říkala jsem si, že si odpočinu od románů pro ženy, erotiky a detektivek a zkusím něco, co jsem ještě nečetla. Sci-fi ne a postapo? Už vůbec! Anotace zněla slibně a web ke knize vytvořený vypadá úžasně a propracovaně – tudy k němu – jdeme na to! A už to dělám zase. Proč mě někdo nenapomene, že těch vykřičníků je moc?

Skutečnost:

Zastavíme se u stránky s číslem 50. Začíná to slibně. Bála jsem se komplikovanosti a náročnosti na představivost, což by mi dělalo potíže. Nedělá, je to krásně psané s tolika detaily, že nemám nejmenší problém. Navíc mi pomáhá fakt, že jsem s autorkou v kontaktu, čili se můžu na případné nejasnosti zeptat. Ne, že bych na nějaké narazila, ale zase byla zábava zajímat se, jak došla k některým názvům. Turopalma, vakožížala, vook – všechno zapadlo na místo a netrčelo z děje.

Strana 98 – kniha si drží vysoko nasazenou laťku. Líbí se mi dilema, které užírá vlastně obě hlavní postavy. Jedna neví, jestli věřit nečekané a nechtěné společnici/zajatci nebo slepě ideologii. A druhá se pere mezi touhou o přežití a instinktem, přičemž oba zapomněli, že mince má vždy dvě strany a případné prozření bude asi hodně bolet. Nic není jen růžové nebo bílé. Každá diktatura má svá úskalí a stejně tak víra. Zároveň je zajímavé, jak se to všechno rozplétá postupně a pomalu a pořád je něco, co by člověk rád zjistil.

„…Ona byla kořist. Lovná zvěř. Byla slabší, pomalejší a ve svém zuboženém stavu nedokázala ani jasně myslet. Znovu ji zachvátila panika. Možná by si měla prostě sednout na zem a počkat na to, co má přijít…“

Strana 178 – ne, nejedu rychle, jen hltám po nocích a zapomínám si psát poznámky! Zjišťuji, že se jedná o první díl a chci mlátit hlavou o zeď. Proč?! Miluju uzavřené konce. Mají svůj důvod. Kdy bude další díl?! Tohle se nedělá. Série by měly být trestné! Ano, je to hodně naivní a navíc úplně stupidní nápad, jen takové malé rozčarování nedočkavého čtenáře, který je příběhem natolik nadšen, že se s ním nechce rozloučit a čekat na rozuzlení nekonečně dlouho. A že tady je hodně co k řešení!

Spád děje se zvyšuje, stejně jako napětí. Co bude s našimi hrdiny dál? Opět se ukazuje, jak moc mi vyhovuje střídání pohledu dvou hlavních postav – Sera a Lee – plus sem tam ještě otec Felebius, abychom jeho prostřednictvím získali další náhled… a to stojí za to. Za sebe fandím Jasonovi, Seře a doktorce (jejíž jméno jsem zapomněla) – Amélie – byla tam jen chvíli, ale bavila mě neskutečně.

„…“To mi povídej. Od včera je vás tu tak dvojnásobek. Asi mi neřekneš, co se děje, viď?“

„Rád bych, kámo, ale pak bych tě musel zabít.“…“

Nikdy jsem nevěděla, komu se dá věřit a komu ne a protože to nevím já, neví to ani hlavní hrdinové a to dodává neuvěřitelnou dynamičnost a další dávku napětí.

Strana 241 – nechce se mi přestat. Proč musí člověk chodit spát?! Čekám, kdy se Sera sesype, protože kdo by se nesesypal, dostat tolik ran a krutosti jako ona. Ale adrenalin je mocný čaroděj, ještě zdaleka neopadl a důsledky se neprojevily v celé své síle – řekla bych já. Děj opouští lehce romantickou linku protkanou dobrodružstvím, byť nijak veselým, a dostáváme se k nejakčnější části knihy, a sice k jejímu závěru. Tady už to plyne jedna radost. Kulky sviští vzduchem, motáme se mezi tím, kdo tedy vlastně zradil, což se nakonec nedozvíme! Jejda, bacha spoiler! A najednou koukáme, že je konec… a já nesnáším, když mám na konci víc otázek než na začátku!

„…Chápala nutnost vedení a sama dávala přednost diktátu, protože to byla jediná efektivní forma vlády. Koneckonců se říkalo, že demokracie byla jedním z důvodů konečné války. Ale vláda hlupáků bude špatná, ať bude její forma jakákoli….“

Z knihy jsem nadšená stejnou měrou, s jakou jsem se obávala, že nadšená nebudu. Krásné a luxusní čtyři kachničky z pěti. Proč ne plný počet? Zaprvé jsem se chtěla vyhnout červené knihovně. Což jsem se nevyhnula, ne úplně. Romantická linie tu je. Nijak násilná, působí uvěřitelně a nekřičí do světa: Hej, narveme romantiku všude, protože té není nikdy dost. Ne, autorka to uchopila vkusně. Přesto se může stát, že vám sem tam děj bude připadat až překombinovaný. Bereme-li ovšem v potaz, že se jedná o náběh na druhý díl (zda se jedná o konečný počet nevím), o de facto předehru, pak musím uznat, že to své opodstatnění má a já doufám, že tato mladá a šikovná autorka dostane příležitost nám ještě mnohé předvést. Tímto jí děkuji za důvěru ve mně kladenou a za možnost pochutnat si na skvěle podaném příběhu, který mě chytil.