Jak (ne)zešílet z realitní kanceláře III.

To se jednou takhle na jihu chystaly nějaké ty změny - DÍL TŘETÍ

Tak už jdeme do finále a poslední tóny zní, to všechno se chystá spousty dní. A najednou už jen pár taktů se zpívá... Se zase rychle uklidníme a vrátíme nohama na pevnou zem! V předchozím díle jsme si prošli změnou realitní kanceláře a utvrdili se především v tom, že co není černé na bílém, to neplatí. Ono mnohdy ani to napsané, ale o tom potom...

1. ZMĚNA JE ŽIVOT - tak proč to nevzít pořádně od podlahy, když už tu akci "Kulový blesk" pořádáme? Ukončili jsme smlouvu s první realitkou a přešli jinam. Po půl roce máme prd. Dům napůl zabalený, neprodaný a nervy na půli cesty do kýble. Komu jsme se svěřili do rukou?  Zprvu odmítaným M&M Reality... a byla to chyba? Upřímně, zatím nemůžu plně zhodnotit, na to si budeme muset počkat do cílové rovinky, přesto některé změny patrné byly:

A) makléř zařídil - na náklady realitní společnosti - focení (samozřejmě, že to prokryje provize, nejsem z jara utržená) - a pokud budete něco podobného pořád i vy, na fotkách si dejte záležet. Byla to celodenní dřina, leč vyplatila se. Každý pokoj se vyklidil tak, aby zbyl jen základní nábytek. Žádné osobní věci, přeplácanost - nic takového. Jako u produktů prodává obal, tak u realit prodávají fotografie - do týdne jsme měli zamluvené čtyři prohlídky. Ano, z nich se uskutečnily jen dvě, ale všichni víme, jak to je, když pracujete a jednáte s lidským faktorem. Ten nepovažuje za nutné se omluvit v případě, že nedorazí. Obyčejná lidská slušnost je nadstandardní luxus. Stejně jako (ne)umění psát záporné odpovědi.

B) komunikace s makléřem byla luxusní - reagoval obratem, smlouvu jsme podepisovali u nás doma v klidu a bez stresu, korigoval i prohlídky. A teď zpět k záporným odpovědím:

Vysvětlím - domluvíte-li se s někým, že vyjádříte k čemukoli své stanovisko, je slušnost odpovědět i v případě, že je vaše odpověď ne. A platí to jak pro odmítání recenzentů, tak pro výběr nemovitosti.

2. MÁME KUPCE A CO TEĎ - Svrbí vás na jazyku jásot či gratulace? Zapomeňte. Mít kupce je tak třetina úspěchu. Ano - dobrá věc se podařila  a vážný zájemce byl na světě. Vyhráno však zdaleka ne. Nastal kolotoč vyjednávání rezervační smlouvy, čekání na složení zálohy a meta největší - žádost o hypotéku.

Následující text se bude vztahovat k legislativě z loňského roku, letos už by mělo platit něco jiného a o tom nic nevím. Co to melu? Inu... někteří odhadci mají pocit, že jsou pány světa a navymýšlí si... no kokotiny, to se nedá říct slušně. Byli u nás celkem tři a až tento s pořadovým číslem čtyři, byl rypna největší nad rámec svých povinností. Vymínil si, že musíme nechat dozakreslit dva přístavky na uhlí a garáž udělanou z bývalé pergoly. Prkotina? Moc ne. Ani jedna ze staveb nepotřebovala stavební povolení, neb byla menší než 25 metrů čtverečních a mám dojem, že se zohledňuje i výška. Nicméně cokoli nad 16 metrů čtverečních (přístavky by prošly, garáž bohužel ne) musí být zakresleno na katastrálním úřadě čili se žádostem na stavebním úřadě nevyhnete.

V praxi tento proces obnáší sehnat geodeta, který budovy/přístavky/garáže zaměří, a posléze stavaře, který vytvoří tzv. pasport budovy čili de facto její nákres. Papír od geodeta lupnete na katastrální úřad a naše oblíbené ČEKÁNÍ. A minimálně 22 dní, než úřad ká vše schválí... potom vezmete všechny papíry a modlíte se, ať máte všechny, a sypete s nimi na úřad pro změnu stavební, kde - máte-li štěstí a hvězdy jsou vám nakloněny - vám úřednice poradí a pomůže vyplnit potřebnou žádost... a pak čekáte další měsíc... a když začíná druhý, berete telefon a voláte na úřad es, neb internet vám napověděl, že lhůta pro vyjádření je 30 dní. Inu, jenže i mistr Google se občas utne. Tato lhůta sice je, nicméně pokud je potřeba provést místní šetření (rozuměj: úředník dorazí a za tři minuty je v čudu), lhůta se prodlužuje na dní 60 a myslíte, že paní přijede dřív? Ne je správná odpověď. Stanoví vám den schůzky na přesně 60. den!

Takže jsme si vyčekali do prdele díru. Jo, já vím, jednu už tam máme od přírody, tak holt druhou! A co dál? Dozvíte se příště, ať mi u toho čtení neusnete!