Je ten humbuk okolo oprávněný?
Na instagramu šlo doslova o hromadnou masáž, aneb kdo nečte
banán a nenahodí fotku s banánem s nápisem Bruce jako by nebyl! O to
víc mě kniha štvala a to jsem ji ještě ani neotevřela. Potom jsem se nechala ukecat
a šla do něj. Mno, co myslíte, zaskočil mi v krku nebo se to dalo?
zdroj obrázku klik
Nebudeme si
tu nalhávat, že jsem do knihy nešla s jistou averzí a zaujatá předem. Šla.
A z toho důvodu mi první polovina dělala neuvěřitelné problémy. Nedokázala
jsem se dostat přes ten blok způsobený masovou reklamou a propagací, která na
mě má znechucující účinky.
Čtení
probíhalo tedy následovně:
Strana 13…
sem tam fór, ale Nataša mi moc nesedí. Uvidíme, jak si povede Bruce (příběh je
psán střídavě z pohledu obou hlavních postav).
Strana 37…
rozpaky pokračují. Jedou po sobě jak slepice po flusu od první vteřiny, co se
jejich pohledy setkaly. Proč? Přitom nápad dobrý, základní osa super, ale musí
to pohnojit jedním z nejhorších klišé vůbec aka bože, my se tak strašně
moc chceme, ovšem budeme půl knihy řešit, že to absolutně nepřipadá
v úvahu, abychom na to za polovinou stejně
vlítli? Kvetu!
Je mi za
chvíli 36. Fakticky už bych mohla vědět, že masová obliba nějaké knihy věstí,
že budu držkovat jak starý špaček. Skutečně zpravidla nejdu s davem!
Strana 68…
ale jo – ono to nejspíš půjde. Chemie funguje. Hlášky to zachraňují, dialogy se
dají. Klišé jako hovado, leč budeme chvíli předstírat, že to nevidíme, ať si
nadmírou žluče nezkazíme zbytek čtení.
Strana 99…
teď mě to začíná zajímat. Konečně – za polovinou – bych se picla! Už bylo
načase.
„…„Takže je to trochu
barbar? Sexy.“
„Spíš robot. Sexy, to
ano, ale je jako burrito z mikrovlnky. Zvenku horké, že by se člověk
popálil, a uvnitř úplně ledové.“
„Prosím, řekni mi, žes
právě přirovnala chlapa k burritu, protože to žeru.“…“
A zde
poznámky končí. Což znamená, že jsem zbytek zhltla na jeden zátah. Jo, byla
jedna ráno a já se o pět hodin později při vstávání fakticky neměla ráda,
nicméně kniha je za mnou. Shrnutí by znělo následovně: nečekejte, že si sednete
na zadek, pokud jste alespoň průměrná romantická lama a máte za sebou už pár
knih z tohoto žánru. Vtipné? Ano. Ohromující? Ne. Originální? Ne.
Uspokojivé? Ano.
Víceméně lze
tedy Jeho banán označit za průměrnou jednohubku, která vás nenaštve, pobaví,
ale v paměti vám neutkví. Vše je součástí série, která má zatím šest dílů.
Líbí se mi názvy i obaly a ano, pokud vyjde další, tak nejspíš zkusím minimálně
ještě jednu část a uvidíme. Oceňuji absenci pekáče buchet v peřinách či
podobné zhovadilosti na obalu! Díky za ten banán! Závěrečné hodnocení tedy bude
tři a půl. Kdybych měla tři a třičtvrtě, padl by tento údaj. Na čistou čtyřku
kniha nedosáhne. Na to se autorka dopustila přemíry věcí, které mě štvaly,
včetně hlavní hrdinky. Bruce to trochu zlepšoval, i když jeho proměna
z chladného odměřeného šéfa s obsedantně kompulzivní poruchou na
chlapa roku… no nevím nevím.
„…Hele, jen proto, že
se rádi oháníme svým pérem a zkoumáme si v zrcadle svaly, to ještě
neznamená, že chlapi nemají i svou sentimentální stránku. Nat. Zamysli se nad
tím…“
Tři a kousek
je tak akorát a uvidíme, autorka má co zlepšovat a třeba mě „Její třešeň“
zaujme víc, kdo ví. Jaké klišé vás u romantických knih nebo obecně u
jakékoli knihy rotuje nejvíc? Jo a technická… vysvětlí mi někdo pojem „tužková
sukně“? Mám dojem, že se vloudil překladatelský šotek, protože jediné, co by
odpovídalo, je POUZDROVÁ sukně! Edit: Ano – existuje skutečně výraz „pencil
skirt“… ovšem přeložit to ala google překladač, jako vážně?
Autor: Penelope Bloom
Nakladatelství: Knihy Dobrovský – edice
Kontrast (web)
Žánr: erotický,
humor
Rok vydání: 2020 (rok vydání originálu 2018)
Počet stran: 240,
ebook ve formátu epub 172
Série: Objekty
touhy (Objects of Attraction), díl první z šesti (zatím)
Překlad: Miroslava
Kopicová
Tak na tenhle banán jsem alergická dost, protože sice nejsem na Instagramu, ale masáž na FB je taky docela masivní. Plus laciná rádoby eroticky nabitá anotace a zkáza je dokonána :D.
OdpovědětVymazatNo kdyby to alespoň bylo ke čtení, ale fakt nic extra - a to jsem ještě byla o dost mírnější, než jsem si na začátku myslela, že budu :D
VymazatPřiznám se, že mě taky nalákal instagram, tak jsem knihu chtěla zkusit. Protože, když na ní každý pěje chválu, tak musí být aspon snesitelná ne? Omyl... Za mě naprostá katastrofa.Podle mě si byla ještě ohromně hodná se svým hodnocením. Za mě tam nápad prolétl někde vzduchem, ale autorka to uchopila tak... neohrabaně a klišoidně a naprosto nesouvisle a trapně, že jsme u toho umírala... A ani ty dialogy nebyly to co bych si představovala.
OdpovědětVymazatUpřímně, pokud bych psala recenzi bezprostředně hned po dočtení, dostal by Banán s bídou jeden a půlku. Nechala jsem to uzrát a výsledek je o něco lepší průměr a přesně to kniha představuje. Není nudná, není to odpad, číst se dá, je u ní sranda, ale velká očekávání jsou obrovská chyba. Sama jsem se několikrát přesvědčila, že názor na knihu ovlivní spousta věcí a mimo jiné i rozpoložení, ve kterém ji čtu. před třemi roky bych skákala nadšením s davem a dneska bych nadávala ještě víc. Rozhodně si ovšem tak velký humbuk a propagaci nezasloužil a to mě rotuje ze všeho nejvíc. Že pro marketingovou masáž kolem knih, které jsou na cestě někde mezi odpadem a průměrností, zapadnou opravdové pecky.
Vymazat