knihovna - M. Klevisová: Prokletý kraj

Za tajemstvím do Pošumaví!

Na domácí autorské půdě se pohybuji jako v minovém poli. Jednou jásám, že jsem se trefila a jsem šťastná jako bleška, že mohu číst příběh, který má hlavu a patu. Jindy to bouchne (jako třeba v případě Letního dárku) a z knihy nejsem vůbec nadšená. Michaela Klevisová zvolila prostředí, které mě láká, ať už chci nebo ne. Šumava (potažmo Pošumaví) je jedna z mých slabin. Navíc, podle všeho, nejde o sérii – bod k dobru a výsledek zjistíme v zápětí: výbuch nebo nadšení?

Michaela Klevisová tentokrát opustila kriminalistu Josefa Bergmana a v románu z Pošumaví nahlíží na zločin pohledem dvou mladých žen, jejichž životy jsou provázány s místy, kudy se opakovaně prohnaly dramatické dějiny. Zapadlá vesnička Jelení Hora má temnou minulost a dodnes to není ideální místo k životu. Není divu, že odsud Gerda vždycky chtěla odejít a uniknout minulosti. Teď se ale rozvedla, je bez peněz a nezbylo jí nic jiného, než se s dcerou vrátit do nuzného domku po rodičích. Linda na stejné místo přijíždí na dovolenou, aby pátrala po minulosti své rodiny, která se před čtyřiceti lety odstěhovala. Vzápětí ve vesnici dojde k úmrtí a obě ženy odhalí přísně střežené tajemství související s krajem, kde nikomu nebylo souzeno být šťastný. 

Těch pohledů, které nám v knize zprostředkují příběh, je hned několik. Nejen Gerda a Linda, ale přidají se i další postavy. Není jich však tolik, aby orientace v ději byla komplikovaná a nepřehledná. Myslím, že autorka přesně vystihla tu správnou míru. Vše je psáno v er-formě. Pohledy postav se často mění v průběhu kapitoly, což mně osobně nepatrně vadí, nicméně děkuji, že je to v textu rozumně odděleno, aby nevznikaly nejasnosti a zmatky.

„…Žofie ji neznala – asi to byla chalupářka. O to ale nešlo. Problém byl v tom, že když ráno jako prvního člověka vidíte stařenu, může vás potkat neštěstí. Žofie hned po návratu domů pozpátku překročila koště, aby se smůly zbavila, ale stejně z toho neměla dobrý pocit. Protože potkat někoho s prázdnou nádobou taky není dobré znamení. Nebyla si jistá, jestli se koš dá počítat mezi nádoby, ale i tak. Při pohledu do zrcadla jí blesklo hlavou, od jakého věku se asi člověk počítá mezi stařeny, které nosí druhým smůlu…“

Největším kamenem úrazu celého Prokletého kraje je rozvleklá první polovina. Musíte se prokousat ponurým a nudným vyprávěním, kdy neustále čekáte na nějaký ten zvrat a dočkáte se až za polovinou. Nepochybuji, že to dost netrpělivých čtenářů odradí či naštve. Druhá polovina už je úplně jiná písnička. Děj konečně dostane spád a ten uspávací úvod zůstane zapomenut. Chápu, že byl nejspíš potřeba, aby se připravila půda, jenže to prostě neodsýpalo, což mě rozčiluje. Částečně rozhořčení vynahradil závěrečný spád a všechna rozuzlení včetně výtečného závěru, který byl nad očekávání!

Rozhodně bych však Prokletý kraj nezařadila do žánru krimi/detektivka, protože vyšetřování jako takové tam probíhalo velice okrajově. Pátrání po minulosti? To rozhodně! Odhalování tajemství? Jistě! Drby a spekulace ohledně možného vraha? Samozřejmě. Ale nějaký detektiv, kriminalista či amatérské vyšetřování? Ani zbla! Ale to se to pouštíme na tenký led. Za mě jde o velmi čtivý román české autorky, která mě chvíli rozčilovala, avšak později si mě usmířila a naservírovala mi dynamický závěr, čímž konečně uspokojila mou zvědavost a nalákala mě na možnost, přečíst si od ní něco dalšího.

„…„Takže vy v těch kartách vidíte ještě něco?“

Kývl a shrábl karty. „Jasně. Ale už jenom samý zbytečnosti. Omáčku. Kraviny. Věci, který už nejspíš sama víte. Kdybych z vás chtěl vytáhnout pětistovku, tak vám je tady dlouze povykládám. Jenže by vám akorát zasvinily hlavu. Máma říkala: Je lepší starat se pořádně o jednu krávu než mizerně o deset. Víte, co tím myslela?“…“

Stručně a jasně – Michaela Klevisová nepřišla s hitem, před nímž smeknete klobouk a hluboce se ukloníte. Vše se nese, zejména z počátku, na vlně průměrnosti a záleží na tom, jak vám sedne prostředí, které je tedy vychytáno přímo ukázkově, a téma. Protože jazyk a podání je bezchybné, tomu není po technické stránce co vytknout. Ohledně děje jsem své výhrady zmínila. Pokud rádi čtete o starých rodinných tajemstvích, baví vás po nich pátrat a odkrývat je, existuje vysoká šance, že vám Linda a její šťourání a vyptávání se sedne a rádi budete sledovat její kroky. Kdo zná a ví, jak to chodí na malých vsích s drby a vztahy, najde na stránkách Prokletého kraje nejednu důvěrně známou zkušenost či myšlenku. 

Žánr: krimi

Počet stran:  ebook ve formátu epub 252

Na eshopu Palmknihy.cz můžete aktuálně pořídit ebook za 219,- Kč, případně klasickou knihu za 347,- Kč. Knihu vydalo nakladatelství Motto v roce 2021