Recenze - M. E. Pocha: Na dušičky zomrieš

Young Adult horror story - a slovensky!

Když chci pořádný slasher, vím kam jít! A že je to ve slovenštině? Nevadí. Obálka slibuje Young Adult Horror Story. A zadní strana pro změnu varuje před přítomností fyzického a sexuálně motivovaného násilí, zobrazeného popisným způsobem. Významnou součást děje prý tvoří scény barbarského mučení a krutého sadismu. Nikoho by tedy nemělo překvapit, že doporučeným věkem je 18+. Tetelím se radostí. Ano, občas se z čtenářského masochisty, kdy sama sebe některými knihami vysloveně týrám, měním na čtenáře sadistu, který by rád, aby za něj trpěli postavy v ději.

Mark E. Pocha už mi dvakrát ukázal, že umí. Poprvé jsem slupla knihu Oni a s pár výhradami  jsem vrněla blahem. Proto jsem po čase riskla i Bestii, která mě namlsala ještě o kus víc. Teď jsem dočetla Na dušičky zomrieš a trochu rozpačitě se tu ksichtím. Děj je rozdělen do dvou časových rovin. Pardon, do tří. V úvodu první části si uděláme výlet do časů 300 let před Kristem v den, kdy se slaví pohanský svátek Samhain. Technicky jde o noc z 31. října na 1. listopadu. Tady to celé začíná a oceňuji, že jdeme chronologicky a nikoli cestou flashbacků. Ději to dodává nejen srozumitelnost, ale i plynulost.

Následně se ocitáme v roce 1999, kdy se shodou nešťastných náhod prokleté zlo probouzí k životu a v nic netušící čtyřčlenné rodině se rozpoutá peklo, které bude stát spoustu životů. Důrazně varuji, stejně jako autor na zadní straně, že pokud nesnesete násilí, krev a detailní popisy brutalit, knihu vraťte poslušně na poličku a vyberte nějakou jinou.

Mark E. Pocha umí násilné a vraždící scény popsat neskutečně autenticky. Za to získává palec hore. Bohužel jsem se chvílemi nudila. Rázné momenty, ze kterých by mohl brát inspiraci nejeden režisér, střídaly rozvleklé, pomalé dialogy, které jsem měla chuť přeskakovat. A to zejména ve druhé části, kdy skočíme o 17 let a posuneme se do Starého Orechu v roce 2016, aby vrah srovnal účty.

Bez spoilerů se občas kniha popisuje skutečně těžce, ovšem snažím se. Na dušičky zomrieš nepředčila Bestii, ale rozhodně autorovi neudělala ostudu. Ani mě neodradila od touhy chtít si od Marka přečíst ještě něco dalšího. Možná je trochu chyba, že jdu chronologicky pozpátku, co se data vydání knih týká. Může být znát, že nebyl tolik vypsaný a s postupem času na svém stylu pracoval a piloval a piloval. Dal mi příběh, co avizoval? Dal. Šlo o parádně krvavou řežbu. Tentokrát s minimálním množstvím sexuálně zvrhlých scén. Tady bylo víc řezání, sekání a bodání.

Bavila jsem se? Rozhodně. Jen jsem nebyla šokovaná, zaskočená nebo překvapená. Chyběla tomu taková ta pověstná jiskřička zděšení nebo znechucení. Nejsem už moc otrlá? Neřekla bych, ale vím, že to Mark E. Pocha umí i mnohem masakrózněji a zvrhleji. Těším se na mrazivou viděnou u další knihy! Recenze sepsána primárně pro web Knižní díra.