Recenze - K. Callihan: Sladký nepřítel

Pomalu a sladce!

Z první knihy od Kristen Callihan jsem úplně odvařená nebyla. Ač šlo o učebnicovou „hate-to-love“ linku, obsahovala celkem dost hluchých míst. Přesto mi její styl přišel čtivý, erotika jemně pikantní a slovní přestřelky neuvěřitelně zábavné. A z toho důvodu dostává druhou šanci:

Svět zná Emmu jako princeznu Anyu ze seriálu Temný hrad. Její postava je však popravena a Emma navíc zjistí, že ji její přítel podvádí. Potřebuje si od všeho odpočinout, a tak využije nabídku dobré přítelkyně své babičky a poněkud excentrické samotářky Amalie a odjede na její sídlo Rosemont, kde snad nalezne klid a užije si nějaký čas o samotě. Ke svému překvapení zde potká Luciana, Amaliina vnuka a bývalého profesionálního hokejistu. Pro Luciana je těžké se smířit s tím, že na vrcholu své kariéry musel kvůli zranění nechat hokeje a že se už nikdy nebude moct věnovat sportu, který tolik miloval. Svůj čas nyní věnuje vedení babiččina panství a pečení, které ho přivádí na jiné myšlenky. Emma se mu líbí, kvůli své zahořklosti se jí však vyhýbá a jen peče domácí koláčky a krémové dorty, jimiž jí a možná i sám sobě říká, že je čas zas ochutnat život.

Anotace se tváří celkem nudně, ale nebojte, Sladký nepřítel rozhodně nudný není – tedy až na pár míst. Bohužel se opět opakuje nešvar z knihy Drahý nepřítel. Naštěstí však v menším měřítku. Kdyby Kristen Callihan z 408 stran cca 50 ubrala, bylo by to naprosto parádní, ale popořadě.

Ich-forma a střídání pohledů obou hlavních hrdinů je už ustálená klasika. Někdy mě štve, jindy baví nebo minimálně nevadí, jako v dnešním případě. Je prima vidět do hlavy oběma – Lucianovi i Emmě. Jen kdyby se v první polovině knihy trochu méně plácali na místě a v odmítání zcela očividného. My všichni moc dobře víme, že jejich střet je nevyhnutelný, takže pokud autor nemá v rukávu nějaké eso, je lepší uměle jejich nadržené trápení neprodlužovat. Hrozí totiž, že to čtenáře přestane bavit a v lepším případě pár stránek přeskočí. V tom horším knihu otráveně odloží a už se k ní nevrátí.

Nepříjemně se mi sevřel žaludek. Mám skoro metr pětadevadesát a metrák kostí a svalů. Muži se mi báli postavit. A teď jsem zdrhl před metr šedesát vysokou ženskou, kterou bych dokázal zvednout jednou rukou.

Dnes tu nemáme od nenávisti k lásce, byť si hlavní dvojice umí slušně lézt na nervy a vzájemně se vytáčet, nýbrž lásku na první pohled a k ní neodmyslitelně patřící chemii. Mnohem víc než právě ono erotické jiskření mě však bavily slovní přestřelky a dialogy. Často dvojmyslný humor mi neuvěřitelně sedl a já se opravdu bavila.

Chlap, který se pohybuje sebevědomě po kuchyni a peče hříšně dobré zákusky je terno. Navíc zatím nejde o až tak velké klišé, kterým je například mocný a nadstandardně vybavený kravaťák. Tento prvek mi přišel velmi osvěžující. Co už tolik osvěžující není, je klasický vývoj alias nechceme se, chceme se, dáme se dohromady, něco/někdo nám do toho hodí vidle, pauza/rozchod a happy end. Tohle snad ani nelze brát jako spoiler, to je prostě a jednoduše základní a velmi častá osnova moderních romancí.

„Dělat si naději není špatné rozhodnutí. Když se vzdáme naděje, co nám zbyde?“

„Vibrátory.“

Odhlédnu-li od této nikterak originální kostry, jsem v podstatě spokojená. A kdo má rád knihy od Lauren Layne nebo Julie Caplin, mohl by být taky. Oproti oběma zmíněným přidala Kristen Callihan i erotiku. Nerozpitvává ji nijak dramaticky, avšak přítomna je. Lauren Layne je podobná pohodovostí, lehkostí a jemností. S Julii Caplin si potom mohou podat ruce co se týče autentického popisování jídel, chutí a vůní.

Pokud vás zajímá, zda musíte před Sladkým nepřítelem číst i zmiňovaného Drahého nepřítele, pak je má odpověď: Ne. Oficiálně nejsou knihy vedené jako série. Časově na sebe sice navazují, ovšem Macon a Delila se zde pouze okrajově mihnou a znalost pozadí jejich vztahu není podstatná. Nicméně nevylučuji, že vás zaujmou a budete chtít znát podrobnosti. To už je čistě na vás. Za sebe přidávám Sladkému nepříteli půl hvězdy nahoru a doufám, že se v dalším příběhu setkáme s některou vedlejších z postav. Tip bych měla a potenciál tu rozhodně je.

Vydání: listopad 2022 (rok vydání originálu 2021)

Počet stran: 408

Překlad: Zuzana Ľalíková

Protože horlivě podporuji nakupování knih přímo u vydavatelů, tady máte odkaz na eshop Baronetu, kde můžete pořídit jak ebook, tak klasickou knihu za výhodnější cenu!