pondělí 3. prosince 2018

Advent 2018 - FanFiction - Noční můry I.


Co myslíte, zkusíme to? Vrátit se na chvíli k Harry Potter fandomu? Zavzpomínat na naše staré známé a vyvézt jim pár kulišáren na téma noční můry? Pár už jich těžké sny mělo, připomeňme si je:


Ani nebudu vytvářet samostatnou rubriku a vše najdete v Nočních můrách, protože první dílek byl rozepsaný dlouho, dlouho, předlouho a stále nemám všechny čtyři. Už je znát, že jsem dlouho povídku nepsala, tak snad se budete bavit i tak ♥



párování: není v plánu

počet kapitol: těžko říct, odhadem min 10 (vznikly zatím čtyři, odkazy výše, teď bych ráda přidala další čtyři, tak uvidíme)
počet slov: netuším :D
rating: prozatím v plánu není
shrnutí: Známe je všichni. Či je tu někdo, kdo nikdy žádnou neměl? Ten pocit, když se uprostřed spánku z ničeho nic probudíte, studený pot na zádech, čele nebo zátylku… buď si příčinu pamatujete, nebo nikoli, ale vyděšený nepříjemný pocit zůstává. Máte chuť rozsvítit a spát s otevřenýma očima. Bojíte se znovu upadnout do snů… A přesně takové pocity budou zažívat i postavy ze světa HP. Co myslíte, čeho se která z nich nejvíc bojí? Co bude příčinou jejich probuzení se hrůzou? Bude někdo ušetřen?




Může se stát, že se někdo bude opakovat. Uvidíme, co múza vyvede. Zatím mám z toho návratu trochu obavy. Aby to bylo vtipné, vážné, čitelné, s hlavou a patou… Tak uvidíme. Pusťme se do prvního adventního dílku. Ať se vám líbí!

Edit: nakonec vše dopadlo tak, že obětí nočních můr se stal jediný kouzelník. Tipnete, než se prokliknete dál, koho jsem potrápila?

Měl za sebou příšerný den. Jestli někdy litoval toho, kým je, pak to bylo v těchto dnech. Samé obhajování, vysvětlování, skoro až podlézání. On je Lucius Malfoy! Lidé, pardon kouzelníci, mají podlézat jemu. Oni se před ním mají obhajovat, doprošovat se. Vtírat se do jeho přízně a ne naopak. Přemýšlel, jak daleko je konec. Ne zda přijde, či nikoli, ale kdy a jakou roli v něm sehraje a zda bude úspěšný. Ano, v soukromí a naprosto potichu občas zapochyboval. Jestli však tato informace opustí místnost, Merlin nám/vám pomáhej!

Čím dál častěji se přistihl při myšlence, že by zmiňovaný konec uvítal spíš dříve. Unavený ulehl do postele, aby z ní ráno ještě unavenější vstal. Zavíral a znovu otevíral oči, zhluboka dýchal a pokoušel se přivolat spánek. Proč si nezval lektvar? Protože někdo jako on se nesníží k něčemu tak podřadnému, jako je lektvar na spaní! A ač měl sem tam černé myšlenky, jeho tělo pro něj bylo chrám. Pomalu nechal spadnout oční víčka, a když je otevřel, zíral na tmavý strop. Přestal počítat, kolikrát se to opakovalo. Najednou začínal mít pocit, že se interval mezi těmi dvěma úkony prodlužuje a pak… z ničeho nic… tma… a najednou… světlo. Ostré, bílé. Zmizel černý strop a tma, která ho obklopovala. Slyšel tekoucí vodu. Těžké kroky na dlážděné podlaze. Chtěl se otočit, ale nemohl. Nebyl toho schopen. Mohl jen koukat nahoru. Nedokázal pohnout hlavou, promluvit, vydat jakýkoli zvuk.

Jen ležel, pozoroval a poslouchal. Nalevo bouchly dveře. Pak se ozval dosti zvláštní…Lucius by zalapal po dechu, kdyby toho byl schopen. Jenže nebyl. Považoval to za halucinaci, jenže odvedle to zaznělo znovu. Co? Prdnutí. Žblunkutí a ještě jednou. Ano, říkal si - v duchu! -  že Nebelvírští mají nejspíš v hlavách nas*áno, jenže nic nedávalo smysl. Proč tu leží na podlaze neschopen čehokoli a musí poslouchat, jak někdo za tenkou zídkou vykonává osobní potřebu? Jak se ze své postele dostal na toaletu, navíc rozhodně ne v Bradavicích. Tam na žádném z míst nenajdete čistě bílé sterilní dlaždičky a bodavé bílé světlo. Neexistovalo. Světla v Bradavicích jsou teplá. Hřejivá. Někde i nepatrně tlumená. Proč ho napadlo srovnání s Bradicemi? Nějakou dobu se na tom místě nevyskytoval! Z myšlenek ho vytrhlo spláchnutí a další rána dveřmi. Kroky. Ne jedny, ale hned troje. “Ne, sem nejdu, fuj, raději to zkusím vedle,” promluvil mužský hlas. “Jo, to by šlo. Mnohem lepší.”

Zvuk rozepínajícího se zipu si rovněž nelze s ničím splést. K Luciusovu zděšení se v jeho zorném poli objevila chlupatá… obří… nahá… mužská… zadnice… nebezpečně se blížila, až měl pocit, že cítí dotek těch odporných chlupů na svém nose… z ničeho nic ho hlas poslech. Zařval z plných plic a prudce máchal rukama kolem hlavy a zejména před obličejem. Shodil těžký polštář, který ho začínal dusit, posadil se na posteli a zrychleně dýchal. Prsty si prohrábl hrůzou zpocené vlasy, nahmatal hůlku a rázným mávnutím rozsvítil všechny svíce v pokoji. Bylo mu jasné, že dnes už rozhodně neusne!

2 komentáře:

  1. Supééér, tohle mi moc chybělo! :) Záchodová noční můra Luciuse je boží :D.

    OdpovědětSmazat

Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)