Můj dementní deníček II.

Pokračujeme v boji - nevzdáváme se!

Posledně jsme si na úvod a zahřátí řekli, co se stalo, že k této situaci došlo. A dnes se podíváme na zoubek pomůckám, které se vám v péči o osobu v tomto (či jiném stavu) mohou hodit. Čistě z praktického hlediska - se selským rozumem. S něčím jsem se setkala už při péči o mamku (náš boj s rakovinou) a něco je pro mě nové. Takže - jdeme na to!

Přemýšlím, jak článek pojmeme, neb modří už vědí, jak celá situace dopadne, ale to si dáme v příštím díle. A my si místo okecávání zkusíme udělat nákupní seznam:

1. rukavice - nenapadá vás, na co budou potřeba, když se staráte o někoho z nejbližších? Věřte mi, jak u mamky, tak u babičky jsem je užila, přestože jsem se ze začátku domnívala, že to dám bez nich. Nakonec přišly vhod. Zaprvé z hlediska hygienického a zadruhé čistě praktického. Nejvíce se mi osvědčily rukavice latexové, pudrované, balené po 100 kusech. Koupíte v různých lékárenských eshopech. Bývají i v akci a cena se potom pohybuje i pod sto korun za balení.

2. vlhčené ubrousky - upřímně, můžete šetřit životní prostředí a spoléhat se na starou dobrou žínku, kterou budete prát (nebo se dají pořídit jednorázové), případně existuje cosi jménem perlan - netkaná textílie z přírodních materiálů, která má být šetrnější, a používá se v kombinaci s mycími emulzemi, olejíčky nebo obyčejnou vodou. Upřímně - co do praktičnosti a rychlosti se mi nejvíc osvědčily obyčejné ubrousky Babylove (značka drogerií DM). Pokud je kupujete ve větším množství, vyjdou opravdu levně.

3. suchý šampon - váš nejlepší přítel! Myslíte, že přeháním? Zkuste si představit, že máte jednou týdně mít hlavu někomu, kdo nezvládne sedět. I ve dvou lidech je to operace a dřina neskutečná, proto nastříkat do vlasů právě suchý šampon, nechat chvíli působit a jemně vyčesat je úleva neskutečná. Pokud se "pacient" nepotí, může vám ušetřit celkem dost nervů. U nás potom vycházelo mytí hlavy na jednou za tři týdny místo jednou každý týden a věřte mi, že každá "úspora" sil a energie vás i ošetřovaného se počítá.

4. antibakteriální gel - položka číslo čtyři je spíš pocitová než nezbytná. Můžete si umýt ruce dezinfekčním mýdlem a mělo by to stačit. Nicméně po některých úkonech jsem si připadala špinavá, i když jsem měla rukavice a pořádně se umyla. Gel byl pak něco jako antidepresivum. Vysušuje ruce, jeho časté a pravidelné používání nejspíš nebude úplně fajne, ale pro vás je v tu chvíli prioritou vaše psychika a ta říká: namaž si ruce!

5. osvěžovače všeho druhu - upřímně - i pří vší snaze o čistotu, hygienu, přiměřené větrání, čisté povlečení i oblečení se nevyhnete zápachu. Ať už se bavíme o koši s plenami nebo o samotném člověku. Ulpí vám v nose a budete ho cítit i mimo domov. Je to opět hra vašeho podvědomí (podobně jako u položky seznamu číslo čtyři). Na pomoc vám potom přijdou právě osvěžovače. Hodně šikovný je z DM Drogerie Osvěžovač do odpadkového koše. Stojí 24,90 - nalepit se dá na stěnu koše, víko, do komory, kde je odpaďák, klidně na zeď. Vydrží vonět dlouho a intenzivně a skutečně přebije i silný zápach.

6. pleny - velké téma. Jsou diagnózy, při kterých vám je může napsat lékař. Rozhodně se nebojte optat, každá ušetřená koruna se hodí, i když máte vyřízený příspěvek na péči (koho by to zajímalo, mohu se někdy příště rozepsat i o něm). Druhů je několik a vše závisí na tom, jak mobilní je ten, koho přebalujete. Mně se jak u mamky, tak u babičky, které byly obě "ležáci", ale do poslední chvíle jakž takž schopné zvednou pánev nebo s pomocí otočit na bok, osvědčily pleny, které se navlékají jako spodní kalhotky. Při sundavání se potom boky dají roztrhnout a putují do koše. Největší úskalí u plen, se kterým jsem se setkala, je jejich počet. Nečekejte od zdravotní pojišťovny kdovíjakou vstřícnost. My měli podle tabulek přiděleno 2,67 pleny na den! Upřímně i při vší snaze jsem se jen málokdy dostala pod tři kousky denně.

7. mix - existuje celá řada vychytávek a věcí, které vám mohou usnadnit péči, a je na vašem zvážení, zda se  pro ně rozhodnete či nikoli. Hlavní "investicí" je nemocniční postel. Vygůglíte pod názvem polohovací lůžko, ideálně elektrické. U mamky jsme ho měli půjčené z hospicu (pronajaté). Opět - jsou diagnózy, kdy vám přispívá pojišťovna i na toto vybavení, případně sociálka a řeší se to v závislosti na příspěvek na péči na příslušném odboru Úřadu práce (mamka měla poslední stádium rakoviny). U babičky jsme zvažovali, že ji pořídíme - dají se najít použité repasované s cenou kolem 11 000,- a ušetří vám dřinu zejména při polohování, aby nevznikaly proleženiny, ale i při péči a zejména co do bezpečnosti. Postel má (stejně jako ta nemocniční) zábrany na bocích a člověk potom nemůže spadnout. Plus si můžete nastavit výšku a ulevit tak svým zádům.

Další praktická položka je gumové prostěradlo. Zapomeňte na různé nepropustné podložky, které se dávají pod prostěradlo. Shrnou se, krabatí se, dělají neplechu. Ano, pomoci vám mohou inkontinenční podložky, které dáváte nahoru na prostěradlo (podobají se jednorázovým přebalovacím podložkám pro mrňata), ale ty v případě větší nehody neochrání matraci. Gumové prostěradlo (nepropustné prostěradlo) ji ochrání a zaručí vám, že se vše dá lépe vyčistit a není nutné měnit matraci a zápasit s další velkou překážkou. Omlouvám se za neustálé opakování slov podložka a matrace, tohle nešlo popsat nějak sofistikovaně.

Ono se to nezdá, ale je toho ranec. Určitě jsem na něco zapomněla nebo se o jiném zbytečně rozepsala. Snad jsem vás neunudila k smrti. Ale říkám si, stejně jako u prvního dílu, že když jsem hledala já a pátrala po radách a tipech a moc jich nebylo, tak má smysl podobný článek sepsat.

Případné otázky klidně pište do komentářů. Plán je takový, že díl číslo tři bude o tom, jak přežít nonstop péči o osobu blízkou po psychické stránce aneb co pomáhalo a zachraňovalo mě.