knihovna - R. van Dyken: Zlomená

Třetí díl série je tu!

Jupí – bude závěr! Já, zarytý zastánce jednorázovek (knižních!), jsem se zcela dobrovolně uvrtala do série o třech dílech a navíc o vysokoškolácích! Co mě to popadlo a jak to dopadlo? První díl Zničená představoval seznámení s autorkou a odcházel s velmi uspokojivou čtyřkou. Druhý díl Zatracený už mě trochu rotoval a strhla jsem mu půl hvězdy. S menšími rozpaky tedy pojďme na poslední příběh!

Utíkala jsem sama před sebou, ale jediné, čeho jsem docílila, je, že jsem byla o krok napřed před svou minulostí. Snažila jsem se začít znovu – s novým jménem, novou totožností. Ale nemůžete změnit svou duši. Nový začátek na vysoké byl přesně to, co jsem potřebovala. Chvíli to dokonce fungovalo. Byla jsem pařmenka, sebevědomá holka, co nezkazí žádnou legraci, ale všechno to byla jen přetvářka. Když mě kluci líbali, cítila jsem bolest. Když se mě dotkli, byla jsem vyděšená. Hluboko uvnitř chce být každá dívka Kráska a najít někoho, pro koho bude tou jedinou na světě. Jenže pravdou je, že to já jsem Zvíře. A i když jsem zoufale toužila po vykoupení, ani na okamžik mě nenapadlo, že by se mi ho někdy mohlo dostat. Dokud nevstoupil do mého života on.  

Na Zlomenou mě namlsala již ochutnávka v díle předchozím. Má zvědavost byla našponovaná na maximum, ale nejprve si shrňme základní fakta a klíčová slova: vysokoškoláci, trauma, tajemství z minulosti, profesor vs. studentka a síla přátelství.

Pokud čekáte knihu, kde se pozornost věnuje výlučně ústřednímu páru, nikdo další se kolem nemrcasí a omáčka okolo je spíš nutný přídavek než nezbytnost, tady budete překvapení. A možná i špetku rozladění. Velkou roli hrají postavy z předchozích částí a upřímně, ta provázanost mi často trochu lezla na nervy. Občas mi Gabe a Wes přišli jako solidní rušivé elementy, které bych s velkou chutí vystřelila… kamkoli. Hlavně, aby dali na pár stránek, klidně i celou kapitolu, pokoj!

„…„Nebude to snadné,“ zašeptal jsem. „Pustit si tě k tělu.“

„Nebude to snadné,“ zopakovala. „Držet si tě od těla.“…“

Co do zápletky, propracovanosti, zamotanosti a promyšlenosti je Zlomená rozhodně z celé série nejlepší. Zároveň na mě však dopadala jakási tíseň. Přišlo mi, že ač má Rachel van Dyken skvělou myšlenku, dialogy i chemii mezi postavami, píše zbytek tak nudným způsobem, až mám chuť přeskakovat odstavce a knihu odfláknout. Navzdory mé zvědavosti mě nedokázala vtáhnout takovým způsobem, jakým to jiní autoři umí na jedničku s hvězdičkou.

Mohlo za to vedro? Autorčin styl? Moje únava? Na to vám neumím racionálně odpovědět. Opět se mávalo velkými penězi a extrémně ochranitelskými pudy. Stejně tak probíhalo jiskření, romantika, žádnou přepálenou žhavou a detailní erotiku nečekejte. V podstatě vyjma pocitů (a nadbytku „hlavních“ postav), které na mě při čtení dopadaly, nenacházím výrazné nedostatky.

Psychologie nebo vůbec charaktery a vykreslení postav je v rámci žánru naprosto v pořádku. Lisa neměla chybu a rozhodně splňovala to, co si od děvčete v jejím věku a při daných zkušenostech představuji. Kdybych se skutečně měla snažit něco vytknout, pak bych musela přiznat následující: Trochu problém jsem měla s Tristanem, který se choval zvláštně, nelogicky, přepnul tak nějak nepřirozeně. Neumím to vysvětlit, ale vadilo mi, že nebyl víc… temný a takřka hned se z něj stal zamilovaný princ na bílém oři… totiž ve Ferrari. Bez spoilerů se to docela špatně vysvětluje.

„…„Ten chlap je upjatej, jako kdyby měl v zadku vraženou násadu od koštěte.“ Gabe zaklonil hlavu a zasmál se.

„A ještě jednou díky za chutné představy k večeři,“ poznamenal Wes a pokynul Gabeovi. „Fakt, kámo, díky za to.“…“

A bože… závěr… Nesnáším, když se autor snaží vše uspěchat a skoro si užene zápal plic, jak rychle utíká k epilogu či závěrečné tečce. Pověsit za uši do průvanu, když nádherně rozehranou scénu scukne, místo aby se v ní pořádně vyřádil či vyřádila, v tomto konkrétním případě. Takhle mrhat potenciálem by mělo být trestné. Nebo minimálně pokutovatelné.

Takže mi z toho všeho vychází, že Zlomená mě sice nijak zvlášť neohromila, místy mě naopak celkem solidně rozčilovala (zejména vinou Tristana a přicmrndávačů Wese s Gabem), nicméně není špatná. Já osobně, i přes milovanou zápletku profesor/studentka dost bojuji s touto věkovou kategorií. Přece jen mi za rohem číhá čtyřicítka a dvacátníci prostě a jednoduše nejsou má oblíbená skupina. Avšak tím nevylučuji, že to s nimi v budoucnu zase nezkusím. Znáte mě, jsem nezmar, možná i špetku masochista.

Mám-li hodnotit číselně, dostane Rachel van Dyken za dnešní knihu tři a půl. Příběh vystavěla a rozehrála výborně, nejsou tu hluchá místa, dialogy mají spád, sem tam padne i nějaká ta prima hláška či vtip, na slzy to tady úplně není, ale párkrát vám zatrne obavami. Prim stále hraje díl číslo jedna, který byl rozhodně nejsilnější a nejkvalitnější, a tím bych to uzavřela.

PS: Ještě si neodpustím - obal má tento díl nej ze všech tří, protože chlap v kvádru - rozumíme si, doufám, dámy!♥

Rok vydání: 2021 (rok vydání originálu 2014)

Počet stran: 320

Série: Zatracení – třetí díl ze tří

Překlad:  Zuzana Řeháková (poznámka – pokud máte oblíbeného překladatele či překladatelku, na webových stránkách Baronetu máte možnost snadno a rychle si zobrazit knihy právě podle tohoto kriteria!)

Protože horlivě podporuji nakupování knih přímo u vydavatelů, tady máte odkaz na eshop Baronetu, kde můžete pořídit jak ebook, tak klasickou knihu za výhodnější cenu!