Interview se Snapem - díl 25.

Pamatujete, jaký bod ze slibu zůstal nerozebrán? Severusovi i Hermioně se podařilo přijít na to, jak je všechny obejít. Tedy skoro všechny. Zůstal poslední, který našeho profesora v černém trápí nejvíc. Podaří se jim najít východisko i v tomto případě? 

párování: Severus Snape/Hermiona Grangerová - Snamionka

počet kapitol: 26

počet slov: bude doplněno, jakmile dokončím ;-)

betace: Wixie 

rating: ano, konkrétně na kapitoly s číslem 18-20

shrnutí: Hermiona Grangerová klesla poměrně hluboko. Šlo by to i níž, ale zatím se drží. Jak to dopadne, když se kvůli práci setká se Severusem Snapem, aby nakonec zjistila, že pomoc člověk najde tam, kde ji nejméně čeká? O dalším ani nemluvě...

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.

***část dvacátá pátá***

Když po formálním naplnění manželství, ano, tím se rozumí sex, Hermiona usnula, ležel Severus na boku, vdechoval vůni své novomanželky a rekapituloval den. Měl by spát. Unavený byl, fyzicky i psychicky, jenže jeho mozek ne a ne vypnout. Touhle dobou mohl být v Azkabanu. A měl by tam být. Zasloužil si to. Hermiona ho možná viděla jako hrdinu, ale on sebe ne. Zklamal. Selhal. Pohořel. Neuspěl. Označte to jakkoli. Měl zemřít… tehdy po útoku Voldemorta a Nagini. Jeho život by tak měl adekvátní završení i načasování bylo perfektní. Ovšem osud se mu vysmál do tváře a on přežil. A dnes se to stalo znovu. Nevyhnutelnou katastrofu a pomyslnou smrt číslo dva odvrátila žena… žena, o kterou v počátcích vůbec nestál. I když… on o ni svým způsobem stál. Bavilo ho provokovat ji, přivádět k šílenství, být hrubý, sprostý, vulgární… klidně by ji ohnul o pracovní stůl, kdyby byla svolná. Ona s ním místo toho bojovala. Nezalekla se, neutekla… naopak - postavila se mu. Políbil ji do vlasů, zavřel oči a pokoušel se usnout.

“Přemýšlíš moc nahlas,” otočila se na záda a usmála se do tmy. Na chvíli usnula, ale podvědomě poznala, že Severus zabrat nemůže. Stále se užíral. Přestože se snažil, aby to na něm nepoznala, nebyla hloupá.

“Drzá Nebelvírko,” ušklíbl se, ale jen symbolicky. Jízlivost jde špatně, když ležíte nahatý se stejně nahatou ženou pod peřinou, v místnosti je cítit sex a vy máte navíc hlavu plnou nežádoucích myšlenek a výčitek.

“Umanutý Zmijozeli,” oplatila mu. “Co tě trápí? Možná jsem tě měla víc unavit,” dodala a přitulila se těsněji k jeho nahému tělu. V dámských časopisech by coby model zřejmě neobstál, ale ona byla spokojená. Možná nebyl svalnatý, opálený a všude hladce vyholený, byl však její a na tom jediném záleželo.

“Jednoho dne budeš litovat,” řekl s takřka hmatatelným smutkem. Tížilo ho to a táhlo ke dnu. Byť v její náruči na pár vzácných okamžiků zapomněl, teď na něj znovu všechny ty úvahy dolehly.

“Čeho?” zeptala se nechápavě.  I když… svým způsobem tušila, kam svými slovy míří.

“Života se mnou. Hermiono, copak ti to nedochází?” zavrtěl hlavou. Pochybnosti mu prostě nechtěly dát pokoj! “Až do konce života budeme jen já a ty. Tady,” lehl si na záda a zamrkal do tmy. Nehodlal se tu rozbrečet. Chlapi nebrečí! A Severus Snape už vůbec ne! A jestli někdy ano, tak mu zaručeně něco spadlo do oka nebo má zánět!

“Víš, jsi sice Zmijozel, ale občas si nevidíš ani na špičku nosu. Ta nadutá ženská v blankytně modré, mimochodem, ta barva mi nesmí už nikdy na oči, pronesla a teď cituji: Z vašeho manželství nevzejdou žádní potomci,” zopakovala Hermiona to, co Severuse užíralo nejvíc. “Jenže ona jaksi zapomněla, že aby do rodiny přišlo dítě, nemusím být nutně těhotná,” políbila Severuse na nahou hruď. “Chápeš? Můžeme se ku příkladu stát pěstouny. Slib, který nás donutila složit, tím neporušíme. Technicky vzato by to malé nebylo naše. Ani prakticky, ale pocitově? Je to varianta, o které si můžeme promluvit, až přijde ten správný čas. Víš, kolik dětí je v sirotčincích nebo dětských domovech? Určitě najdeme minimálně jeden, který bude ochotný s námi nejen mluvit, ale zároveň nám i dovolí si alespoň jedno dítko osvojit,” vysvětlila svému manželovi, že není nejmenší důvod, proč by měla svého rozhodnutí litovat tak, jak si to myslel on. “Došla ti slova?” pohladila ho po břiše, když několik minut mlčel. Zřejmě to potřeboval vstřebat. Hermionu přepadly obavy. Co když je tohle něco, s čím se nesmíří pro změnu Severus? Muži většinou chtějí vlastní dítě a ne třeba i dvou nebo tříleté a navíc cizí. Takové dítě zpravidla odmítnou vychovávat nebo se k němu chovají odmítavě, nepřátelsky, možná ho i týrají.  Srdce jí začalo bušit jako zběsilé. Mohl by tohle být Severusův případ? V téhle rovině si netroufala nic odhadnout a začínala mít obavy.

“Abych se přiznal zcela upřímně, tak ano,“a že měl vždycky, co říct. Tentokrát mu však vyrazila dech, vzala vítr z plachet… výrazů je pro to spousta. „Snažil jsem se nad tím přemýšlet a k ničemu kloudnému jsem nedospěl. Ovšem všetečná slečna Grangerová mě znovu ohromila,” přiznal s neskrývaným úžasem.

“Paní Snapeová,” opravila ho jemně. Právě jí spadl obrovský kámen ze srdce. “Víš, čistě teoreticky si myslím, že teď si nějakou dobu vystačíme sami dva,” pousmál se a sedla si obkročmo na Severuse.

“Vím, že to jednou použiješ proti mně…” přejel jí prsty po stehnech, “ale líbí se mi, jak přemýšlíš,” nasměroval ji… však vy víte kam a jak.

“Dobré vědět,” zasmála se. Bylo znát, že je mezi nimi z ničeho nic úplně jiné ovzduší. Najednou už jejich budoucnost nevypadala černě. Jediná černá v jejich životě bude povlečení v Severusově posteli a jeho hábity. “Docela ráda bych viděla výraz té ženské, až zjistí, že jsme její rádoby striktní podmínky dokázali všechny obejít,” vyprskla Hermiona smíchy.

“Drahá, já chci v tuhle chvíli vidět něco úplně jiného,” přitáhl si ji k sobě a konečně svou ženu umlčel. Ne definitivně, vy rýpalové, nýbrž polibkem!