Český ilustrátor Petr Horáček je u nás doma velmi oblíbený. Přestože cácorka už nastoupila do třetí třídy, stále jeho tituly vyhledáváme. Ony totiž pohladí po duši a přimějí k zamyšlení i dospělého.
Je jedno, jaký rok máte uvedený na rodném listě. Dvě věci jsou jisté: ztrácet ponožky budete v pěti letech stejně jako v padesáti. A to stejné platí pro jedinečné ilustrace Petra Horáčka a jeho nápady. Ne, že ho budete ztrácet, ale že si jeho tvorbu zamilujete v jakémkoli věku. Na nejnovější kousek se pojďme společně podívat právě dnes:
I když by se mohlo zdát, že je cácorka v osmi letech na v podstatě jednoduché příběhy Petra Horáčka doprovázené velkoformátovými osobitými ilustracemi už moc velká, opak je pravdou. Užívám si je totiž i já a to je mi čerstvě čtyřicet. Pojďme společně prozkoumat nejnovější titul, který právě vyšel v nakladatelství Portál:
Má vůbec ještě smysl vysvětlovat, že knihy od Petra Horáčka jsou naše srdcovka? Přišel další kousek do sbírky!
Co na tom, že cácorka už je prvňáček a mohlo by se zdát, že pro ni Motýlek motýl není a je na něj velká. To je, moji milí, velký omyl! Pojďme si o tom říct něco víc:
Petr Horáček přichází se svou další novinkou pod křídly nakladatelství Portál. Typické znaky? Celoplošné ilustrace, stručný příběh, minimum textu. Bude to stačit, aby zaujal rodiče? A co na to čtenář – v našem případě předškolák?
Vzpomínáte na leporelo Do pelíšku od Petra Horáčka? Máme tady další krásný kousek pro knihomoly v plenkách (i trošku starší). Předchozí knížka nejen do postýlky obsahovala výřezy, průřezy a interaktivní hračičku na závěr. Kdopak tu spí? na to jde trošku jinak.
Neptám se vás poprvé. Mezi ty naše se rozhodně zařadil Petr Horáček. Jeho styl lahodí mému oku a představuje balzám. Je jemný, realistický, přesto měkký a hřejivý. Ano, popisovat obrázky mi vážně nejde, nicméně přejděme k jádru věci – knihy:
Petr Horáček se u nás doma neobjevuje poprvé a mám takový pocit, že ani naposledy! Ilustroval například knihu od Joyce Dunbar Pan Baf, sám si potom (mimo jiných) vystřihl Nejkrásnější místo na světě nebo stejně poeticky krásnou Husu Lízu a vánoční hvězdu. Směle tedy vyrazme na setkání se slonem – á propos – měli jste v dětství imaginárního kamaráda?
Máte domácího mazlíčka? A dostává pod stromek dárky? Přilepšujete těm hospodářským nebo do krmelce v lese? Víte, co tam patří nebo nepatří? Tak ani na jedno vám dnešní kniha odpověď nedá, nicméně zvířátka v ní rozhodně nechybí!
Na youtube se podobným titulkům říká, alespoň mám ten dojem, „klikbajt“.
Správně psáno clickbait – poutavý titulek, který nutí čtenáře na něj kliknout.
A jak vás jistě správně napadá: Po otevření článku, se žádná senzace rozhodně
nekoná. Tak uvidíme, jestli jsem i já dnes zvolila zavádějící upoutávku, lomeno
kachnu, či nikoli…
