Konečně je na světě druhý díl série Záhady Veronicy Speedwell! V originále vyšel letos dokonce díl s číslem deset. Přestože předchozí kniha, Podivný počátek, měla uspokojivý konec, těšila jsem se na pokračování!
Anebo taky ne. Všem je nám totiž jasné, že nás čeká utrpení v podobě otevřeného konce a další čekačka na pokračování. Protože tak to prostě a jednoduše u T. M. Fraizer je.
Pro autorské duo Greer Hendricks a Sarah Pekkanen to bude rozhodně platit. Spolupráce těchto dvou dam totiž nese velmi šťavnaté ovoce. Dnes pro vás mám tip na výborný psychologický thriller!
Loni v lednu jsem v recenzi na třetí díl série King – Psanec – remcala, že T. M. Fraizer je pěkná potvora co se týče závěrů knih a že čekání na překlad pokračování je masakr. Vyvrhel nebyl v připravovaných a o to větší překvapení bylo, když se vyloupl na svět. Budu zase remcat?
Zákulisí života slavných a nejen rockových či metalových kapel je opředeno nejedním mýtem. Alkohol teče proudem, pod váhou drog se prohýbají stoly, všude plno sexu, nahoty a kde čeho dalšího. Jaká je pravda? Nevíme. Ovšem teorií máme bezpočet. A jednu z takových nám servíruje i Olivia Cunnig.
Zaprvé mám doma sedmiletou cácorkou, zadruhé často představují skvělý balzám po dlouhém a náročném dni. Neustále si tak rozšiřuji obzory a hledám nové a nové kousky. Dnes se opět zaměříme na emoce a konkrétně strach, který pro děti představuje velkou výzvu a časté téma. Tím pádem je příhodné mít po ruce vhodné pomocníky. Bude mezi ně patřit i Veverčák a jeho přátelé?
Přistála nám tu další kráska pro děti ze zvířecí říše. Tentokrát s možnou přidanou informační hodnotou. Sama jsem zvědavá, jak na to autorky půjdou. A oč se vlastně jedná? To se dozvíte v recenzi:
Dnes si něžné květinky dají pohov. Nakladatelství Ocelot konečně vydalo další díl série King a kdo má chuť na něco ostřejšího, je tady naprosto správně. Psanec se drží v duchu předchozích knih a já vám rovnou prásknu, že pokud jste Kinga a Tyrana ještě nečetli, Psancem nezačínejte. Bude vám chybět základní linka a souvislosti, což by byla ohromná škoda!
Neznámá autorka a ne příliš často čtený žánr. Co z toho vzejde? A co mě nalákalo? Anotace, obal a příslib hororového nádechu. Plus skutečnost, že by mělo jít o standalone čili jednorázovku aneb žádné čekání na další díly a série roztahaná na x let bez jistoty dokončení. Jeví se to jako slibný start, což?
A to je mi zase bichlička! Pátý díl série Strážce ztracených měst přišel dřív, než bychom se všichni nadáli. A pokud tuto fantasy sérii neznáte, tak neváhejte. Tedy za předpokladu, že máte rádi elfy, magii, kouzelné tvory, dobrodružství a náctileté hlavní hrdiny (samozřejmě jsou tam i dospěláci, ale coby vedlejší postavy). Avšak nečekejte žádné pošetilé mávání hůlkou nebo tak. Ne, tady je to jiné, neotřelé, pekelně čtivé, sakra návykové a ta knížka je taky vražedně těžká! Anotace:
Nebudu zastírat, že ke knihám, které mi nutí pozitivní myšlení a vyvolávají dojem, že po jejich přečtení budu s*át duhu a šířit kolem sebe mír a lásku, jsem notně skeptická. Vím, řekla jsem to hodně přehnaně, nicméně to zcela jasně a výmluvně vyjadřuje můj postoj. Přesto se do nich neustále pouštím, bez ohledu na nakladatelství. Proč (si) to dělám?
Odpustím si své obvyklé remcání, že fantasy vlastně nečtu. Proč? Protože je to ptákovina. Čtu všechno. Žánr nerozhoduje. V loňském roce jsem lítala z jedné oblasti do druhé a bylo to velmi osvěžující počínání. Jistě, mám své základní tábory, do kterých se ráda a opakovaně vracím. Avšak zaujme-li mě téma, nápad či obálka, slupnu prakticky cokoli. Dnešní kniha voní příslibem i notnou dávkou opatrnosti. Přece jen jde o čtvrtý díl a laťka je proklatě vysoko!
Co dělat, když vás zaujme obálka a anotace nezní úplně marně? No přece neváhat a do knihy se pustit! Co chtít víc? S autorkou Chevy Stevens už zkušenost mám. Napsala thriller Nenechám tě odejít, který rovněž vydal Ocelot. Chválila jsem, seč mi síly stačily, takže jsem sama zvědavá, co Temné cesty přinesou.
Sekám to jak Baťa cvičky. Myslím knihy – pravda je, že jsou stále můj velký držák. Noci jsou dlouhý, režim máme naprosto příšerný. Školka zavřená… a jestli se v polovině dubna otevře, tak podle všeho pouze pro předškoláčky a tam jde cácorka až od září. Takže fofrem pryč od negativních myšlenek a hurá na výlet do světa fantazie!
Prkotina? Ani bych neřekla. Dnešní kousek má sice jednoslovný název (a
melancholicky krásný obal), ovšem její hodnocení se ukázalo natolik
komplikované, že jsem svůj názor musela nechat pár dní odležet. Stalo se vám
někdy, že vám kniha utkvěla v hlavě a bylo potřeba ji nějaký čas strávit?
Nebo film!
Proč jsem použila takové označení? Inu… očekávala jsem, že půjde o něco
neprvoplánového, zajímavého, poutavého a možná i špetka nostalgie či slza
dojetí by mohla ukápnout. Což?
Názorně se ukazuje, že nejedu jen v erotice. Totiž… pšt… já ji čtu, ale zpravidla to zjistíte jen za předpokladu, že mě sledujete na Goodreads.com nebo ČBDB.cz, neb ne všechny knihy, které mi projdou rukama (a hlavou) se ocitnou i na blogu. Mým stěžejním žánrem tedy budiž thriller a erotika s občasnými odbočkami podle příležitosti, chuti a materiálu. I tak jsem přišla k Strážci ztracených měst od nakladatelství Ocelot, které stále nemá webové stránky, nebo je minimálně nejsem schopná najít. A když už zmiňuji erotiku – kdy bude pokračování Kinga, vy zlobilové? No, nic, popojedeme k dnešní recenzi, co vy na to?
