.jpg)
Klára Smolíková má potenciál dokázat něco, o čem sní každý učitel dějepisu – vzbudit u dětí opravdový zájem o historii. V dnešní knize Jednooký se tři současní hrdinové – Zemek, Katka a Lišák – vydávají na neobvyklou hru po pražském Žižkově, která je zavede nejen do ulic této čtvrti, ale také zpátky do doby husitských válek 15. století.
Nejnovější dětská kniha Kláry Smolíkové přináší osvěžující pohled na mezilidské vztahy v městském prostředí. Příběh, rozdělený do přehledných kapitol a podkapitol, sleduje dobrodružství spojené s tajemným výtahem bez dveří, který se stává katalyzátorem pro rozvoj sousedských vztahů i přátelství. Jak u nás doma uspěl?
Jméno Klára Smolíková u mě nevidíte poprvé (např. Mluvíme v bublinách, Morčata v akci, Vesmírná zásilkovna, S Komenským do komiksu). A rovnou vám říkám, že ani naposledy. Dubánek a tajný vzkaz, kterého cácorka zařadila do svého prosincového čtení, rozhodně stojí za pozornost. Druháčči na naší základní škole mají za úkol každý den alespoň 10 minut číst. Vše poctivě zapisují a do výběru titulů jim, vyjma rodičů, zatím nikdo jiný nemluví. A my se teď bez dalších okolků společně vrhneme na dnešní recenzi:
Na několika titulech od Kláry Smolíkové jsme si v minulosti ukázali, že umí kombinovat komiks a text. Dnes si k tomu přidáme ještě něco dalšího a vznikne nám… Dubánek.
Kolikrát za týden proklínáme kvality a ceny za služby České pošty, Zásilkovny a dalších? Tak co si vyhrnout rukávy a spolu s malými knihomoly se vydat na dobrodružství? Protože jestli na Zemi máme v doručování chaos, tak si představte, jak by to vypadalo, kdyby zásilky putovaly i napříč vesmírem!
Prosím vás, ne, nehráblo mi. Jen mi přijde, že se tu nejčastěji objevují knihy pro mrňousky. Je to celkem logické, když mám doma pětiletou cácorku. Ale jsem ráda, když je záběr recenzí co nejširší. I proto mě baví střídat témata, žánry a podobně. Takže dnes tu máme – a cituji přímo z obálky – pracovní listy pro podporu čtenářské gramotnosti dětí staršího školního věku!
Jednoduše – vhodnou volbou knihy! Ano, tak málo stačí. Nahradit
učebnici… nebo lépe – ne nahradit, spíše doplnit (či ještě lépe vytvořit!)
zábavnější a zajímavější formou. Však sám Jan Amos propagoval heslo „škola
hrou“ a rozhodně by se jeho nápadem/podnětem měli učitelé řídit. Nejen dítka
zavalit fakty a úkoly, které jim často věci spíš znechutí, ale zapojit je i
interaktivně a probudit v nich zájem a nadšení!
