Petru Štarkovou znám zejména jako autorku publikací pro děti (např. Jak se dostat z maléru, Největší nemehlo pod sluncem, Můj brácha tornádo) či sci-fi sbírky povídek Seif. Proto jsem byla zvědavá, jaká bude její novinka Dej mi pokoj, která se na první pohled tváří velmi nenápadně a neurčitě.
Dnes tu pro vás sice nemám horkou novinku, nicméně to neznamená, že by kniha v mých rukou byla méně zajímavá nebo důležitá. Přijde mi normální poukázat i na kousky, které mají co nabídnout, přestože už jsou v oběhu více let. Jde totiž o nápad, poselství a účel. Zejména u této konkrétní publikace. O čem je a proč je důležitá?
…přestože se vám to může zdát přitažené za vlasy, je to skutečně tak. Mohou často pomoci otevřít oči a to nejen dětem, ale i nám – dospělým. Mnohokrát si ani neuvědomujeme, co děláme špatně, že se vůbec chyby dopouštíme. Nebo prostě jen tápeme, nejsme si jistí. A stejně je to s dětmi. Potkávají nové situace, nová dobrodružství, překážky, problémy a ještě je neumí tak úplně zpracovat. Edice Má to háček přináší knihy, které nám mohou podat pomocnou ruku v různých rodinných situacích. Nejsou samospasné, ale spolu s dětskými čtenáři můžeme vidět věci z jiné perspektivy.
Povídky jsou trochu nevděčný žánr… respektive forma. Jak to s nimi máte? Berete je jako ochutnávku tématu či autorovy tvorby nebo vás naopak rozčilují, protože jsou krátké a příběh tak nemá možnost se dostatečně rozvinout a zazářit? A co sci-fi? Já s ním koketuji jen občas a s povídkami rovněž. Uvidíme, čím nás (ne)překvapí Seif…
O výuce ve škole a její kvalitě si myslím své. Do žáků se pod tlakem hustí to, co v životě potřebovat nebudou. A to podstatné bývá často opomíjeno. Bifluje se zpaměti a zapomíná se nejen na „školu hrou“, ale rovněž i na praktičnost, názornost a zábavu. I proto miluji publikace od Portálu, které jsou skvělým vodítkem a doplněním toho, o čem bychom s dětmi měli mluvit alespoň doma a jak jim názorně ukázat a předat důležité věci a vědomosti.
