Podporovat potomky ve čtení občas znamená skřípat zuby nad výběrem. Ale je potřeba dát jim volnou ruku a podpořit je. Odmění se nám láskou ke knihám a chutí do čtení. U nás to tentokrát vyhráli jednorožci, což je třetí nejoblíbenější téma hned po Minecraftu a zvířatech všeho druhu.
Za dnešní kousek v naší domácí knihovničce může primárně časopis Čtyřlístek. Cácorka dostala pod stromeček roční předplatné a právě v rámci čtení komiksového měsíčníku jsme narazily na dvojici Morgavsa a Morgana. Protože mi komiks přijde jako skvělá alternativa k beletrii, které děti nemusí úplně propadnout, neváhala jsem ani minutu!
Z obálky, kterou vytvořil Jiří Dvorský, na mě jednoznačně dýchá boj dobra se zlem. A protože je snadné zaměnit kojota za vlka, tak snad i špetka pohádky O Červené karkulce. Nicméně to se jedná pouze o mateřskou deformaci. Owl Goingback přichází s osvěžujícím a velmi zajímavým prvkem. Nesází na zajetá klišé a rádoby standardy a vydává se cestou mytologie domorodých Američanů. A nemohl zvolit lépe! Je to nové, minimálně pro mě tedy rozhodně, osvěžující, neokoukané, neotřelé a neskutečně zajímavé.
Čarodějky malostranské se vrací potřetí a zřejmě i naposledy. Trilogie je kompletní. Vivat. Nu což, jásot je skutečně na místě. Rozhlédněte se pořádně, kolik je sérií, které se závěru nedočkají? Garantuji vám, že počítat budete dlouho.
A to je mi zase bichlička! Pátý díl série Strážce ztracených měst přišel dřív, než bychom se všichni nadáli. A pokud tuto fantasy sérii neznáte, tak neváhejte. Tedy za předpokladu, že máte rádi elfy, magii, kouzelné tvory, dobrodružství a náctileté hlavní hrdiny (samozřejmě jsou tam i dospěláci, ale coby vedlejší postavy). Avšak nečekejte žádné pošetilé mávání hůlkou nebo tak. Ne, tady je to jiné, neotřelé, pekelně čtivé, sakra návykové a ta knížka je taky vražedně těžká! Anotace:
Odpustím si své obvyklé remcání, že fantasy vlastně nečtu. Proč? Protože je to ptákovina. Čtu všechno. Žánr nerozhoduje. V loňském roce jsem lítala z jedné oblasti do druhé a bylo to velmi osvěžující počínání. Jistě, mám své základní tábory, do kterých se ráda a opakovaně vracím. Avšak zaujme-li mě téma, nápad či obálka, slupnu prakticky cokoli. Dnešní kniha voní příslibem i notnou dávkou opatrnosti. Přece jen jde o čtvrtý díl a laťka je proklatě vysoko!
Nakladatelství Epocha na to jde dobře. Zabalí knihu určenou primárně pro mládež do nádherné obálky s příjemným antistresovým povrchem, který ocení spíše dospělá část populace. Nekecám – kolikrát mám knihu na klíně a místo čtení úchylně přejíždím bříšky prstů po plastické obálce.
Sekám to jak Baťa cvičky. Myslím knihy – pravda je, že jsou stále můj velký držák. Noci jsou dlouhý, režim máme naprosto příšerný. Školka zavřená… a jestli se v polovině dubna otevře, tak podle všeho pouze pro předškoláčky a tam jde cácorka až od září. Takže fofrem pryč od negativních myšlenek a hurá na výlet do světa fantazie!
Názorně se ukazuje, že nejedu jen v erotice. Totiž… pšt… já ji čtu, ale zpravidla to zjistíte jen za předpokladu, že mě sledujete na Goodreads.com nebo ČBDB.cz, neb ne všechny knihy, které mi projdou rukama (a hlavou) se ocitnou i na blogu. Mým stěžejním žánrem tedy budiž thriller a erotika s občasnými odbočkami podle příležitosti, chuti a materiálu. I tak jsem přišla k Strážci ztracených měst od nakladatelství Ocelot, které stále nemá webové stránky, nebo je minimálně nejsem schopná najít. A když už zmiňuji erotiku – kdy bude pokračování Kinga, vy zlobilové? No, nic, popojedeme k dnešní recenzi, co vy na to?
