Občas už jsem klasických romancí přesycená a toužím po osvěžení. Série Barbaři z ledové planety představuje přesně něco takového. Modří svalnatí mimozemšťané s rohy, ocasy a výstupky na těch správných místech. Zní to lascivně? Rozhodně nejde o čtení pro puritány!
Když už se rozhodnu sáhnout po sci-fi žánru, chce to pádný důvod. A v duchu se modlím, aby mě autor neumlátil technikáliemi a já se neztratila pod tíhou údajů a faktů. Jak si povede Petr Rušeb s vítězným rukopisem prvního ročníku spisovatelského startovače pod taktovkou Knihy Dobrovský?
Změna je život. Klasické romance se vám přejedly a hledáte něco osvěžujícího, sladkého, svižného a také pikantního? Nová sci-fi romantická série od Ruby Dixon je přesně to pravé ořechové!
Mé třetí rande s Kazimírem Nezbedou bylo naprosto nevyhnutelné. A recenzovat bez spoilerů bude výzva jako hrom. V první řadě vám musím říct následující: Nezkoušejte žádné přeskakování. Trilogie Masomlejnek se musí číst tak, jak je napsána – Srab, Šelma a Alfa. Proč?
Míša Merglová a Martin Paytok se rozhodli, že své manželství podrobí těžké zkoušce a napíšou společně knihu! Co knihu, rovnou sérii pod názvem Vesmírní borci a já držím v ruce první díl – Planetární rachot. A že je to pořádná kráska.
Sci-fi romance fakt není něco, po čem bych běžně sáhla. Jenže přišla krize a bylo potřeba ji zažehnat a chytit zase čtecí slinu. Napsala jsem Janče, že potřebuji něco lechtivého (fajn, použila jsem doslova výraz písmenkové po*no), čtivého a vtipného… a přesně to jsem díky jejímu tipu dostala!
Není žádným tajemstvím, že první díl tohoto příběhu – Agent Samantha Parksová – mě oslovil, avšak nijak zvlášť neohromil. Šlo spíš o průměrnou akční záležitost s lehkým nádechem sci-fi. Proč jsem zatoužila číst pokračování? Inu, protože zvědavost je mrcha nenasytná!
Zuzana Strachotová pro mě není neznámá autorka. Už jsem měla tu čest s duologií Devět dní (Devět dní, Devět nocí), která mě velmi bavila, ač není postapo úplně můj primární žánr. Ale znáte mě, když mě něco zaujme – autor, anotace, obálka – je mi žánr naprosto putna a do knihy jdu. A tak si dneska dáme pro změnu sci-fi od české autorky!
Sci-fi není můj standardní žánr, ale už jsem zmínila několikrát, že jsem nevěrnice a ráda přebíhám sem a tam a vyzobávám si, co mě zaujme, tak proč ne. Nenápadná a prakticky nic neříkající obálka je doplněna o následující anotaci:
V první řadě je důležité si uvědomit, zda povídky čtete rádi. Ono je to s nimi trochu ošidné. Někdo je má rád coby lehké oťukání a seznámení se s autorem. Jiný prostě proto, že je slupne jako malinu a co jsme si, to jsme si. Pak je tu partička čtenářů, kteří povídkám úplně nehoví. Proč? Protože poskytují málo prostoru, aby se děj rozvinul a bylo z něj něco kloudného.
Povídky jsou trochu nevděčný žánr… respektive forma. Jak to s nimi máte? Berete je jako ochutnávku tématu či autorovy tvorby nebo vás naopak rozčilují, protože jsou krátké a příběh tak nemá možnost se dostatečně rozvinout a zazářit? A co sci-fi? Já s ním koketuji jen občas a s povídkami rovněž. Uvidíme, čím nás (ne)překvapí Seif…
