Honza Slívka nám autorsky zraje jako víno, takže mu odpustím i ten aprílový žertík s chystáním další lákavé knihy v mých oblíbených fialových barvičkách. I v Zombiekarnaci se však Jiří Arbe Miňovský notně vyřádil a já tu obálku jednoduše žeru. Barevně i nápaditě je bez přehánění úchvatná.
Kniha nese podtitul: Román z ženské věznice 50. let a jde o debut Elišky Pernické, který nás zavádí do temných časů politických procesů padesátých let. A i když jde o prvotinu s drobnými nedostatky, autorka dokázala vytvořit příběh, který čtenáře zasáhne svou znepokojivou realističností.
Samuel Drops se vrací a tentokrát je to ještě drsnější jízda než v prvním díle (Likvidátor). Po tom, co zlikvidoval živoucího boha a zachránil Celsior, by si člověk myslel, že si zaslouží alespoň chvilku oddechu. Ale to by Honza Slívka nesměl mít se svou postavou úplně jiné plány!
Existují témata, která jsou černá, až temná, sama o sobě a nečte se o nich s lehkostí. Albrecht Smuten vytvořil autobiografický komiks o svém boji s leukémií. Za tento počin získal letos v kategorii humoristická kniha cenu Magnesia litera, byť in memoriam. Protože jsem si oblíbila jeho styl a další tituly (Terapie masem 1 a 2, Kokoti z reklamky), neváhala jsem ani teď.
Mám velmi specifický smysl pro humor. Je černý, hodně zvrácený a rovněž notně cynický. Albrecht Smuten, čest jeho památce, se mnou dokáže nevídané – směju se, až mi tečou slzy, a vyvolaný záchvat smíchu trvá v řádu minut. V mini knížce Kokoti v reklamce mám celou řadu záložek a opakovaně se k vybraným stripům vracím. Dnes tu mám hned dva další kousky, protože jsem nutně potřebovala nášup!
Mé třetí rande s Kazimírem Nezbedou bylo naprosto nevyhnutelné. A recenzovat bez spoilerů bude výzva jako hrom. V první řadě vám musím říct následující: Nezkoušejte žádné přeskakování. Trilogie Masomlejnek se musí číst tak, jak je napsána – Srab, Šelma a Alfa. Proč?
Jsem masochista a vždy vítám možnost vyjít ze své komfortní zóny. Proto jsem neváhala, jakmile mne zaujala anotace připravované novinky nakladatelství Epocha, přestože jde o téma, kterému se zpravidla vyhýbám velkým obloukem. Dnes a denně se potýkám s nadmírou stresu a nekončící únavou. Pohroužit se do příběhu, kde předpokládám utrpení a silné emoce, je tím pádem opravdu nezvyklý krok. Zároveň mám však ráda výzvy!
Máte zrovna náročné období a potřebujete vzpruhu? Je váš smysl pro humor stejně černý jako kvalitní káva? Milujete sarkasmus a nebojíte se ani cynismu? Tak to vám novinka od nakladatelství Epocha rozhodně udělá radost. Albrecht Smuten není žádné ořezávátko a jeho nejnovější kousek stojí za pozornost.
Představte si, že vám opilé sudičky předpoví život plný katastrof a vy zjistíte, že měly pravdu do posledního slova. Přesně takový osud potkal Ditu Hamáčkovou, hlavní hrdinku románu Zpověď stárnoucí trosky, která má psa od Evy Michorové. A věřte, že její příběh stojí za přečtení.
Jednoduchá obálka, která úplně nenapoví, co v sobě ukrývá. A v podstatě je to tak dobře. Nejsme ničím ovlivnění! Co nám nabídne Sociopat, proč jsem si se čtením dávala na čas a s jakými dojmy odcházím po poslední stránce? Tak i to se dozvíte v dnešní recenzi. Začneme klasicky a zcela nudně… anotací:
Přišel čas zapomenout na svět, jak ho známe. Prodat, co se dá, projít výcvikem, nechat všechno za sebou a vyrazit směr Luzná! Kde to je? Co to je? Co tam budeme hledat a proč? A především, s čím se tam setkáme? Na to už odpoví Honza Slívka a první díl plánované trilogie Masomlejnek s podtitulem Srab!
Máte rádi postapo fantasy, ale v některých je na vás moc vulgarismů, sprosťáren a úchylností? Potom se nenechte zmást anotací a vydejte se do Práhu pátrat, zkoumat, rochňat se v hlavách postav a rozplétat cestu za pravdou, která vás často zavede do slepé uličky či temného rohu, ale vám se to bude zamlouvat.
Erotická kráska od nakladatelství Epocha s obálkou, která do světa nekřičí, že půjde o lacinou romanci. Anotace je příjemná, přesto nijak originální. Co tedy od české autorky čekat? Bombu či kardinální průšvih?
Zuzana Strachotová pro mě není neznámá autorka. Už jsem měla tu čest s duologií Devět dní (Devět dní, Devět nocí), která mě velmi bavila, ač není postapo úplně můj primární žánr. Ale znáte mě, když mě něco zaujme – autor, anotace, obálka – je mi žánr naprosto putna a do knihy jdu. A tak si dneska dáme pro změnu sci-fi od české autorky!
Jsou témata, která rezonují. Jsou témata, kterým se s chutí vyhnu. A potom jsou témata, která svou mrazivostí a nechutností táhnou jako magnet, přestože bych je s gustem obešla obloukem. Jenže si nedokážu pomoct. Lidské zlo nelze pochopit. Tak jak mi vysvětlíte, že se o to neustále snažím? Nakladatelství Epocha má pro podobně postižené jedince dokonce celou edici. Jmenuje se Victima. Název vychází z latiny a v překladu znamená „oběť“.
