Na úvod jemná stížnost – obálka prodává a tady vidím něco, co se tváří průměrně, skoro až nenápadně, tuctově a v regále bych to přešla bez povšimnutí. Dokonalou hru zachránilo, že je dílem mého oblíbeného autorského dua – Vi Keeland a Penelope Ward. Teď je tedy otázka, co je pod obálkou:
Jsou dny, kdy potřebuji vsadit na jistotu. Nechce se mi experimentovat. Jsem unavená, nastydlá, bez nálady, nevyspalá a podobně. Potom jdu za oblíbenými autory. A to je i případ dua Vi Keeland a Penelope Ward. Ať už mluvíme o jejich společné práci či knihách, které napsaly každá zvlášť. Dalším společným rysem často je, že česká obálka je stejná jako originální. Líbí se vám tento trend nebo rádi porovnáváte?
… a asi nebudu jediná, komu decentně hrabe. Nesejde na tom, zda pečete či nepečete. Jestli zdobíte první advent nebo na Štědrý den. Kdy máte sváteční jídlo, zda se postíte. Neslavíte vůbec? Tak ať! Respektujme všechny varianty! Mě to letos chytá. Nálady jsou různé, cácorka neustále nemocná a v horečkách, tak zbaběle utíkám k přeslazeným kýčovitým příběhům. A co? A nic!
Jen růžová to může být tydydududydydududypdyp… Díky, Baronete, teď tu melodii dva dny nedostanu z hlavy. Odtajní mi někdo, jak se vybírají obálky/přebaly? Čím dál častěji mám totiž pocit, že „autor“ obálky nemá šajna, o čem kniha je. Chápu, není prostor všechny knihy předem číst, měl by však dostat alespoň základní info či klíčová slova, protože…
Dobrá, když už tu věc s elegantním uzlem nemá na krku, je alespoň zmíněna v názvu. Ono, co si budeme, i ta rozhalenka má svoje kouzlo! Jo, co je to rozhalenka? Prosím vás, to je, když si chlap rozepne minimálně dva, ideálně tři knoflíčky košile. Záleží na příležitosti. Zda oceňujete spíše chlupatou či hladkou hruď se můžeme pobavit v komentářích, teď je na řadě kniha.
Mám je ráda – společně i každou zvlášť. Neříkám, mají i slabé chvilky. Sem tam najdu i něco, co bych vytkla, ale o tom přece recenze jsou. Ne jen slepě chválit, ale pokusit se vystihnout i to, co nám vadilo, co nás nebavilo, případně nesedělo a tak dále. Pojďme si dopisovat!
Jedeme další kolo, přistoupil někdo? Máte lístky? Vítejte na našem autodromu a šlapejte do pedálů, co se do vás vejde… jo, asi mi doopravdy hráblo! Nezastavujeme, máme zpoždění… aha, tak to už jsem zase někde jinde. Pardon. Nejsem už přesycená? Ne. Stále mě erotika baví. Ovšem pozoruji chuť být o něco přísnější, protože výrazněji vnímám nedostatky a prohřešky. Čeho se duo autorek dopustilo v dnešním případě?
Aneb měla bych si od erotiky dál menší pauzu, neboť mi začíná lézt na nervy. Raději nebudu komentovat obal. Mám totiž pocit, že jsou čím dál horší. Já na ty svalovce vážně nejsem. Asi už stárnu, takže se pojďme podívat, zda na tento žánr dočasně zanevřu či nikoli…
Neboť přichází emočně a psychicky velmi náročné období aneb jsem jako Grinch – nemám ráda Vánoce – sahám ve velkém po erotické literatuře, která mi opakovaně pomáhá přežít. Takže po vzoru Stopařova průvodce galaxií nebudu děkovat za ryby, nýbrž za knihy!
Přesně tak bych mohla nazvat autorku dnešní knihy. Vi Keeland si mě rozhodně získala na svou stranu. Ne primárně erotikou, protože to je její žánr, ale humorem, vtipem, dialogy a schopností vložit i vážnější témata do jindy „odpočinkových“ příběhů. Ano, erotická literatura a romance mají trochu pošramocenou pověst a jsou často brány a označovány coby oddechovky. Jenže existují autorky a autoři, kteří se psaní „braku“ umí zhostit s takovou grácií, až ho povýší a vyzvednou z prachu. A dnes?
